První sítě WAN

První skutečné počítačové sítě, které spatřily světlo světa, bychom dnes museli označit přívlastkem "rozlehlé" (tedy jako sítě WAN, Wide Area Network). Propojovaly mezi sebou počítače, které fungovaly jako hostitelské (často měly kolem sebe celá hejna terminálů), a sloužily přesně tomu, co jsme si vyjmenovali v předchozích odstavcích: možnosti sdílení (zejména výpočetní kapacity a aplikací, prostřednictvím vzdáleného přihlašování), možnosti přenosu souborů, a možnosti komunikace mezi lidmi (prostřednictvím elektronické pošty).

Hlavním problémem prvních počítačových sítí však byla jejich malá otevřenost a malá vstřícnost vůči produktům různých výrobců. Jednalo se totiž o takové sítě, které si podle svého (a pro své produkty) vyvinuly velké firmy vyrábějící výpočetní techniku, a celkem programově se v nich nepočítalo s možností zapojování čehokoli od jiných výrobců. Dnes bychom takovéto řešení nutně označili přívlastkem "proprietární".

Jednou z nevýhod proprietárních síťových řešení bylo to, že svého uživatele vázaly na jediného výrobce a dodavatele, od kterého si museli zakoupit vše - od hardwaru a softwaru, až po uživatelská školení. Nejlépe hezky zgruntu, tak aby si zákazník musel koupit všechno nové, od A až po příslovečné Z.

Pozice většiny zájemců o počítačové sítě však byla poněkud jiná - nechtěli ani tak nakupovat zcela nové věci, byť již připravené k vzájemnému "zesíťování". Spíše měli zájem vzájemně propojit a provozovat v síťovém prostředí tu techniku, kterou již měli a používali. Tato technika navíc často pocházela od nejrůznějších výrobců, a tak ryze proprietární charakter nabízených síťových řešení jim nevyhovoval.

Od uživatelů naopak přicházelo velmi silné volání po vhodných síťových standardech - po přesně vymezených pravidlech hry, které by řekly jak mají být počítačové sítě budovány a jak mají fungovat, a které by nebyly vázány na představy a zájmy žádného konkrétního výrobce, a umožnily by vzájemnou součinnost a spolupráci produktů nejrůznějších výrobců.