Historie naší liberalizace, díl XXVI: Licence UMTS
Na sklonku roku 2001 se konečně završil komplikovaný proces udělování licencí na mobilní sítě 3. generace, alias UMTS. Po četných peripetiích a změnách pravidel i výše ceny si je nakonec odnesli Radiomobil a Eurotel. Český Mobil neměl k zájem, a nikdo další se nakonec nepřihlásil. Původní představy vlády o výši výnosů se nepodařilo realizovat.V pátek 17.12.2001 se definitivně rozhodlo o tom, kdo získá licence na výstavbu a provoz mobilních sítí 3. generace v ČR. Původně se uvažovalo o 4 licencích, nakonec byly nabízeny licence 3, ale "prodat" se podařilo, formou aukce, pouze dvě z nich. Nejnižší cena pro aukci byla stanovena na 3,5 mld. Kč., a přes tuto hranici byl ochoten jít pouze Radiomobil a Eurotel.
Vítězem aukce se nakonec stal Radiomobil, který nabídnul celkem 3 861 000 001,- Kč. Za tuto cenu si kromě samotné licence na síť 3. generace odnesl také zvláštní bonus, v podobě dalších 50 frekvenčních kanálů pro sítě druhé generace (GSM), v pásmu 1800 MHZ.
Druhý v pořadí byl Eurotel, který nabídnul 3 535 000 000,- Kč, a za tuto cenu získal druhou licenci na sítě 3. generace. Oba operátoři si pak společně odnesli také závazek zahájit poskytování komerčních veřejných UMTS služeb v hlavním městě Praze (s pokrytím Prahy alespoň na 90 procentech území) nejpozději k 1.1.2005.
Třetí mobilní operátor, již působící na našem telekomunikačním trhu (společnost Český Mobil), se do aukce nepřihlásil a žádnou licenci tudíž nezískal. Stejně tak se nepřihlásil žádný jiný zájemce, ani domácí ani zahraniční. Zbývající licence na sítě 3. generace tak dodnes "leží ladem" v rukou státu a zatím není známo, zda o ní má někdo zájem, či zda stát chce iniciovat nějakou novou formu prodeje, resp. poskytnutí této licence.
Co předcházelo?
Udělení licencí na mobilní sítě 3. generace bylo jistě velmi významnou událostí v historii našich telekomunikací. Naštěstí se vše odehrálo již po odeznění vlny prvotního šílenství kolem tohoto druhu sítí a licencí na jejich provozování, a tak se ceny dostaly do přeci jen realističtějších hladin. V mnoha zemích světa tomu ale tak nebylo, a zdejší operátoři se následně dostali do opravdu vážných finančních problémů. I u nás se přitom zpočátku počítalo s mnohem vyšším výnosem, který již byl dopředu zakalkulován do výnosů státního rozpočtu (pro rok 2001) - a teprve postupně se měnila jak výše požadovaných cen, tak i pravidla soutěže, výběrového řízení, resp. aukce.
Pojďme si proto stručně zrekapitulovat, jak se vše vyvíjelo.
Počáteční euforie - až 20, nebo dokonce 80 miliard
O způsobu přidělování licencí na mobilní sítě 3. generace se u nás diskutovalo poměrně dlouho dopředu, a optimální varianta se zpočátku hledala i za přispění odborné veřejnosti. Později, na podzim roku 2000, se kauza licencí dokonce stala jablkem sváru mezi tehdejším ministerstvem dopravy a spojů (které chtělo přímý prodej za administrativně stanovenou cenu) a ministerstvem financí, které požadovalo jejich aukci. Představy vlády o celkové ceně se tehdy pohybovaly kolem 20 miliard - dohromady za 4 licence.
Nakonec ale rozhodli politici. V říjnu roku 2000, bezprostředně před projednáváním návrhu rozpočtu na rok 2001, se tehdejší premiér Miloš Zeman a tehdejší předseda Parlamentu Václav Klaus dohodli na následujícím řešení:
Licence budou uděleny 4 a budou prodány formou dražby, s tím že se očekává že výnos bude vyšší jak do té doby očekávaných uvažovaných 20 miliard.
Přitom se asi moc nemyslelo na platný telekomunikační zákon, který žádnou aukci licencí nepřipouštěl, a explicitně požadoval uskutečnění výběrového řízení.
Očekávaný výnos ve výši 20 miliard byl dokonce již zakomponován jako vstup do vznikajícího státního rozpočtu na další rok, s tím že dohoda politiků řešila i to co udělat s penězi nad sumu 20 mld.:
Dohoda politiků zní tak, že 20 miliard vstoupí jako příjem do státního rozpočtu a zbytek bude určen na snížení státního dluhu a investice.
