Buď sbohem, paušále - III.

Prezentace požadavků platformy ZUI (Zástupci uživatelů Internetu), o které jsem psal zde na Lupě v pondělním článku "Jaký paušál?", byla jen jedním z bodů pátečního jednání Fóra pro vytáčený přístup k síti Internet. V tomto článku bych proto rád navázal na předchozí líčení průběhu práce Fóra (v článcích "Buď sbohem, paušále!" a jeho pokračování) a věnoval se i ostatním tématům, která v pátek přišla na řadu.

Je minuta stravitelná?

Nejprve se ale přesto vrátím k požadavkům ZUI a jejich prezentaci minulý pátek. Přítomní zástupci Telecomu i alternativních operátorů a ISP přislíbili se jimi zabývat a vyjádřit se k nim (snad již na příštím jednání). Nicméně již minulý pátek, přímo na místě, se o těchto požadavcích rozvinula zajímavá diskuse. Točila se zejména kolem požadavku na nezpoplatnění první minuty v případě neúspěšného spojení. Debatovalo se například o tom, zda by to měla být minuta či půlminuta, a kdo vlastně způsobuje neúspěšnost spojení. Zda je na vině špatná kvalita linky, nebo třeba zastaralost modemů na straně uživatele, či chybné nastavení přihlašovacích mechanismů na straně uživatele (například špatné heslo apod.). Z reakcí zástupců Telecomu jsem pochopil, že pro ně je představa nezpoplatněného hovoru při neúspěšném připojení obtížně stravitelná, protože se na vše dívají pohledem operátora, který hovor spojil a tudíž poskytnul službu. Protiargumentem může být to, že zákazníkovi se nepodařilo využít poskytnutou službu tak, jak zamýšlel, a zaplatit musí dokonce i takovou službu, kterou mu operátor ve skutečnosti vůbec neposkytnul (pokud se odpojí například po půlminutě či minutě, stejně zaplatí celé první dvě minuty).

Diskuse nicméně vyústila (podle mé interpretace) v konstatování, že možné je vše, že billing umožňuje v zásadě jakékoli účtování, a jde jen o vhodný obchodní model a ochotu jej přijmout a zavést do praxe. Fakticky jde o to, že operátor musí pokrýt své náklady na neúspěšná (a nezpoplatněná) připojení z výnosů těch zpoplatněných. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Obchodní modely Telecomu

Dalším významným bodem pátečního jednání byla prezentace výchozích představ Telecomu o obchodních modelech. Tedy vlastně o principech toho, co a jak si budou operátoři a ISP účtovat mezi sebou a jak zpoplatní své koncové zákazníky. Telecom zde prezentoval tři základní obchodní modely, které se (podle mého názoru) příliš neliší od tří modelů, které prezentoval již na začátku jednání Fóra, ve svém výchozím dokumentu (které jsem popisoval v článku "Jaké jsou návrhy na dial-up?"). Nyní jsou koncipovány a pojmenovány takto:

• Originační model, varianta 1, model CS/CPS (odpovídá 3. modelu v dřívější verzi, popisované ve zmiňovaném článku): realizace je založena na volbě operátora (CS nebo CPS), což znamená že zákazník platí celou koncovou alternativnímu operátorovi. Ten pak musí platit Telecomu poplatek za tzv. originaci hovoru.
• Originační model, varianta 2, model "Paid Internet" (odpovídá 2. modelu v dřívější verzi, tzv. "datovému modelu"): jde o rozdělené zpoplatnění, jaké se Telecom snažil zavést k 1.10. Zákazník by platil jednu složku ceny Telecomu za využití jeho sítě (za transport dat), a druhou složku (za samotný přístup k Internetu) buď přímo koncovému ISP, nebo alternativnímu operátorovi, ke kterému je teprve připojen ISP.
• Terminační model, model "Free Internet" (odpovídá 1. modelu v dřívější verzi, s názvem "terminační). Jedná se o dosavadní způsob zpoplatnění, při kterém zákazník platí celou koncovou cenu Telecomu, a ten z ní vyplácí provize ISP či propojovací poplatky alternativním operátorům.

Principy obchodních modelů

Zatímco samotné obchodní modely, charakterizované výše, nepřináší nic podstatně nového, poněkud jinak je tomu u principů, ze kterých by podle návrhu Telecomu měly vycházet. Dovolím si je ocitovat a okomentovat postupně:

Princip úhrady ekonomických nákladů (oprávněných nákladů a přiměřeného zisku) z příslušných příjmů pro všechny subjekty dial-up trhu:

• zohledněno ve všech cenách
• výše nákladů odpovídající použitému technickému řešení a způsobu směrování

Proti zásadě, že je třeba pokrýt všechny oprávněné náklady a realizovat přiměřený zisk, asi nelze nic namítat (snad s výhradou toho, že operátorům do jejich skutečných nákladů má šanci vidět pouze regulátor). Zajímavý je ale poslední bod, který mluví o "výši nákladů odpovídající použitému technickému řešení a způsobu směrování". Tomu rozumím jako požadavku směrem k tomu, aby i cena odpovídala použitému technickému řešení. Obávám se, že to bude obtížně stravitelné zase pro koncové zákazníky, protože jim to bude komplikovat život. Budou totiž muset pečlivě studovat, jakým způsobem je kde směrován provoz a jaké je kde použito technické řešení - aby se dozvěděli, kolik je bude jejich připojení doopravdy stát.

