Jak OECD hodnotí naši informační společnost?

Podle nedávno vydané zprávy OECD "Measuring the Information economy 2002" na tom možná nejsme až tak špatně, ve srovnání s ostatními zeměmi. Některé konkrétní ukazatele však jsou doslova alarmující. Například naše ceny pronajatých okruhů. Dobře na tom nejsme ani v oblasti vědy a výzkumu, či cen za přístup k Internetu.

Organizace OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), které je ČR členem od 21. prosince 1995, nedávno vydala poměrně obsáhlou hodnotící zprávu s názvem "Measuring the Information Economy 2002". Jejím předmětem je porovnání toho, jak jednotlivé členské země OECD postupují v budování tzv. informační společnosti, ale také ve vytváření předpokladů pro novou, informační ekonomiku. Zabývá se 5 hlavními oblastmi:

Zdroji pro informační ekonomiku: investicemi do ICT a SW, spotřebou a investicemi do ICT zboží a služeb, patenty, zaměstnaností v oblasti ICT
ICT sektorem: jeho velikostí a růstem, příspěvkem k růstu zaměstnanosti, vědou a výzkumem v oblasti ICT, podílem na exportu atd.
Přístupem lidí k informačním technologiím a jejich využitím: dostupností Internetu, počty uživatelů a uzlů, cenami, stavem infrastruktury atd.
Oblastí e-commerce: infrastrukturou pro e-commerce, počty transakcí, inhibitory a bariérami atd.
ICT v oblasti vzdělávání a egovernmentu

Z našeho tuzemského pohledu je poněkud nepříjemné, že v mnoha statistikách a srovnáních není ČR obsažena. Navíc i tam kde zastoupena je, jsou porovnávané údaje obvykle už poněkud staršího data - nejčastěji se vztahují k roku 2000, někdy i k předchozím letům, a jen výjimečně jsou uváděna čerstvější statistická data.

Celá zpráva je poměrně obsáhlá a v jednom článku není prostor ji podrobněji rozebírat celou (naštěstí je dostupná zdarma v elektronické formě, zde). Proto se zde zastavím jen u některých zajímavých aspektů.

Zdroje pro informační ekonomiku

Zpráva konstatuje, že v některých zemích OECD je "ICT spotřeba domácností" vyšší než investice firemního sektoru do ICT - například v Rakousku či na Novém Zélandu. V ČR je tomu přesně naopak (a stejně třeba ve Švédsku či v USA). Příslušná data, popisující investice i spotřebu, však pochází z roku 1999. Přehled ukazuje následující obrázek (na vodorovné ose jsou výdaje na ICT jako procento HDP, na svislé ose spotřeba):

Spotřeba vs. investice do ICT

Velmi neradostná je pro nás statistika ICT patentů u evropského patentového úřadu (EPO, European Patent Office). Následující obrázek asi nepotřebuje komentáře (tmavý sloupec se týká roku 1998, světlý roku 1990, ČR je zcela vpravo):

Počty ICT patentů u EPO

ICT sektor

Minimální počet patentů určitě souvisí s tím, jak málo se u nás investuje do vědy a výzkumu v oblasti ICT. Následující graf ukazuje, kolik do vědy a výzkumu investují naše firmy působící v segmentu ICT (v procentech HDP). Varující je hlavně klesající trend:

Investice privátního sektoru do vědy a výzkumu

V ostatních ukazatelích o velikosti ICT sektoru a jeho složení (např. podílu na celkovém objemu produkce zboží a služeb, procentu lidí zaměstnaných v ICT sektoru, podílu na exportu a importu atd.) jsme zhruba někde na průměru zemí OECD.

Přístup k informačním technologiím a jejich využití

Nejzajímavější jsou údaje týkající se právě dostupnosti ICT technologií a jejich využití. Například v oficiální statistice o počtu uživatelů Internetu (na 100 obyvatel) jsme k lednu 2000 byli čtvrtí od konce (na obrázku čtvrtí zprava). Pravda, metodika počítání uživatelů nemusí být úplně zřejmá a dostatečně vypovídající, ale pokud je v jednotlivých zemích stejná, není pro nás relativní srovnání zrovna lichotivé. Za námi je už pouze Řecko, Mexiko a Maďarsko.

Počet uživatelů Internetu na 100 obyvatel

Pokud jde o ceny za přístup k Internetu, zde zpráva navazuje na předchozí statistiky OECD a uvádí, že " … na opačném konci spektra jsou ČR a Slovensko, kde se za připojení platí nejméně dvakrát tolik, kolik je průměr OECD". Vše ukazuje následující statistika, kde je znázorněna cena za 40 hodin připojení ve špičce, využívající zvýhodněných tarifů (u nás Internet2001), v přepočtu podle parity kupní síly. Data jsou ze srpna 2001:

Cena za 40 hodin dial-upu v době špičky, v přepočtu dle parity kupní síly

Abych předešel častým reakcím na vhodnost či nevhodnost porovnávání podle parity kupní síly (PPP) a nikoli podle kursového přepočtu, dovolím si upozornit na skutečnost, že ani náš Telecom nemá zdaleka všechny náklady v zahraničních cenách - mnoho svých vstupů (materiál, práce, energie atd.) nakupuje zde v ČR za tuzemské ceny, svým zaměstnancům platí podle tuzemských platových hladin atd.

S celkově vysokou cenou za připojení (v době špičky i mimo ni) pak souvisí i nízký poměr počtu internetových uzlů na 1000 obyvatel. Zde na tom opět nejsme nijak dobře, jak ukazuje následující obrázek (ČR je zcela vpravo dole):

Počet uzlů vs. cena za připojení

Za velmi varující považuji následující statistiku, která již samostatně proběhla tuzemskými médii (ne vždy ale se správnou interpretací toho, o čem vlastně vypovídá). Jde o ceny pevných okruhů o rychlosti 2 Mbps, a jsme v nich suverénně nejdražší v celém OECD (hodnoty by měly být z května 2002):

Náklady na pevné okruhy 2 Mbps

Elektronický obchod, ICT ve školství a v egovernmentu

Pokud jde o elektronický obchod, zde je v celé kapitole jen jedna jediná zmínka o ČR, a to v rámci grafu který ukazuje počet zabezpečených WWW serverů na milion obyvatel. Zde jsme asi na polovině průměru zemí OECD.

Vůbec žádnou zmínku o ČR neobsahuje část zprávy týkající se e-governmentu. Zahrnuti naopak jsme ve statistikách o využití ICT ve školství - kde nás dokonce jmenují (společně s Maďarskem) jako extrém, dosahující průměru 35 studentů středních škol na 1 počítač. Příslušné údaje ale pochází z let 1998/99 a tudíž nemají až tak velkou vypovídací hodnotu.