Čeština v emailu?
Píšete-li někomu zprávu, kterou odešlete elektronickou poštou, máte ji psát v řádné češtině včetně všech háčků a čárek, nebo v pocitacove cestine bez hacku a bez carek? Odpověď bohužel není úplně jednoduchá.Pravdou je, že novější programy pro práci s elektronickou poštou (jako např. Outlook či Outlook Express od Microsoftu) češtinu v emailech zvládají. Stejně tak je pravdou, že velké procento dnešních uživatelů Internetu používá právě takovéto "češtiny znalé" programy. Současně s tím je ale třeba si uvědomit, že stále existuje velké množství poštovní programů (tzv. poštovních klientů), které češtinu nepodporují, nebo alespoň běží na takovém počítači, který českou diakritiku nepodporuje. Pokud by takovýto "češtiny neznalý" program měl zobrazit zprávu obsahující české znaky, nedopadlo by to dobře - v lepším případě by původní znaky s diakritikou byly zaměněny za úplně jiné znaky, v horším případě by zpráva obsahovala ještě další sekvence znaků, které by z pohledu příjemce vypadaly zcela nesmyslně. Při jistém sebezapření a troše zácviku je sice i v takovýchto případech možné si domyslet, o čem byla původní zpráva, ale určitě to není nic příjemného a bezproblémového. Například tehdy, když chcete oslovit potenciálního obchodního partnera, je to více než nevhodné.
Obecné doporučení, týkající se použití češtiny v emailových zprávách, by mohlo znít takto:
pokud máte jistotu, že příjemce používá takový program, který češtinu korektně zvládá, pak pište zprávu česky včetně háčků a čárek. Pokud ale takovouto jistotu nemáte, raději pište bez diakritiky.
Pokud elektronickou poštou komunikujete s někým pravidelně, pak určitě není problém vzájemně se domluvit, a nejlépe i otestovat korektnost přenosu české diakritiky (například vložením známé věty "Příšerně žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy", která by měla obsahovat všechny znaky s diakritikou). Při prvním emailovém kontaktu ale jistotu nemůžete mít nikdy, a tak pište raději bez diakritiky. Stejně tak v případě, kdy přispíváte do nějaké veřejné diskuse ve formě elektronické konference - tam totiž nikdy nevíte, kdo všechno dostane vaši zprávu, a tak vlastně ani nemůžete mít jistotu, že všichni dokáží vaši češtinu korektně přijmout a zobrazit.
V čem ale vůbec spočívá problém s českou diakritikou? Je v tom, že internetová elektronická pošta počítá v těle zprávy pouze s anglickými texty (přesněji: s tzv. čistým ASCII textem), a jednotlivé znaky přenáší jako 7-bitové. Pokud se někdo pokusí vložit do těla zprávy znaky s diakritikou, které jsou 8-bitové, nemá garantováno, jak dopadne jejich přenos. Může se stát, že proběhne bez problémů. Stejně tak se ale může stát, že osmibitové znaky budou nějak pozměněny (například jejich nejvyšší, osmý bit, bude ořezán). Řešením je pouze takové přetransformování celé zprávy, aby byla složena pouze ze 7-bitových znaků, a následně její vrácení do původního tvaru u příjemce. V Internetu existuje jednotný standard, který specifikuje jak toto všechno dělat. Jde o standard MIME (Multipurpose Internet Mail Extensions), který většina novějších poštovních programů již podporuje. Problém je ale i v tom, že ne každý musí mít používání tohoto standardu správně nastaveno. I proto je vhodné začít elektronickou korespondenci nejprve bez diakritiky, a teprve po otestování pokračovat s háčky a čárkami.