problémy fragmentace • fragmentace vyžaduje podporu v přenosových protokolech – aby bylo možné označit ty fragmenty, které patří k sobě, určit jejich pořadí i počet – příklad (síťová vrstva TCP/IP): • protokol IP podporuje fragmentaci (dělení IP paketů na fragmenty) – v IPv4 může fragmentovat koncový uzel (odesilatel) i kterýkoli směrovač „po cestě“ – v IPv6 může fragmentovat jen koncový uzel (odesilatel) • nevýhody a problémy  fragmentace – je s tím spojena určitá (nenulová) režie • a to i když k fragmentaci nedochází – v hlavičkách IPv4 datagramů jsou pro potřeby fragmentace vždy vyhrazeny určité položky – zvyšuje to (dopady) chybovosti • pokud se ztratí či poškodí byť jen jediný fragment, je nepoužitelný celý původní blok – zavádí to stavový způsob fungování do jinak bezestavového • protokol IP standardně funguje bezestavově – nepřechází mezi různými stavy, neřeší přechody mezi stavy, nemá žádné time-outy – ale kvůli fragmentaci musí čekat na všechny fragmenty, musí mít nějaký time-out na doručení chybějících fragmentů • musí „ukládat“ do bufferů dosud přijaté fragmenty • musí čekat na vypršení time-outu • a pokud nedostal všechny fragmenty, musí zahodit všechny ty, které dosud přijal