Re: paušál, či ne?

Včera vyšel zde na Lupě zajímavý článek "Paušál, či ne?" od doc. Kapouna, z Ústavu telekomunikací Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno. Rád bych na něj reagoval, již jako "zaujatý" účastník jednání Fóra pro dial-up (zaujatý zastupování jednoho ze čtyř občanských sdružení, které tvoří platformu ZUI, aneb: Zástupci uživatelů Internetu). Vůbec ne proto, že bych chtěl polemizovat s odbornými argumenty pana Kapouna - právě naopak, jsem rád že zde zazněly. Na co bych rád poukázal, je to že přesně stejné argumenty zazněly i na jednání Fóra. Rád bych také podrobněji rozvedl, a to již ze svého "zaujatého" pohledu, v jakém kontextu tyto argumenty zazněly a jak s nimi bylo naloženo. Především bych ale rád korigoval pohled na to, jaký je požadavek platformy ZUI ohledně paušálu.

V prvním přiblížení bych vše shrnul takto:

• chování přístupové sítě Telecomu při různých úrovních zátěže samozřejmě lze modelovat pomocí teorie hromadné obsluhy, tak jak pan Kapoun popisuje, a konkrétní důsledky se na Fóru probíraly (popisoval jsem je např. zde). Je známo, na jak velkou zátěž je síť Telecomu dimenzována - ale není dostatečně přesně známo, jaké zátěži je dnes skutečně vystavena. Proto není ani známo, jaké další zvýšení internetového provozu by ještě unesla, bez "ztráty kvality" a potřeby dodatečných investic.
• o formování poptávky po dial-up připojení skrze cenotvorbu se na Fóru také mluvilo, zástupci Telecomu se netajili tím, že cena je pro ně prostředkem jak regulovat zátěž jejich sítě.
• to možná nejdůležitější: platforma ZUI (Zástupci uživatelů Internetu) nepožaduje možnost nepřerušeného 24-hodinového "visení" na dial-upu za fixní měsíční částku. To by jistě bylo lákavé, ale není to reálné. ZUI požaduje zpoplatnění fixní částkou, bez minutových poplatků (a po vzoru zahraničí připouští, aby poskytovatel služby používal určitá technická opatření k regulaci toho, jak, kdy a jak dlouho bude uživatel moci zůstat připojen).

Jaký paušál?

Rád bych nejprve rozvedl poslední bod z předchozího výčtu, tedy samotné vymezení "paušálu". Ke stejnému nedorozumění ohledně chápání tohoto pojmu totiž došlo i na Fóru. První reakce ze strany Telecomu byla taková, že není možné, aby uživatelé zůstávali připojeni na dial-upu neomezeně dlouho (například celé dny) a vůbec se neodpojovali. Teprve s postupem času se ZUI podařilo vysvětlit, že termínem "24-hodinový paušál" míní něco jiného:

žádné minutové poplatky (během celých 24 hodin), ale pouze fixní (měsíční) částka za všechny poskytnuté služby.

Kolik těchto služeb bude (resp. jak velký bude jejich objem, množství atd.), je už jiná otázka - pokud by jich mělo být tolik, kolik odpovídá nepřetržitému připojení třeba po celý měsíc, bylo by to jistě krásné, ale to skutečně není reálné (ani v zahraničí). Na něco takového opravdu není dimenzováno to technické řešení, které se používá dnes (veřejná telefonní síť, použití jako přístupová). Proto také ZUI klade tak velký důraz na zavedení alternativních způsobů připojení, které již mají trvalý charakter (zejména ADSL, proto ZUI požaduje rozšíření Fóra i o problematiku ADSL).

V dial-upu jde tedy fakticky o to, jak velký objem služeb dokáže ten který operátor poskytnout svému zákazníkovi za příslušnou fixní (měsíční) částku - a o tom asi nejlépe rozhodne konkurence na trhu a vzájemné soupeření mezi operátory. A tato konkurence nechť také rozhoduje o tom, zda je potřeba investovat do posilování (většího dimenzování) již existující infrastruktury, nebo nikoli.

Asi nemusím zdůrazňovat, že právě naznačený pohled je specifický pro uživatele jako "konzumenty", kteří chtějí za své peníze získat co nejvíce služeb - a také platit co možná nejjednodušším a dopředu odhadnutelným způsobem, který by navíc neovlivňoval negativně způsob, jakým Internet používají.

Pohled poskytovatelů služeb musí být zákonitě jiný: jak na poskytovaných službách co nejvíce vydělat. Tedy jak vytvořit co největší rozdíl mezi výnosy a náklady. Těžko se tedy lze divit operátorům, že "špatně slyší" na požadavky typu "co nejvíce muziky za fixní objem peněz". Zejména pak ten operátor, který má exkluzivní postavení dané tím, že nikdo jiný z principu nemůže nabídnout to, co on.

