Bonzácké kopie

Píšete-li někomu nějakou zprávu elektronickou poštou, můžete zapsat emailovou adresu příjemce do kolonek nadepsaných "Komu" a "Kopie". U anglických verzí poštovních klientů jsou tyto kolonky nadepsány zkratkami "To" a "Cc" (kde Cc je zkratka od Carbon Copy a ve volném překladu znamená "kopii přes průklepový papír").

Jistě není těžké nahlédnout, že příjemce uvedený v kolonce "Komu" bude hlavním adresátem zprávy, zatímco uživatel uvedený v kolonce "Kopie" bude příjemce kopie zprávy adresované primárně někomu jinému (tomu, kdo je uveden v kolonce "Komu"). Rozdíl mezi oběma variantami lze nejlépe ilustrovat na příměru s úředním dopisem, který píšete (resp.: adresujete) například řediteli instituce A, ale současně svůj dopis posíláte v kopii na vědomí pracovníkovi instituce či firmy B - z toho důvodu, že se jej příslušný dopis svým obsahem také nějak týká.

Adresátů v obou kategoriích přitom může být více. Dokonce jejich počet není apriorně omezen, fakticky bývá omezen jen tím, kolik různých adres vám poštovní program umožní vepsat do příslušné kolonky. Pokud ale častěji rozesíláte stejnou zprávu na více stejných adres, existují i chytřejší a efektivnější postupy než pokaždé vypisovat příslušné adresy do příslušných kolonek ručně. Jde o tzv. distribuční seznamy, o kterých si také povíme v samostatném článku.

Kromě hlavních adresátů (uvedených v kolonce "Komu") a příjemců kopie (uvedených v kolonce "Kopie") však internetová elektronická pošta pracuje ještě s jednou další kategorií adresátů. Jsou to příjemci tzv. slepé kopie. Při odesílání zprávy se jejich adresa uvádí v kolonce obvykle nadepsané "Skrytá" (v angličtině Bcc, od Blind Carbon Copy, alias slepá kopie). Jaký ale je rozdíl mezi hlavním adresátem, příjemcem kopie a příjemcem slepé kopie?

Rozdíl je následující: příjemce slepé kopie (uvedený v kolonce Skrytá) se dozví o všech příjemcích ve všech ostatních kategoriích, tj. o všech hlavních adresátech (uvedených v kolonce Komu) i příjemcích kopie (v kolonce Kopie). Naopak to ale neplatí: žádný z hlavních adresátů ani z příjemců kopie se nedozví o žádném z příjemců slepé kopie.

Není vám ten rozdíl ještě úplně jasný? Nevadí, možná pomůže trocha počítačového žargonu. Ten totiž překřtil "slepou kopii", v angličtině Bcc, na "bonzáckou kopii". To docela přesně vystihuje podstatu věci: pokud chcete svou korespondenci s uživatelem A tzv. "nabonzovat" uživateli X, pošlete příslušnou zprávu uživateli A jako hlavnímu adresátovi (případně jako příjemci kopie), a současně ji pošlete jako slepou kopii uživateli X. Výsledek bude takový, že uživatel X zprávu dostane také (a bude vědět že byla adresována uživateli A). Naproti tomu uživatel A nebude vědět, že X dostal zprávu také.

Takovéto "bronzování" je ale spíše vedlejším efektem zavedení slepých kopií. Jejich původní účel byl jiný a týkal se efektivnosti rozesílání jedné zprávy na více adres současně. O tom ale zase až příště.