Koncepce TCP/IP

Historie TCP/IP je tedy velmi úzce spojena s Internetem a způsobem jeho vzniku. Na počátku všeho přitom byla síť Arpanet, jak se jmenovala původní zárodečná síť, ze které se Internet později vyvinul. Samotný Arpanet byl vybudován z iniciativy a za peníze resortu obrany, a zpočátku využíval ke svému fungování zcela jiné protokoly než TCP/IP - konkrétně protokol NCP (Network Control Protocol), který si lze představit jako dočasné řešení, "spíchnuté horkou jehlou" pro potřeby ověření určitého záměru, který stál v pozadí za vznikem celého Arpanetu.

Tímto záměrem, jehož nositelem byl resort obrany USA, bylo ověřit zda je možné vybudovat takovou síť, která by byla opravdu velmi robustní - chtělo se po ní, aby v situaci, kdy již zuří válka a nepřítel zasáhnul libovolně velkou část sítě, její nezasažená část ještě alespoň nějak fungovala. Kvůli tomuto požadavku bylo nutné opustit obvyklé postupy a techniky, pocházející ze světa spojů - zejména představu o existenci centrálních prvků, které by chod sítě řídily (takové by nepřítel odstřelil jistě jako první), a dále spojovaný způsob fungování, kdy dochází k navazování spojení mezi komunikujícími stranami, a při jakýchkoli změnách musí dojít k obnově a potřebným nápravným akcím. Vznikající Arpanet (budoucí Internet) byl naopak postaven na předpokladu, že jeho řídící funkce budou maximálním možným způsobem distribuovány (tj. nebude mít žádný centrální prvek), a že bude používat jen takové techniky a postupy, které jsou maximálně robustní: místo spojovaných služeb bude používat služby fungující nespojované, které z principu nemají žádné problémy s výpadky spojení a obnovou po nestandardních situacích. V praxi to znamenalo, že bylo nutné opustit techniku přepojování okruhů, dosud preferovanou ve světě spojů, a místo ní zvolit techniku na bázi tzv. přepojování paketů (viz samostatný článek, … prosím dát odkaz …).

Nejprve ale bylo třeba ověřit, že technika na bázi přepojování paketů je v reálném životě skutečně použitelná - právě to byl úkol "dočasného" protokolu NCP. Výsledek byl pozitivní, a přepojování paketů se ukázalo jako velmi životaschopné. Později se pak objevila potřeba nahradit "dočasný" protokol NCP trvalejším řešení, které by již bylo více zaměřeno na potřeby rutinního provozování sítě Arpanet, která mezitím začala přecházet do rukou akademické sféry a sloužit potřebám rozvoje vědy a výzkumu. No a právě tímto "definitivním řešením" se staly protokoly TCP/IP.