Chat

Nejpopulárnější službou dnešních počítačových sítí je bezesporu elektronická pošta, které "přichází na chuť" stále více a více uživatelů. Jaké ale jsou hlavní důvody tak velké oblíbenosti tohoto novodobého fenoménu?
Warning: include(../includes/potenza/stridavytext_inner.php3): failed to open stream: No such file or directory in /www/doc/www.earchiv.cz/www/a93/a350c120.php3 on line 18

Warning: include(../includes/potenza/stridavytext_inner.php3): failed to open stream: No such file or directory in /www/doc/www.earchiv.cz/www/a93/a350c120.php3 on line 18

Warning: include(): Failed opening '../includes/potenza/stridavytext_inner.php3' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php') in /www/doc/www.earchiv.cz/www/a93/a350c120.php3 on line 18

Elektronická pošta dokáže být opravdu velmi rychlá - jednotlivé zprávy mohou být elektronickou poštou doručovány i na druhou stranu zeměkoule v časech, které se měří spíše na sekundy a minuty než na celé dny, jako je tomu u běžné listovní pošty Kromě toho dokáže být elektronická pošta i velmi laciná.

Je zde však ještě jeden významný aspekt, který je pro elektronickou poštu charakteristický a má na jejím úspěchu velký podíl - její nespřažený (off-line) charakter. Doručení zprávy, přenášené elektronickou poštou, totiž znamená pouze to, že tato zpráva je uložena do poštovní schránky svého příjemce (kterou je ve skutečnosti vhodné místo na disku, na něž je tato zpráva zapsána). Je pak na tomto příjemci, kdy se do své poštovní schránky "podívá" a kdy došlou poštu zpracuje.

Pokud tedy někomu potřebujete poslat zprávu elektronickou poštou, není k tomu vůbec nutné, aby její adresát byl právě "připojen". Zprávu můžete odeslat tehdy, když se to právě hodí vám, a stejně tak její příjemce si ji přečte tehdy, až se to bude naopak hodit jemu. V tomto směru se tedy způsob komunikace prostřednictvím elektronické pošty shoduje s běžnou listovní poštou, a zásadně se odlišuje například od komunikace pomocí telefonů, která vyžaduje současnou účast obou komunikující stran (pomineme-li existenci telefonních záznamníků).

Dnešní počítačové sítě však mohou nabízet i takové komunikační služby, které jsou "počítačovou" analogií telefonního rozhovoru. Například dva uživatelé si mohou prostřednictvím takovéto služby vzájemně psát v reálném čase vzkazy - co jeden píše na své klávesnici, to se okamžitě zobrazuje i druhému uživateli na jeho obrazovce a naopak. Nejčastěji se tak děje v prostředí počítačové sítě, kde každý uživatel pracuje na jiném uzlovém počítači. To ovšem není podmínkou, protože stejnou službu mohou nabízet i takové počítače, se kterými může pracovat více uživatelů současně.

Právě popsaná komunikační služba se v angličtině označuje jako chat či talk, přičemž obojí v doslovném překladu znamená: hovořit, povídat (resp. hovor, povídání).

Spřažená (on-line) komunikace typu chat či talk však nemusí být vždy omezena jen na dva účastníky. V principu totiž nic nebrání tomu, aby text psaný jedním účastníkem byl zobrazován v reálném čase více dalším účastníkům na jejich obrazovkách. Problém je pak spíše organizačního charakteru: jak zajistit, aby si účastníci neskákali do řeči (pardon: do psaní), aby vždy mluvil jen jeden, ale každý měl možnost reagovat, a především aby vždy bylo patrné, čí (psaná) slova se právě objevují na obrazovce. Pokud totiž spolu konverzují jen dva lidé, není problém rozdělit obrazovku na dvě části, a v každé z nich zobrazovat to, co píše jeden z nich. Jestliže spolu komunikuje nejvýše n lidí a je-li toto číslo n dostatečně malé, je možné rozdělit obrazovku na n částí. Jakmile ale není počet účastníků omezen (nebo je omezen, ale příliš velkým číslem), je nutné použít jinou strategii - například takovou, že před každým psaným výrokem bude uvedeno i jméno (resp. nějaká přezdívka či jiný vhodný údaj) identifikující autora.

Pro takovouto konverzaci více uživatelů současně se kromě původního označení "chat" či "talk" někdy používá i označení relay.