Lokální sítě peer-to-peer

Lokální sítě serverového typu jsou řešením, které bývá výhodné až při určité "velikosti" sítě, měřené zejména v počtu současně pracujících pracovních stanic, intenzitě provozu a povaze provozovaných aplikací. Ve velmi malých sítích, např. se dvěma či třemi uzly, by už nebylo efektivní, mj. i ekonomicky (náklady na vyhrazený centrální file server by nebylo možní "rozpustit" mezi dostatečný počet pracovních stanic). Stejně tak by ale vyvstaly problémy i s udržováním file serveru - v sítích serverového typu se obvykle počítá s existencí alespoň jednoho správce, který má file server ve své péči. Ve velmi malých sítích by se ale takovýto správce nevyplatil.

Vedle sítí serverového typu se proto časem prosadila i taková řešení, která lépe vyhovují potřebám velmi malých sítí. Myšlenka je zde taková, že to co je vhodné sdílet, se nepřesouvá na centrální počítač (který pak ani nemusí existovat), ale ponechává u svého vlastníka - tedy na jeho počítači. Ten pak může vystupovat současně v roli serveru i v roli klienta (resp. pracovní stanice) - tj. nabízet ostatním to, co vlastní sám a je ochoten poskytnout formou sdílení, a současně využívat to, co nabízí ostatní. V jistém smyslu jsou pak všechny uzly sítě rovnocenné (každý může dle svého uvážení vystupovat v roli serveru, v roli klienta i v obou rolích současně), a proto se toto řešení označuje přívlastkem "peer-to-peer".

První komerčně úspěšnou sítí typu peer-to-peer, která se postarala o následnou popularitu tohoto druhu lokálních sítí, byla síť Lantastic firmy Artisoft.