Koexistence originačního (Paid Internet) i terminačního (Free Internet) modelu

Tento požadavek směřuje k existenci dvou základních způsobů zpoplatnění: rozděleného na dvě složky ("Paid Internet") a nerozděleného (tzv. "Free Internet", resp. Terminal)

Stimulace přechodu od "Free Internetu" k "Paid Internetu" prostřednictvím vyšších parametrů služby a pružných způsobů zpoplatnění koncových uživatelů

• Free Internet pouze základní služba bez paušálů
• Paid Internet služba s vyššími parametry a paušály (částečnými s omezením)

Tento princip vyjadřuje stanovisko Telecomu, který chce spíše tlumit "jednosložkové" (terminační) zpoplatnění a naopak rozvíjet dvojsložkové (originační) zpoplatnění.

Internetový tarif zohledňující specifika internetových volání (průměrná délka trvání) a nediskriminující hlasové zákazníky:

• internetová volání s parametry hlasových volání (stejná délka trvání) účtována za stejnou cenu jako hlas
• zavedení ceny za sestavení spojení (set-up fee) pro každé internetové volání

Tento princip podle mého názoru představuje největší novum, a to hned ve dvou ohledech. Prvním je požadavek "nediskriminovat hlasové zákazníky", upřesněný požadavkem zpoplatnit krátké internetové hovory stejně jako hovory hlasové. To se dnes již děje, v podobě dražších prvních 10 minut, které dnes kopírují hlasový tarif, a teprve další minuty jsou levnější. Nicméně sám Telecom v jiných souvislostech argumentuje tím, že jeho síť je dimenzována na hlasové hovory o střední délce do 2 minut. Z toho mi ale vychází, že při aplikaci výše uvedeného požadavku by měl být internetový tarif lacinější už podstatně dříve, a ne až po 10 minutách.

Celá věc však má ještě jeden zajímavý aspekt. Telecom totiž avizuje záměr sjednotit místní a meziměstské hovorné, což by nejspíše vedlo na růst (už jednotného) hlasového tarifu. Pokud by se i pak uplatnil požadavek na srovnání hlasového a internetového tarifu u nejkratších hovorů, znamenalo by to nutně i zdražení hovorů internetových (alespoň v jejich prvních minutách).

Pokud jste pozorně četli pondělní článek "Jaký paušál?", pak si nejspíše vzpomenete, že požadavky ZUI jsou přesně opačné: nediskriminovat uživatele internetu za krátká připojení nelinearitou tarifu (tedy dražšími prvními minutami a lacinějšími dalšími minutami). ZUI naopak požaduje linearitu tarifů (aby každá minuta byla stejně drahá).

Telecom však prosazuje nelinearitu, a druhým odtrhem ji dokonce chce ještě zvýšit, když požaduje zavedení sestavovacího poplatku. Tím by ještě více zvýšil penalizaci uživatele za krátké hovory, ale také za ony neúspěšné pokusy o připojení, které ZUI naopak požaduje nezpoplatnit. Sestavovací poplatek se přitom již jednou podařilo Telecomu prosadit, v samém začátku tarifu Internet99. Bylo z toho mnoho zlé krve (viz například tehdejší články Tarif Internet 99: Je skutečně výhodný? a Útočný ústupek Telecomu), a sám Telecom to časem vzdal a sestavovací poplatek zrušil. Pravdou je, že vhodným nastavením způsobu zpoplatnění a volbou délky minimálního zpoplatňovaného intervalu se fakticky moc nezměnilo.

Poslední princip, který Telecom požaduje pro jím navrhované obchodní modely, zní takto:

Úprava výše a struktury ceny pro koncové uživatele:

• v souladu se všemi ostatními principy
• gradient peak/off-peak podle nákladových cen za propojení

Také zde je zajímavý poslední odtrh, který se týká rozdílu (resp. poměru) mezi cenou v době špičky a mimo špičku. Dnes je u připojení delších jak 10 minut více jak 3:1, a také kvůli tomu vychází ČR ve statistikách OECD tak špatně při srovnávání cen za připojení právě v období špičky. Požadavek ZUI je takový, aby se tento poměr snížil na 2:1 (konkrétně na max. 60 haléřů za minutu ve špičce a 30 mimo špičku). Telecom se přitom odvolává na ceny za propojení. Pokud "nákladovými" myslí ty, které stanovil regulátor, pak ty již jsou v poměru 2:1.

Pokud by se ale požadavek na poměr 2:1 skloubil s požadavkem srovnat cenu hlasových hovorů s krátkými internetovými hovory, znamenalo by to zřejmě dosti výrazné zvýšení koncové ceny internetového hovoru mimo špičku - alespoň v prvních minutách, a současně s tím i další zvýšení nelinearity.

Další jednání Fóra je na pořadu tento pátek.