Systém provizí

V roce 2000 doznal způsob poskytování Internetu zdarma zajímavé změny. Telecom, tehdy již "Český", se dohodnul s internetovými providery (ISP) na tom, že když si své modemy přestěhují do jeho sítě, bude jim dávat určitou provizi z toho, co bude sám inkasovat od volajících za protelefonované minuty. Byla to určitě i reakce na to, že podobné provize již dříve dával poskytovatelům připojení jiný telekomunikační operátor, který měl již tehdy možnost působit na trhu: pražský Dattel. Internetoví provideři na to pochopitelně reagovali a začali se stěhovat (alespoň v Praze) právě do sítě Dattelu. Telecomu se však díky "vhodně" nastaveným provizím podařilo přetáhnout providery zpět do své sítě a zvýšit tak počty provolaných minut ve vlastní síti.

Internetovým providerům (ISP) systém provizí umožnil alespoň částečně krýt jejich náklady - a tak došlo k dalšímu rozvoji Internetu zdarma, který začalo nabízet ještě více subjektů. Časem došlo i na to, že Telecom umožnil providerům nabízet jejich služby (připojení "zdarma") plošně, po celém území ČR, na jednotném telefonním čísle.

Uvědomme si ale dobře, jaká byla podstata tohoto "Internetu zdarma": samozřejmě zde nebylo nic zcela zdarma. Pouze uživatel Internetu, využívající komutované připojení, platil jen jednu ze dvou původních nákladových složek - do rukou svého telefonního operátora (tedy Českého Telecomu), za protelefonované minuty. Telecom pak z inkasovaných částek platil určité provize internetovým providerů, kteří z nich kryli své náklady (resp. jejich část).

O skutečné výši těchto provizí se vedly a stále vedou učené disputace. Telecom pro ně zpočátku nastavil poměrně složitý systém, který závisel i na geografických podmínkách (a upřednostňoval provoz v Praze, což vedlo k odlivu providerů od jeho konkurenta Dattelu). Postupně systém výpočtu provizí zjednodušoval, ale tento byl stále závislý na více faktorech, zejména na objemu minutového provozu.

Telecom sám ve svých tiskových zprávách uváděl, že provideři od něj mohou získat na provizích až 46 procent vybírané částky. To ale byl skutečně teoretický limitní případ, praxe se pohybovala podstatně níže a skutečně závisela na "velikosti" providera a objemu minut který jeho zákazníci generují. V době, kdy představil svůj nový koncept, argumentoval Telecom podstatně nižšími čísly.

Konec systému provizí

Jednou ze součástí nového konceptu komutovaného přístupu k Internetu, který se Telecom rozhodl zavést k 1.10.2002, je zrušení výše popsaného modelu provizí. To fakticky znamená návrat k dřívější praxi, kdy koncový zákazník platil explicitně obě dvě nákladové složky (za protelefonované minuty a za samotný přístup k Internetu).

Staronové řešení s oddělením obou nákladových složek, je z principielního hlediska zřejmě rozumnější a výhodnější než řešení s "Internetem zdarma", kdy obě složky splynuly do jedné. Důvodů je více. Předností je například to, že cena za samotný přístup k Internetu (druhá složka) bude nyní určována trhem a nikoli direktivně Českým Telecomem. Vznikne zde tedy volný prostor pro konkurenci. Současně s tím si i koncoví uživatelé budou moci udělat lepší obrázek o tom, jaký efekt má konkurence a liberalizace oproti faktickému monopolu - sami si budou moci porovnat, jaké částky platí Telecomu, kterého si nevybrali a jehož služby musí využívat protože nemají jinou možnost, a jaké částky platí tomu internetovému providerovi, kterého si sami vybrali.

Opětovné oddělení obou složek bude mít další přednost v tom, že nebude bránit zavedení paušálních poplatků. Pokud si nebudou zúčastněné strany nic vzájemně přefakturovávat podle počtu provolaných minut, mohou zavést i paušální tarify nezávislé na době připojení. K tomu je ovšem vhodné dodat, že i stávající systém provizí bylo možné modifikovat tak, aby zavedení paušálů umožňoval. Šlo jen o dostatek vůle jednajících stran, z nichž jedna (Telecom) měla a stále má podstatně lepší vyjednávací pozici.

Přístup přes propojovací bod

V roce 2001, v důsledku otevření telekomunikačního trhu, se otevřela další možnost pro poskytování komutovaného přístupu k Internetu. Po vzájemném propojení sítí telekomunikační operátorů je možné, aby "internetový hovor" začínal v síti Českého Telecomu, ale posléze přestupoval do sítě alternativního operátora a zde končil na modemu poskytovatele připojení (providera, ISP). To umožňuje, aby se internetoví provideři mohli připojit k síti alternativního operátora podle své vlastní volby, a z jeho sítě poskytovali připojení také uživatelům připojeným k síti Českého Telecomu. Jde v zásadě o to samé, co před rokem 2000 praktikoval v Praze Dattel - a čemu Telecom dokázal účinně čelit tím, že internetovým providerů nabídnul provize z provolaných minut, čím je přitáhnul zpět do své sítě.

Takovýto "přístup k Internetu přes propojovací bod" vyžaduje vzájemné propojení sítí telekomunikačních operátorů, kteří se musí dohodnout na podmínkách tohoto propojení. Tedy zejména na tom, kolik si jeden z nich (ten, v jehož síti se nachází volající a který inkasuje plné hovorné) ponechá a kolik bude platit druhému, do jehož sítě hovor směřuje a kde je zakončen na modemu příslušného internetového providera.

Tak jako u prakticky všech ostatních aspektů propojení však ani zde nedošlo na dohodu mezi jednajícími stranami, a tak musel nakonec direktivně zasáhnout až nezávislý regulátor. Ten v roce 2001 (svým rozhodnutím 04/PROP/2001) určil, že oba operátoři se mají podělit o částku inkasovanou od koncového zákazníka tak, aby druhý z nich dostal cca 41 procent - konkrétně 34 haléřů ve špičce a 8 haléřů v době večerní a noční. Telecom proti tomuto rozhodnutí z roku 2001 nijak veřejně nevystoupil. V praxi však tato možnost (poskytování přístupu k Internetu přes propojovací bod) nebyla příliš využívána.

V květnu 2002 regulátor aktualizoval své cenové rozhodnutí o přístupu k Internetu přes propojovací bod. Neměnil ani tak poměr, ve kterém se mají operátoři podělit, ale jinak vypočítal průměrnou cenu, kterou platí koncový zákazník. Při zachování stejného poměru, ve kterém by se oba operátoři měli dělit, pak vyšlo více i pro druhého z nich: podle aktualizovaného rozhodnutí 03/PROP/2002 měl první operátor (Telecom) zaplatit alternativnímu operátorovi z průměrné inkasované minutové ceny (1,05 Kč) částku 47 haléřů ve špičce, a 17 haléřů mimo špičku.

Na toto rozhodnutí regulátora reagoval Český Telecom velmi ostře, s argumentem že výše poplatků které by měl platit alternativním operátorům (sám ji odhadl na 50% průměrně inkasované koncové ceny) činí pro něj celou službu prodělečnou. Pro média to prezentoval dokonce tak, že jej to ruinuje. Ohlásil také, že podnikne konkrétní kroky k eliminaci "negativních dopadů" tohoto rozhodnutí.