Tři aspekty paušálu

Jak se v průběhu diskusí na Fóru ukázalo, zavedení "24-hodinového paušálu" (ve výše uvedeném smyslu, tedy paušálního zpoplatnění po celých 24 hodin) má několik relativně samostatných aspektů:

• technickou realizaci
• kapacitní a kvalitativní otázky
• cenové, resp. obchodní modely.

Pokud jde o samotnou technickou realizaci, i lidé z Telecomu připustili, že zde problém není, neboť technická realizace toho jak je služba poskytována je nezávislá na způsobu, jakým je zákazník následně "zkasírován" za poskytnuté služby - zda po minutách, nebo fixní částkou, nebo nějak jinak.

Podstatné jsou ony "kapacitní a kvalitativní otázky". Zde skutečně platí, že síť Telecomu je určitým způsobem dimenzována, pro určité "portfolio služeb" a také pro určité objemy služeb z tohoto portfolia. Výrazněji odlišné zatížení pak této síti skutečně může způsobovat vážné problémy, až po úplné zahlcení. Závislostí chování sítě na zátěži se ve včerejším článku zabýval pan Kapoun, k jeho výchozím předpokladům bych přidal snad jen toto: síť ČTc je dimenzována na zátěž 0,1 Erl. u bytové stanice, a na 0,2 Erl. u veřejného telefonního automatu a podnikatelské stanice. Jinak oněch 0,1 Erl,. je běžně doporučovaná hodnota, na kterou jsou dimenzovány obdobné sítě i v zahraničí (i ty, které "snesou" paušální způsob zpoplatnění svých uživatelů).

Teoretický závěr je nicméně vcelku zřejmý - zátěž stávající sítě Telecomu by neměla překročit určitou mez, neboť za ní by už nastaly problémy (lidé by se nedovolali atd.). Tyto problémy by bylo nutné řešit buďto posílením sítě (investicemi do jejího většího dimenzování), případně změnou technického řešení (odvedením internetového provozu co nejdříve z hlasové sítě do sítě datové), nebo předejít zvýšení poptávky její regulací (což lze dělat například skrze cenu). To také je základ celé argumentace Telecomu.

Za kardinální otázku ovšem považuji něco jiného: kde leží ona hranice, za kterou by síť Telecomu začala mít problémy? Spíše ale: jak daleko jsme od té hranice dnes, při dnešní intenzitě využití sítě? Je dnes síť Telecomu vytížena na 10%, nebo na 50%, nebo na 99%? A jaké zvýšení by představovalo zavedení 24-hodinového paušálního zpoplatnění? A jak se na tomto zvýšení projeví to, až bude k dispozici ADSL, nabízející trvalé připojení? Jak velké procento zájemců o intenzivnější využití Internetu ADSL doslova "odvede" od dial-upu?

Jistě, odpovědi na tyto otázky rozhodně nejsou jednoduché. Právě naopak. Problém je ale ten, že na Fóru se tyto "kvantitativní" otázky neřešily. Vliv ADSL se odbyl poukazem na to, že Fórum nemá mandát jednat o ADSL (ale pouze o dial-upu), a diskuse o aktuálním a potenciálním zatížení sítě ČTc byly zredukovány na jednoduché konstatování: další zvyšování zátěže by vedlo k problémům a proto 24-hodinový paušál nepřipadá v úvahu.

Jak někdo trefně napsal v diskusi ke včerejšímu článku, je to o tom, zda se hledá cesta jak by šlo něčeho dosáhnout, nebo zde se hledá cesta jak zdůvodnit že něco nejde.

Jak omezit konzumaci?

Zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že čistě paušální zpoplatnění (ve smyslu 24-hodinového paušálu, dle definice ZUI) lze zavést. Ani v zahraničí to ovšem není čistý model "sněz co můžeš, za pevnou cenu", ale pouze model "za pevnou cenu můžeš sníst jakkoli malou či velkou část z toho, co ti nabízím". Tedy nějaké omezení toho, jak velký objem služeb mohou koncoví zákazníci "zkonzumovat". Toto omezení je nutné proto, aby se vyhovělo kapacitním omezením, která objektivně existují.

U nás je dosud tímto omezením minutové zpoplatnění - uživatel platí za každou minutu svého připojení, a to samozřejmě působí jako účinný a efektivní regulátor poptávky. V tomto ohledu je zajímavé, že pan Kapoun došel ve svém článku k celkem logickému závěru, že klesající sazby (tj. minutové ceny, které s délkou hovoru klesají), praktikované Telecomem, nebezpečí přetížení sítě nesnižují, ale naopak zvyšují. Mimochodem, alternativní operátoři a ZUI požadují při minutovém zpoplatnění lineární ceny, zatímco Telecom naopak trvá na nelinearitě (chce dražší minutové sazby u kratších hovorů) a dokonce tuto nelinearitu chce ještě dále zvyšovat. Proč?

