Backplane
Navrhnout určitý konstrukční celek tak, aby jej bylo možné rozumným způsobem a snadno rozšiřovat, není zrovna triviální. Například tvůrci osobních počítačů IBM PC se s tímto úkolem vyrovnali tak, že na systémovou desku (motherboard) umístili několik vhodných konektorů, které vytváří určitý počet volných pozic (tzv. slotů) pro rozšiřující moduly. Ty se pak do těchto konektorů zasouvají (resp. instalují do slotů) kolmo na vlastní systémovou desku. Je to jednoduché, ale má to i četné nevýhody - například jen takovou drobnost, že kolmo umístěné desky rozšiřujících modulů vychází vysoké (resp. jsou příliš široké) na to, aby se systémová deska i s těmito zásuvnými moduly dala umístit do nízkých či ještě více plochých skříněk, které jejich výrobci označují přívlastkem "slim" (tj. prodávají je jako tzv. slim case). Řešením jsou pak zvláštní redukce, které se nainstalují jako jeden rozšiřující modul do některého z vhodných slotů, a samy pak vytváří několik dalších volných slotů - tentokráte ale již pro rozšiřující desky, umisťované vodorovně se systémovou deskou.
Před podobný problém se ovšem zcela zákonitě dostali také tvůrci nejrůznějších aktivních síťových prvků typu směrovačů, mostů či rozbočovačů. Pokud se rozhodli učinit své výrobky rozšiřitelnými formou zásuvných modulů, téměř vždy dali základní části svého produktu povahu tzv. šasi (skříně, skříňky), do kterého se pak jednotlivé moduly podle potřeb zasouvají. Jedna stěna takovéhoto šasi (ta, o které má smysl mluvit jako o čelní stěně) je obvykle otevřená, protože skrz ni se jednotlivé moduly do šasi zasouvají. Na protější stěně (kterou bychom pak měli označovat jako zadní) pak bývají umístěny konstrukční prvky, sloužící k potřebnému propojení jednotlivých zásuvných modulů - tedy konektory, které svým zapojením a vzájemným propojením vytváří nejrůznější sběrnice. Vzhledem k tomu, že jsou obvykle umístěny v jedné rovině, odpovídající zadní stěně šasi ve tvaru kvádru, říká se jim v angličtině backplane (doslova: zadní rovina). Skutečnost, že jsou prakticky vždy umístěny na nějakém "hmotném nosiči" (desce, stěně), zde není příliš relevantní - když se totiž v praxi hovoří o nějakém "backplane", téměř vždy se tím myslí především příslušné propojovací prvky, a nikoli to, na čem jsou naneseny, k čemu jsou připevněny, do čeho jsou zality apod. Například když nějaký výrobce tvrdí o svém šasi, že jeho "backplane" pracuje s přenosovu rychlostí 1 GB, vůbec tím neříká, z jakého materiálu je.
Je ovšem dobré mít stále na paměti, že pojem "backplane" vyjadřuje především určité konstrukční uspořádání (v jedné rovině na zadní stěně), a nemusí již říkat nic o tom, jak jsou příslušné propojovací prvky využívány - například právě "backplane" s rychlostí 1 GB nejspíše nebude znamenat, že vytváří jedinou sběrnici s gigabitovou přenosovou rychlostí, ale například to, že v rámci celé "zadní stěny" (backplane) je možné vytvořit čtyři samostatné a na sobě nezávislé sběrnice, z nichž každá bude pracovat rychlostí 256 Kb/s.
Někteří výrobci však již také zjistili, že konstrukční uspořádání s umístěním propojovacích prvků v zadní stěně (backplane) jim ne zcela vyhovuje, a tak se rozhodli příslušné propojovací prvky umístit jinam. Například firma Wellfleet přišla ve svých velkých modulárních směrovačích a mostech s myšlenkou umístit příslušné propojovací prvky doprostřed celého šasi, neboli tak, aby tyto prvky tvořily jakousi pomyslnou střední plochu. A protože to potřebovali také nějak výstižně nazvat, světlo světa spatřil pojem midplane.