pro návrat na domovskou stránku klikni
sdílení a tisk
kurzy e-podpisu
navazující na knihu
kurzy elektronickeho podpisu
kurz, zaměřený na pochopení elektronických podpisů. Včetně principů, ze kterých elektronické podpisy vychází a důsledků, které přináší.
jaké mohou být, jak se vytváří, jak se ověřují, jak se nastavuje Adobe Acrobat a Reader, vše řešeno na konkrétních příkladech
on-line kurzy
kurzy Moodle

vyzkoušejte si práci s el. podpisy na dokumentech ve formátu PDF, bez složitého nastavování a bez nutnosti návštěvy certifikační autority, aby vám vystavila nezbytný certifikát.

vyzkoušejte si práci s (testovacími) časovými razítky na PDF dokumentech, bez složitého nastavování a bez nutnosti uzavírání smlouvy s autoritou časového razítka.

jak správně nastavit Adobe Reader či Acrobat, aby korektně ověřoval elektronické podpisy, značky a časová razítka?
Postřehy a zážitky
aneb: můj příležitostný blog
Příspěvek z mého blogu: 05.02.2010   20:30 

Zacyklený student

Dnes jsem přišel na fakultu asi v půl deváté. Měl jsem od devíti hodin zkoušet, a tak jsem hned v přízemí zamířil k výtahu, abych vyjel do třetího patra pro klíče od posluchárny.

Než jsem ale došel k výtahu, jedna ze dvou kabin právě přijela, vystoupil z ní jeden student, a hbitě se vydal po schodech zase nahoru.
No, asi se spletl, řekl jsem si. Chtěl třeba do 1. patra a výtah ho zavezl do přízemí, tak už se to rozhodl vyběhnout. Pustil jsem to z hlavy, sám nastoupil do výtahu a vyjel do 3. patra.
Když se ale ve 3. patře dveře výtahu otevřely a já chtěl vystoupit,  koho nevidím: proti mně stál onen student a chtěl do něj zase nastoupit. Musel tedy ona tři patra (v budově na Malostranském náměstí docela vysoká) hbitě vyběhnout, ne o moc pomaleji než je dokáže vyjet výtah. A hlavně: chystal se právě do výtahu nastoupit. To už mi přišlo trochu divné, ale stále to mělo logické vysvětlení: třeba se chtěl před zkouškou nějak rozhýbat, proběhnout. A tak běhal do schodů.
Takže jsme se akorát minuli: on si nastoupil, a já vystoupil a šel sekretariátu katedry pro klíče od posluchárny. A jelikož do začátku zkoušky zbývalo ještě něco času, stihl jsem si uvařit i ranní kávu.
Hopsat s kávou v ruce dvě patra dolů se mi ale nechtělo (kdoví co by z obsahu šálku zbylo), a tak jsem se rozhodl sjet do 1. patra  výtahem. Takže jdu k výtahu, stisknu tlačítko, chvíli čekám, výtah přijede, já chci nastoupit – a proti mně: kdo jiný, než znovu onen student. Zrovna vystupoval z výtahu.
To už mi přišlo docela divné. Na nějaké sportování už to moc nevypadalo, spíše na nějaké zvláštní zacyklení onoho studenta. Kdoví, na jakou zkoušku šel.
Nebo možná právě pracoval na nějakém problému z oblasti optimalizace (konkrétně optimalizace provozu výtahů). To když jsem já sám ještě studoval, jeden můj spolužák na toto téma psal simulační diplomku. Dospěl přitom ke zjištění, že nejlepší vytížení by měl dvoupatrový výtah (se dvěma kabinami nad sebou). Jenže tehdy v budově fakulty na Malostranském náměstí ještě výtahy nebyly (jen jeden starý rozhrkaný „stavební“ výtah v zadním traktu, o kterém skoro nikdo nevěděl). Takže nějaké praktické testování tehdy nepřipadalo v úvahu.
No, ať už to s oním studentem bylo jakkoli, svou ranní kávu jsem dopíjel s hřejivým pocitem, že  skutečným matfyzákům snad přeci jen nehrozí vyhynutí ….

Zpět na seznam příspěvků
© Jiří Peterka, 2011, profil na Google+