WWW Virtual Library

V minulém dílu jsme se začali zabývat ručně sestavovanými a ručně udržovanými seznamy dostupných internetových zdrojů. Dnes bych vám rád ukázal ten, který je v rámci dnešního Internetu zřejmě největší. Jde o tzv. virtuální knihovnu WWW, pocházející přímo z kolébky služby World Wide Web, ze švýcarského CERNu.

Jak jsme si již naznačili v minulém dílu, základním charakteristickým rysem všech seznamů internetových zdrojů, katalogů, či encyklopedií je jejich „ruční" charakter - spočívající v tom, že odkazy na jednotlivé zdroje jsou zpracovávány člověkem, který je posuzuje, sestavuje jejich popis a zařazuje je do určité hierarchie. Díky tomu, a na rozdíl od různých vyhledávacích služeb, které totéž dělají automaticky a bez přímé účasti člověka, dokáží seznamy dostupných zdrojů poskytnout uživatelům mnohem větší stupeň „utříděnosti", a dokáží také mnohem lépe reagovat na věcný obsah a podstatu dostupných zdrojů.

„Ruční" přístup má ovšem i četná úskalí. Řešení stavěné na přímém zapojení člověka nemá nikdy šanci se svými rozměry byť jen vzdáleně přiblížit takovému řešení, které využívá strojového zpracování. Dalším důležitou skutečností je ale i fakt, že není v silách jediného člověka obsáhnout svými znalostmi všechny možné obory lidské činnosti - tak aby jeden člověk dokázal zhodnotit jednotlivé zdroje, posoudit jejich relevantnost, význam a příslušnost do určité kategorie, a správně je zařadit do existující hierarchie. Vliv obou těchto faktorů se pak projevuje v tom, že „ručně" udržované seznamy jsou buď velmi úzce zaměřené na určitou konkrétní oblast (ve které je dostatečně erudovaný správce takovéhoto seznamu), nebo sice mají širší záběr, ale pak nemohou jít zdaleka tak „do hloubky".

Seznamů prvního typu, tedy zaměřených jen na určitou specifickou oblast, je dnes v Internetu velmi mnoho, a v našem seriálu nemáme šanci je jakkoli systematicky zmapovat - vždyť takovýto seznam si může sestavit kdokoli a kdykoli, třeba i na své osobní domovské stránce. Šanci máme jedině u univerzálněji zaměřených seznamů dostupných zdrojů, kterých zase není až tak mnoho.

Dnes bych vám ale rád ukázal jednu zajímavou službu, která je šikovným kompromisem mezi oběma extrémy - snahou mít co nejširší záběr, a snahou „jít do hloubky" a využívat znalosti příslušného oboru. Podstata kompromisu přitom spočívá v distribuování takovéhoto seznamu - ten je rozdělen na konkrétně zaměřené části (témata, s vlastními dílčími seznamy), které spravují a udržují odborníci na příslušnou oblast. Nad nimi pak stojí koordinátor, který zajišťuje potřebnou provázanost jednotlivých témat a jejich evidenci. Distribuované je přitom i umístění WWW stránek, obsahujících jednotlivá témata takto koncipovaného seznamu zdrojů - představíme-li si celek jako strom, pak jeho kořen se nachází na jednom místě (na jednom WWW serveru) a je udržován koordinátorem, zatímco další uzly stromu, představující jednotlivá témata, mají formu dílčích seznamů nacházejících se na jiných WWW serverech, a mají své individuální správce. Díky charakteru služby World Wide Web, který umožňuje vzájemně provázat aktivními hypertextovými odkazy WWW stránky nacházející se kdekoli v rámci celého Internetu, není takováto distribuovanost žádnou překážkou (a mnohdy není na první pohled ani příliš patrná).

Nyní ale již konkrétně - domovskou stránku virtuální knihovny WWW, jejíž věcnou podstatu jsem vám právě popsal, vidíte na dnešním prvním obrázku [GIF1, URL1]. Jde tedy vlastně jen o kořen celého obrovského a značně distribuovaného stromu, jehož hlavním úkolem je shromažďovat odkazy na jednotlivá témata (v terminologii virtuální knihovny označované jako „subjects"). Tyto odkazy jsou k dispozici v různém uspořádání - abecedním podle názvu jednotlivých témat (jako na prvním obrázku), nebo ve věcném třídění (na druhém obrázku [GIF2]), či v třídění podle klasifikace Kongresové knihovny USA. Jakmile se vydáte některým z odkazů na konkrétní téma, dostanete se vesměs na jiný WWW server, daný možnostmi a „zázemím" správce daného tématu. Ten také má dosti velkou volnost v tom, jak své téma zpracuje a jaký image vtiskne seznamu zdrojů k danému tématu, který vytvoří - několik příkladů vidíte na dnešním třetím až sedmém obrázku. Zřejmě jedinou podmínkou je existence odkazu na kořen celého stromu, resp. na domovskou stránku celé virtuální knihovny, a to hned na začátku domovské stránky každého dílčího tématu.

Výběr témat, které virtuální knihovna pokrývá, je opravdu velmi široký - jak ostatně naznačují i dnešní ukázky - a hlavně není apriorně omezený. Pokud se najde nějaká zajímavá tematická oblast a hlavně člověk, schopný a ochotný se o ni a o příslušný dílčí seznam starat, je možné virtuální knihovnu celkem snadno rozšířit. Odkaz na potřebné informace najdou zájemci hned na domovské stránce virtuální knihovny, viz první obrázek [GIF1,URL1].

Na závěr ale ještě něco málo z historie virtuální knihovny. Ta se začala psát v roce 1991, kdy virtuální knihovnu založil pan Tim Berners-Lee (považovaný za otce samotné služby WWW), ve snaze zmapovat vývoj služby World Wide Web a toho, co je jejím prostřednictvím dostupné. Stalo se tak na půdě střediska CERN, kde pan Berners-Lee tehdy působil (a kde vznikla i samotná služba WWW). Později (přibližně v roce 1993) převzal roli udržovatele a správce virtuální knihovny pan Arthur Secret, opět na půdě CERNu, a zůstává jejím hlavním správcem (resp. koordinátorem) dodnes.

Virtuální knihovna však původně neměla takový charakter, jaký má dnes - původně vůbec nebyla distribuovaná. K postupnému předávání jednotlivých dílčích témat dochází až od roku 1993. Středisku CERN tak postupně zbyla především koordinace celé knihovny, a i tato aktivita později (počátkem roku 1996) přešla na konsorcium W3 - jak je ostatně patrné z URL adresy domovské stránky virtuální knihovny.

Seznam obrázků:

předchozí část | první část | další část