Vyhrazení, nebo sdílení přenosové kapacity?
Velmi důležitým momentem, který se objevil již na samém začátku snah o budování počítačových sítí a pak se jako červená nit táhnul celou jejich další historií, bylo rozhodnutí o celkovém charakteru přenosů při počítačových komunikacích: mají mít takový charakter, aby každé komunikující dvojici vždy garantovaly a dávaly k výlučnému využití určitou přenosovou kapacitu, nebo mají mít povahu sdílené veškeré dostupné kapacity všemi komunikujícími?
Pro správné pochopení podstaty tohoto dilematu je vhodné si rozvést věcnou podstatu otázky poněkud podrobněji: v prvním případě jde o to, že z celkové dostupné přenosové kapacity se "vykrojí" určitá část, a ta se dedikuje konkrétní dvojici komunikujících uzlů. Pokud jsou jejich přenosové požadavky víceméně rovnoměrné, a proud dat které potřebují přenést je víceméně konstatní, je tato strategie v pořádku a je možné ji považovat za optimální. Běda ale, jak průběh komunikace nemá rovnoměrný charakter, nýbrž charakter spíše nárazový - pak se totiž začne velmi projevovat skutečnost, že díky provedenému "vykrojení" určité přenosové kapacity není možné její nevyužitou část byť jen dočasně přepustit nějaké jiné komunikující dvojici, která by ji naopak mohla velmi naléhavě potřebovat.
Něco podobného je možné pouze ve druhém případě, kdy je veškerá dostupná přenosová kapacita sdílena všemi komunikujícími dvojicemi. Zde musí být přenášená data členěna do vhodně velkých bloků (označovaných též jako pakety), a existující přenosová cesta se vždy s celou svou přenosovou kapacitou věnuje přenosu jednotlivých bloků dat - bez ohledu na to, od koho pochází a komu jsou určeny. Výsledkem je efektivnější využití dostupné přenosové kapacity, ale na druhé straně "nikdo nemá své jisté" - žádná komunikující dvojice nemá předem garantováno, že se pro ni najde taková přenosová kapacita, jakou bude v určitý okamžik potřebovat. V důsledku toho pak mohou při přenosech jednotlivých bloků dat vznikat různě dlouhá zdržení, a celkově pak není garantováno, za jak dlouho data dorazí ke svému cíli (a dokonce ani s jakou pravidelností budou docházet jednotlivé datové bloky).