Superuser

Počítače, které mají sloužit více uživatelům současně, musí často dosti komplikovaně řešit problémy, které například na osobních počítačích vůbec nenastávají.

Osobní počítače určené vždy jen jedné konkrétní osobě nemají zapotřebí rozlišovat mezi různými uživateli - pojem uživatele dokonce ani nemusí znát. Díky tomu pak také nemusí počítat s tím, že by například jednotlivé soubory mohly mít své majitele (z řad existujících uživatelů) a že ti by mohli požadovat ochranu svých souborů před neoprávněným přístupem ostatních uživatelů. Jednouživatelské osobní počítače, přesněji jejich operační systémy, proto nemusí být vybaveny mechanismy, které umožňují přidělovat jednotlivým uživatelům jejich uživatelské účty a stanovovat nejrůznější přístupová práva a omezení, a stejně tak nemusí obsahovat mnoho dalších souvisejících mechanismů.

V případě víceuživatelských operačních systémů je tomu samozřejmě jinak. Ty musí obsahovat všechny potřebné mechanismy pro zajištění korektní koexistence více uživatelů, jejich souborů i všech systémových zdrojů softwarové i hardwarové povahy. Kromě toho ale musí pamatovat i na možnost aplikace těchto mechanismů - na to, že musí existovat uživatelé oprávnění zřizovat nové uživatelské účty, přidělovat i odebírat jiným uživatelům přístupová práva a zajišťovat řadu systémových akcí, které jiní uživatelé nejsou oprávněni vykonávat. Také těmto "více privilegovaným" uživatelům však musí jejich práva někdo přidělovat a v případě potřeby je jim i odebírat - dovedeno do důsledku to znamená existenci celé hierarchie různě privilegovaných uživatelů, ve které musí nutně existovat "nejvyšší instance", pro kterou neplatí žádná omezení a která má maximální možná práva.

V praxi je tato "nejvyšší instance" řešena formou speciálního uživatele (resp. uživatelského účtu), kterému se v angličtině příznačně říká superuser (neboli: superuživatel). Konkrétní uživatelské jméno, které je takovémuto superuživateli přidělováno, je v různých prostředích různé. Například v operačních systémech na bázi Unixu se superuživatel nejčastěji jmenuje root (což v doslovném překladu znamená kořen), zatímco v síťovém operačním systému NetWare firmy Novell (a mnoha dalších síťových OS) se jmenuje supervizor. Někdy se lze setkat i s mnohem exotičtějšími uživatelskými jmény superuživatelů, jako například avatar (na některých starších unixovských systémech).

Termín superuser neboli superuživatel je třeba chápat jako označení typu či druhu uživatele - superuživatelů může v jednom a témže systému existovat více a mohou mít přidělena různá uživatelská jména. Například v prostředí Novell NetWare je standardně takovýmto superuživatelem uživatel se jménem Supervizor, ale ten může přidělit stejná práva, jaká má sám, i kterémukoli jinému uživateli; a ten se pak také stává superuživatelem. Jistě není třeba dodávat, že uživatelské účty s právy super-uživatele je třeba velmi pečlivě chránit proti zneužití - proti tomu, aby se někdo neoprávněný mohl přihlásit do systému jako některý z existujících superuživatelů, a v důsledku toho si vlastně mohl počínat bez jakýchkoli zábran.