Představy o výnosu 20 miliard ovšem nesdíleli všichni. Našli se i tací, kteří si představovali ještě podstatně více - možná pod dojmem zahraniční euforie, která tehdy ještě nevyprchala. Příkladem může být požadavek tehdejšího opozičního poslance Karla Kühnla, který napsal v říjnu 2000 do Hospodářských novin:
odborné analýzy předpovídají možný výnos z případné aukce licencí UMTS v ČR kolem osmdesáti miliard
Ohledně licencí pak Karel Kühnl ve svém článku vyslovil názor, že "vláda je chce rozdat za pouhých 20 miliard", což kvalifikoval tak, že tím "nás všechny připraví o více než 50 miliard korun". Kampak by se při počtech pana Kühnla podělo zbývajících 10 miliard (když 20 a 50 nedává celých 80 miliard)?
ČTÚ měl připravit prodej
Po říjnových událostech roku 2000, a po tehdejším zahrnutí očekávaných 20 miliard do příjmů státního rozpočtu na rok 2001, nastalo delší období klidu bez významnějšího vývoje. Úkol zajistit potřebný prodej přitom dostal od vlády Český telekomunikační úřad, který se na to ale sám necítil a tak žádal o možnost najmout si na to poradce. V únoru 2001 však s tímto svým požadavkem u vlády ještě neuspěl.
Uspět se mu podařilo až v květnu 2001, kdy vláda svým usnesením č. 592/01 dala ČTÚ právo vybrat poradce pro udělení licencí (dokonce zrychlenou formou, nikoli otevřeným výběrovým řízením, ale přímým oslovením nejméně tří subjektů). Toto usnesení také potvrdilo záměr vlády utržit 20 miliard, a to v termínu do 30. září 2001 (aby se utržené finance mohly skutečně stát vstupem rozpočtu roku 2001).
V průběhu léta 2001 pak skutečně proběhlo jakési první kolo, ve kterém byly nabízeny 4 licence - za celkovou částku 20 miliard. Určité nabídky podali Radiomobil a Eurotel (Český Mobil absentoval), ale požadavkům vlády zřejmě příliš vstříc nevycházely. O tom svědčí například následující úryvek z tehdejšího prohlášení Radiomobilu:
RadioMobil považuje požadavek na získání minimálně 20 miliard korun z prodeje licencí UMTS v České republice za naprosto nereálný, ať už budou uděleny tři nebo čtyři licence.
"Vzhledem k poslednímu vývoji v evropských zemích a na základě nezávislých studií považujeme za přiměřenou cenu licence UMTS v České republice 1,5 až 2,5 miliardy korun, v závislosti na ostatních podmínkách poskytování služeb." říká generální ředitel společnosti Roland Mahler.
Vláda na situaci reagovala 17. září 2001, kdy projednala výsledky (neúspěšného) prvního kola a svolila k určitým ústupkům, konkrétně:
- ke snížení počtu udělovaných licencí ze 4 na 3,
- k posunutí termínu ukončení celého výběrového řízení z konce září na konec listopadu.
Pikantní ovšem bylo, že vláda sice snížila počet licencí k udělení, ale nesnížila očekávaný celkový výnos: stále se jednalo o 20 miliard, již zahrnutých mezi příjmy státního rozpočtu roku 2001. Jestliže tedy původně vycházelo na jednu licenci 5 miliard (prostým rozpočítáním celkové částky mezi 4 licence), pak nyní to již bylo cca 6,7 miliardy na jednu licenci.
K 30. říjnu 2001, kdy končil termín pro podávání nabídek do opakovaného prvního kola, se žádný z operátorů nepřihlásil. Všichni se svorně vyjádřili v tom smyslu, že nově stanovené podmínky (mj. celková cena 6,7 mld. za 1 licenci) jsou pro ně neúnosné.
Druhé kolo
V době, kdy ještě probíhalo (opakované) první kolo, vydal ČTÚ následující pravidla pro případné druhé kolo:
- Minimální výše licenčního poplatku pro předložení nabídek v aukci bude stejná jako výše licenčního poplatku za licence UMTS udělené v prvním stupni (což bylo 6,7 mld. Kč).
- Splátkové kalendáře pro zaplacení licenčních poplatků v aukci nebudou pro účastníky aukce výhodnější než splátkové kalendáře, které budou mít žadatelé, kterým byla udělena licence UMTS v prvním stupni výběrového řízení.
Po neúspěchu 1. kola však velmi rychle dochází na změnu požadavků, a to v následujícím smyslu:
- minimální cena za licenci: 3,5 miliardy
- splátkový kalendář (bez možnosti výběru): 1 miliarda ihned (do 14.12.2001), zbytek do 10 let v ročních úročených splátkách
Teprve pak se věci začínají hýbat - v druhém (aukčním) kole se schází dvě nabídky, které podmínkám vyhovují. Vítězí nabídka Radiomobilu (na částku 3 861 000 001,- Kč), a nabídka Eurotelu (na částku 3 535 000 000,- Kč) .. ale o tom již více v úvodu článku.