Potřeba zákona naopak vyplývá z "mezních" situací, mezi které patří například to když jedna ze stran nezná dostatečně vlastnosti el. podpisů, neví zda jim může důvěrovat a potřebuje se o něco "opřít" (zde o zákon, který definuje konkrétní požadavky na el. podpisy a následně pamatuje i na jejich ověřování). Další situací je případ, kdy nejrůznější zákony, předpisy a pravidla počítají s existencí vlastnoručního (papírového) podpisu. Zákon o el. podpisu obecně uděluje el. podpisům stejný statut jaký mají podpisy vlastnoruční, a explicitně mění některé zákony které dosud výslovně trvaly na použití vlastnoručních podpisů.

Pro praktické uvedení elektronických podpisů do života, zejména pro styk se státní správou, je nutné vydání prováděcích vyhlášek Úřadem pro ochranu osobních údajů (které upřesní ustanovení zákona pokud jde o požadavky kladené na poskytovatele certifikačních služeb a na prostředky používané pro elektronické podpisy). Dále musí být vydáno vládní nařízení, které upřesní použití el. podpisů v rámci státní správy.

Ještě před vydáním vyhlášky, kterou připravuje ÚOOÚ, však musí být vyřešeny, upřesněny či vysvětleny jisté nejasnosti, nedopatření a omyly obsažené ve stávajícím zákoně. Jde například o to, že zákon o el. podpisu sice zmocňuje Úřad pro ochranu osobních údajů k vydání příslušných vyhlášek, ale podle Zákona o Sbírce zákonů (zákon č. 309/1999 Sb.) naopak ÚOOÚ není způsobilý takovéto vyhlášky vydávat. Další nejasnosti se pak týkají na poslední chvíli přidaného paragrafu 11 o použití el. podpisů "v rámci veřejné moci".

Zde je obsah mého vystoupení.