Sítě ISDN
V poslední době se hodně mluví o sítích IDSN, a to jako o univerzálním řešení, které dokáže pokrýt všechny „datové" potřeby dnešních uživatelů. Je tomu skutečně tak? A co vlastně je ISDN?
Pro správné pochopení podstaty sítí ISDN je vhodné si udělat malou exkurzi do historie telefonních sítí. Ty byly na svém počátku čistě analogovou záležitostí, tj. analogové byly jak telefonní přístroje koncových účastníků, tak i telefonní ústředny, a na analogovém principu fungovaly i přenosy mezi ústřednami navzájem i přenosy po tzv. účastnických přípojkách, neboli mezi účastnickými telefonními přístroji a nejbližšími telefonními ústřednami. Jakmile se ale na světě objevily digitální přenosové technologie, začaly se rychle prosazovat i do původně čistě analogového telefonního světa. Důvodem je skutečnost, že digitální přenosy mají mnoho předností před analogovými - jelikož zde nemáme prostor k tomu, abychom si tyto důvody mohli rozvést podrobněji, uveďme si jen jediný: digitální přenos je „ideální" v tom smyslu, že přenášenou veličinu dokáže přenést naprosto přesně, s nulovou chybou, zkreslením i nulovým šumem, analogové přenosu jsou vždy nějakým způsobem zkresleny, zatíženy šumem atd.
Digitalizace telefonní sítě
Není proto divu, že telefonní společnosti začali postupně převádět své analogové sítě na digitální. První fáze přitom byla řešena tak, aby se přímo nedotýkala koncových uživatelů - původní analogové telefonní ústředny byly nahrazeny digitálními, a také vzájemné propojení těchto digitálních ústředen bylo přeměněno na digitální. Směrem k uživateli však tyto digitální ústředny stále ještě komunikovaly analogově - tj. účastnický telefonní přístroj zůstal analogový, a přenos po účastnické přípojce mezi účastnickým přístrojem a nejbližší ústřednou probíhal analogově.
Proč by se ale mělo končit pouze touto první fází? Proč by se vlna „digitálnosti" měla zastavit na telefonních ústřednách nejblíže k uživatelům, a dále už nepokračovat? Důvodem by mohla být potřeba vybudovat mezi telefonními ústřednami a koncovými uživateli zcela nové účastnické přípojky, uzpůsobené pro digitální fungování - něco takového by bylo opravdu hodně a hodně náročné. Naštěstí to ale není nezbytně nutné, protože většinu stávajících účastnických přípojek je možné využít i pro digitální přenosy. Účastnické přípojky totiž nejsou nic jiného než obyčejné dráty, vedoucí z bytů, kanceláří, úřadů apod. do nejbližší telefonní ústředny. Jejich kvalita, délka a další parametry přitom ve většině případů postačuje k tomu, aby mohly být využity i pro plně digitální přenos pro potřeby telefonování.
No a teď již si můžeme říci, v čem spočívá základní myšlenka sítí ISDN: v tom, že se „digitálnost" telefonní sítě protáhne až k uživatelům. Tím teprve vznikne plně digitální telefonní síť, ve které i koncoví účastníci budou používat digitálnímu provozu uzpůsobené telefony.
Co je ISDN?
Koncepce sítí ISDN ovšem zdaleka nekončí úplnou digitalizací telefonní sítě. Pokud totiž budou i účastnické přípojky fungovat digitálně, proč je využívat jen k telefonování, resp. k přenosu hlasu? Vždyť dnešní uživatelé mohou mít četné další požadavky, mohou požadovat četné další služby, vesměs digitálního charakteru - a když už bude k dispozici plně digitální „kanál" vedoucí do každé domácnosti, proč jej nevyužít i pro poskytování těchto dalších služeb? Jeden z možných pohledů na sítě ISDN je tedy takový, že jde o plně digitální síť, ve které jsou kromě telefonních služeb poskytovány i další služby (resp. do které jsou tyto další služby zaintegrovány) další služby. Odsud také označení ISDN, neboli: Integrated Services Digital Network, doslova: digitální síť s integrovanými službami.
Zmíněnými „dalšími" službami přitom mohou být jak různá vylepšení běžných telefonních služeb (jako třeba oznamování čísla stanice která vám právě volá), tak například i výrazně dokonalejší faksimilní přenosy, než jaké dokáže nabídnout klasická telefonní síť. Obecně pak všechny služby spojené s přenosem dat. ISDN jako univerzální řešení?
Na ISDN je možné se dívat také jako na jednotné rozhraní k univerzální digitální přenosové službě, která kromě přenosu hlasu (telefonování) dokáže pokrýt i všechny „datové" potřeby uživatelů. Ti si například budou moci k jedné a téže ISDN přípojce připojit současně ISDN telefon i počítač, a telefonovat i komunikovat (přenášet data) současně. Vše přitom počítá sa tím, že se koncoví uživatelé zcela „svěří" i se všemi svými potřebami v oblasti přenosu dat do rukou provozovatelů ISDN sítí, neboli do rukou „lidí od spojů" - což se mnoha „lidem od počítačů" zrovna moc nelíbí. Další závažnou námitkou proti sítím ISDN je skutečnost, že nabízí pouze kanály s přenosovou rychlostí 64 kbps. Ty je sice někdy možné kombinovat a logicky sdružovat do větších celků (v závislosti na druhu ISDN přípojky), ale ve „světě počítačů" je ISDN stále považováno za příliš pomalé. Tento fakt, spolu s velmi pomalým nasazováním ISDN sítí ze strany telekomunikačních společností, svého času vedl k určité stagnaci celé technologie ISDN.
ISDN a Internet
Mocný implus pro oživení ISDN však přinesla současná popularita Internetu, a s ní spojená obrovská poptávka po dostatečně rychlých přípojkách k Internetu „odkudkoli". Kanály o rychlosti 64 kbps, které technologie ISDN dokáže nabídnout, sice nejsou nic převratného, ale pokud je má uživatel Internetu jen a jen ke své výhradní dispozici, mohou mu vcelku postačovat. V porovnání s internetovými přípojkami po klasické telefonní síti, které využívají běžné telefonní modemy dosahující maximální přenosové rychlosti 28,8 kbps, je kanál 64 kbps nabízený technologií ISDN opravdu lákavý.
U nás zatím ISDN k dispozici není. SPT Telecom jej ale slibuje zavádět od roku 1997.