distribuované směrování • varianta „distance-vector“ (RIP) – každý směrovač má jen neúplnou informaci o topologii celé soustavy sítí – výpočet optimálních cest je distribuovaný a průběžný • krok: – směrovač předá „celou svou informaci“ (svou směrovací tabulku) všem sousedním směrovačům – sousední směrovač si z toho „dopočítá“ svou směrovací tabulku • opakuje se neustále – v praxi (např.) každých 30 sec. – nevýhoda: • velká režie, špatně škálovatelné • varianta „link-state“ (OSPF) – každý směrovač má úplnou informaci otopologii celé soustavy sítí • musí sledovat dostupnost sousedních směrovačů • pokud nějaký sousední směrovač přestane (nebo začne) být dostupný, musí to oznámit všem směrovačům v celé soustavě – stačí jen při změně – výpočet optimálních cest je „lokalizovaný“ • každý uzel si počítá optimální cesty sám – výhoda: • menší režie, lépe škálovatelné • připomenutí: – distribuované směrování = jednotlivé směrovače vzájemně spolupracují • míra jejich spolupráce se ale může lišit, i dosti výrazně