Zřejmě proto, že se chová jako řádný podnikatelský subjekt. Nejspíše tedy vyšel ze statistik internetových hovorů a dosavadního chování uživatelů a optimalizoval své ceny tak, aby v celkovém součtu vydělal co nejvíce. Zda přitom poskytuje také maximum služeb, které by jeho síť byla schopna poskytnout, nebo jenom 50%, či pouze 10% atd., nelze bez znalosti relevantních údajů odvodit.

Nicméně podstatné je, že úplným odbouráním minutového zpoplatnění (zavedením 24-hodinového paušálu, ve smyslu definice ZUI) by zmizel i regulační efekt minutové ceny. V situaci, kdy existující kapacitní omezení (byť nejsou přesně identifikována) nedovolují poskytnout každému úplně vše, co by teoreticky mohl chtít (časově neomezené připojení), musí nastoupit jiné mechanismy s regulačním účinkem. V zahraničí to jsou nejčastěji různé strategie násilného odpojování uživatele po určité době připojení, tak aby se "dostalo i na ostatní".

Zajímavé ale je, kdo tato opatření aplikuje (kdo uživatele odpojuje): nikoli poskytovatel přístupu, ale typicky až ISP. Důvodem je to, že skutečné úzké hrdlo (skutečně limitující omezení) nebývá v síti operátora telefonní sítě, ale až na samém konci celého řetězce, vedoucího od koncového uživatele až k jeho ISP. Jde o omezený počet portů na straně internetového providera - pokud on si pořídí např. 30 portů, může na nich v každém okamžiku "viset" nejvýše 30 uživatelů. Tudíž v telefonní síti bude obsazeno (a blokováno) pouze 30 linek. Mimochodem, na tento argument lidé z Telecomu reagovali tím, že jejich síť pak přetěžují uživatelé, kteří se nemohou dovolat (svými neúspěšnými pokusy o připojení).

Jednání v rámci Fóra se ale dosud moc nezabývala pohledem na celý řetězec, od jednoho konce až k druhému konci. Zabývala se spíše izolovanými pohledy Telecomu jako poskytovatele přístupu (první části celého řetězce) a AO/ISP jako subjektů, které zajišťují druhou část tohoto řetězce. Když se Telecom díval na svou část, všímal si úzkých hrdel ve své síti, začal argumentovat možným přetížením a řekl, že 24-hodinový paušál nepřipadá v úvahu. AO/ISP pak už jen těžko mohli začít slibovat koncovým zákazníkům 24-hodinový paušál, když by sami museli platit Telecomu minutové ceny za originaci hovorů. Následně pak ani neměli proč začít uvažovat o jiných regulačních opatřeních, když zde působil regulující faktor minutové koncové ceny.

Bude FRIACO?

Na jednom z posledních jednání Fóra, ještě před vánočními svátky, konečně padla zmínka i o tom, co skutečně brání tomu, aby i jiné subjekty než Telecom mohly zavést skutečný 24-hodinový paušál: absence tzv. paušální originace. Tedy toho, aby alternativní operátor či ISP, který od Telecomu přebírá "začátek" hovoru, za to Telecomu platil nikoli po minutách, ale také paušálně, tj. fixní částkou. Dosud je to tak, že za takovouto "originaci" hovoru musí alternativní operátor či ISP platit v minutových sazbách, a tak sám těžko bude kasírovat koncového zákazníka fixní částkou, nezávisle na tom, kolik toho provolá. Jedinou alternativou by bylo dimenzovat onu fixní částku podle maxima, které může zákazník teoreticky vyčerpat - což by ale z pohledu koncového zákazníka bylo vždy méně výhodné než minutové zpoplatnění.

Možnost paušálního zpoplatnění originace internetových hovorů (v odborné terminologii označovaná jako FRIACO, Flat Rate Internet Access Call Origination) není ve světě žádnou raritou. Jde vlastně o formu velkoobchodní služby, kterou jeden operátor poskytuje jinému operátorovi. Například ve Velké Británii tamní Oftel nařídil dominantnímu BT poskytovat FRIACO již v roce 2000, a to za regulované (Oftelem určené) ceny. Nejprve to bylo 424,25 GBP za jeden 64-kbps port (za rok!!), nyní již jen 341,90 GBP za port a rok. V přepočtu podle aktuálního kurzu to vychází na cca 1380 Kč na 1 port za měsíc! Současně s tím Oftel stanovil i to, že každý ISP smí získat jen určitý maximální počet takto zpoplatňovaných portů (konkrétně 40 na tranzitní ústřednu, kvůli kapacitním omezením). Obvyklá praxe v UK je nyní taková, že ISP "předprodávají" každý takovýto port cca 10 svým zákazníkům - tj. poměr počtu zákazníků a počtu portů vychází na 10:1.

Doufám, že o FRIACU se na Fóru ještě bude jednat, a že se jej podaří prosadit i u nás - a následně i skutečný 24-hodinový paušál.