Kauza "pevní vs. mobilní"

Podepsání propojovacích dohod umožnilo prvním alternativním operátorům fakticky vstoupit na trh, ale také jim poněkud uvolnilo ruce a umožnilo začít řešit další naléhavé problémy. Jedním z nich se ukázalo být propojení s mobilními operátory, kde opět byly kamenem úrazu propojovací poplatky. Ne ovšem ty, které se týkají hovorů z mobilní sítě do sítě pevné, ale především ty, které se týkají volání opačným směrem, tedy z pevné sítě na mobilní. Ceny těchto hovorů u dominantního Českého Telecomu jsou tradičně velmi vysoké a jsou založeny na propojovacích poplatcích které byly stanoveny ještě v době před otevřením trhu. Výše těchto poplatků, i následně vysoká cena hovorů z pevné sítě na mobilní, způsobovala zajímavý efekt - lidé si pořizovali mobilní telefony a volali z nich i tam, kde by mohli volat z pevné sítě (typicky na jiný mobilní telefon). Důvod byl prostý: bylo to lacinější. V důsledku toho pak počty mobilních telefonů i objemy "čistě mobilních hovorů" rychle rostly, zatímco počty pevných telefonů stagnovaly.

Nově nastupující alternativní operátoři se velmi snažili dosáhnout výhodnějších podmínek při propojení s mobilními operátory. Ti ale, podle dostupných informací, nebyli ochotni jim vyjít výrazněji vstříc, a tak nabízeli propojovací poplatky jen o málo nižší než dřívější (v rozmezí od 5 do 6 korun za 1 minutu zakončení hovoru). Alternativní operátoři to považovali za značně nadsazené a argumentovali tím, že sami mobilní operátoři nabízí "celé" hovory ve své síti již za ceny kolem 3 korun (přitom zakončení hovoru vyžaduje jen polovinu zdrojů mobilní sítě oproti "celému" hovoru který začíná a končí ve stejné síti). Kromě několika výjimek (např. dvojice Český Mobil - Český Telecom, která se dohodla na propojovacích poplatcích ve výši cca 3 Kč) skončilo jednání mezi pevnými a mobilními operátory nedohodou a nahlášením této nedohody regulátorovi, se žádosti o direktivní určení propojovacích poplatků. Rozhodnutí regulátora dosud nepřišlo.

Internet a zelené linky se řeší za pochodu

Obdobně se vyvíjela situace i v oblasti připojení k Internetu a u dalších hlasových služeb. Ani zde nedošlo k dohodě a operátoři požádali nezávislého regulátora o direktivní rozhodnutí. Toho se dočkali až za dosti dlouhou dobu - rozhodnutí ohledně Internetu přišlo počátkem září, a rozhodnutí o bezplatných voláních koncem září, těsně před redakční uzávěrkou.

Filosofie rozhodnutí regulátora u bezplatných volání je taková, že tato jsou analogická běžným hovorům. Proto regulátor vyšel z výše propojovacích poplatků za běžné hovory a vytvořil z nich určitý vážený průměr (který zohledňuje to, že se volá ve špičce i mimo špičku, místně i přes 1 či 2 tranzitní ústředny). Výsledkem je částka 84 haléřů za minutu hovoru (který je pro volajícího zdarma, a plně jej hradí volaný). První reakce alternativních operátorů byly kladné, dominantní operátor se do uzávěrky nevyjádřil.

Ve svém rozhodnutí ohledně Internetu zase regulátor vyšel z myšlenky, že operátoři by se o celkový výnos měli dělit ve stejném poměru, v jakém se fakticky dělí o výnos z běžného hovoru (skrze stanovené propojovací poplatky). To odpovídá poměru cca 41 procent. Pro konkrétní výpočet však regulátor použil čísla, která alternativní operátoři shledali nesprávnými, a která ve svém důsledku snižují faktický výnos (v neprospěch alternativních operátorů) na 5 až 30 procent. Proto se alternativní operátoři obrátili na regulátora se žádostí o korekci chyb ve výpočtu. Do redakční uzávěrky nebyla reakce regulátora známa.

Jak jsme na tom celkově?

S odstupem devíti měsíců od magického data 1.1.2001, kdy mělo dojít k liberalizaci našeho telekomunikačního trhu, lze konstatovat že k tolik očekávaným změnám na trhu nedošlo. Celé toto období bylo charakteristické lítým bojem mezi dominantním operátorem a nově nastupujícími alternativními operátory doslova o každou píď na telekomunikačním trhu - což ale není ničím neočekávaným. Neočekávané je spíše to, k čemu to vedlo a jak se situace vyvinula - že nedošlo k efektu, který si lidé od liberalizace všeobecně slibovali, tj. k významnějšímu zlevnění, lepší dostupnosti služeb a větší vstřícnosti operátorů. Jak jsme si již naznačili výše, došlo k tomu v určité míře jen v segmentu firemních zákazníků, ale nikoli u soukromých osob. Zde se cenové hladiny nezměnily.

Co nás ještě čeká?

Zřejmě nejvýznamnějším úkolem pro nadcházející období je nalézt a uvést do praxe nový způsob výpočtu propojovacích poplatků. Snad všichni, včetně Českého Telecomu, se totiž shodují na tom, že dosud používané metody výpočtu propojovacích poplatků nejsou optimální. Existuje konsensus o tom, která metoda by měla být použita v budoucnosti (jde o metodu LRIC, od: Long Run Incremental Costs), vycházející z dlouhodobých inkrementálních (přírůstkových) nákladů, které jednotliví operátoři mají s propojením. Ale aplikace této metody není jednoduchá, vyžaduje dobrou přípravu a také aktivní spolupráci všech operátorů. Držme palce sami sobě, aby se ji podařilo aplikovat již v příštím roce, a hlavně aby její aplikování konečně přineslo hmatatelné efekty - aby liberalizace našeho telekomunikačního trhu nezůstávala jen na papíře, ale byla realitou a přinášela uživatelům skutečný přínos.