adaptační vrstvy ATM • připomenutí: – technologie ATM nezapadá (příliš dobře) do vrstevnatého modelu ISO/OSI • ATM je považována za technologii linkové vrstvy (L2) – ale s tím nekoresponduje skutečnost, že ATM zajišťuje end-to-end komunikaci • včetně směrování mezi ATM ústřednami – to odpovídá síťové vrstvě • další problém: – jak „napojit“ obvyklé protokoly vyšších vrstev na ATM? – tak, aby: • dokázaly pracovat s tak malými přenášenými bloky (48 bytů – velikost těla ATM buňky) • dokázaly využít podporu kvality služeb (QoS) a dostupné třídy služeb (CBR, VBR, ABR, UBR) • dokázaly fungovat v prostředí, které funguje výhradně spojovaně – zatímco například protokol IP funguje nespojovaně !!!! • dokázaly fungovat v prostředí, které  neumožňuje broadcast – zatímco například protokol IP s ním počítá a využívá ho • existovaly mechanismy převodu mezi ATM adresami a adresami protokolů vyšších vrstev – například k převodu mezi IP adresami a ATM adresami (resp. VPI/VCI) • řešení: – adaptační vrstva (ATM Adaptation Layer) • je definováno více různých adaptačních vrstev: AAL1 až AAL5