Před 20 lety poprvé zaštěkal Neviditelný pes Ondřeje Neffa

Psal se rok 1996, a Internet v České republice se právě zabydloval. Tedy ne že by k nám právě čerstvě dorazil a teprve si hledal své teplé místečko pod sluncem. Nikoli, bylo to právě naopak, v tom smyslu že český Internet byl zabydlován. Protože právě v roce 1996 se na Internetu začal objevovat původní český obsah, určený nejširší veřejnosti, a schopný nalákat další a další zájemce, aby se k Internetu také připojili. No a mezi tímto původním českým obsahem doslova jako meteor zazářil Neviditelný pes spisovatele a novináře Ondřeje Neffa. Poprvé do internetového éteru zaštěkal - tedy: začal vycházet - přesně před dvaceti lety, v úterý 23. dubna léta páně tisícího devítistého devadesátého pátého. A vychází vlastně dodnes, ve spolupráci se serverem Lidovky.cz, na adrese http://neviditelnypes.lidovky.cz/ a s hrdým podtitulem "První český ryze internetový deník".

V dubnu 1996 ale Neviditelný pes vypadal úplně jinak, než jak vypadá dnes. Byl vnímán i charakterizován různě, ale na jednom se tehdy shodli snad úplně všichni: že je to záležitost jednoho muže. Či jak by se řeklo dnes: ryzí one man show, postavená na osobnosti zkušeného "psavce" Ondřeje Neffa. Pravdou je, že jeho texty, náhle dostupné všem na Internetu, se diametrálně lišily od toho, co zde bylo do té doby k nalezení - od vesměs suchých a nezáživných textů, psaných akademiky či jejich studenty.

Čtenáře přitahovala právě schopnost, a také ochota Ondřeje Neffa psát hodně v osobní rovině, popisovat své vlastní zážitky, dojmy i zkušenosti, a činit tak nejenom s profesionální řemeslnou zručností zkušeného autora, ale i velmi přitažlivou a čtivou formou. Navíc se schopností nadsázky a ironie jak vůči jiným, tak i vůči sobě samotnému. Což byly přednosti, které dokázaly přilákat další a další zájemce, a transformovat je do role pravidelných a věrných on-line čtenářů.

Ostatně, ukažme si to na příkladu úplně první věty z úplně prvního článku úplně prvního vydání Neviditelného psa, z již zmiňovaného úterý 23. dubna 1996:

Největší událost lidských dějin

Dnes v úterý 23. dubna 1996, v den nedožitých dvanáctých narozenin teď už definitivně neviditelného psa Gordona, byl na webovou síť umístěn deník Neviditelný pes, což je událost kvalifikovaná některými odborníky (mnou) jako nejvýznamnější v lidských dějinách. Zasloužil se o ni Tom Vild, který mi včera nainstaloval na počítači udělátka nezbytná k provozu deníku a vysvětlil mi jejich funkci laskavým způsobem, jakým učíme dementy šněrovat si tkaničky.

K tomu se sluší dodat malé vysvětlení v podobě věnování, které bylo možné spatřit v záhlaví každého tehdejšího vydání Neviditelného psa:

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.

Nejenom tedy že Neviditelný pes začal vycházet právě v den nedožitých dvanáctých narozenin Neffova psa Gordona, ale i velmi krátce (cca měsíc a půl) po jeho skonu. Proto asi i celá volba jména nového internetového deníku.

Byl ale Neviditelný pes skutečně deníkem, jak se ostatně sám prezentoval? Přesněji jako: "politický, rodinný a psí denní www list", jak měl uvedeno ve svém záhlaví?

Periodicitou svého vydávání to skutečně deník byl. Dnes bychom ale jeho prvotní a ryze osobní podobu označili spíše jako blog. Jenže v roce 1996, kdy Neviditelný pes začal vycházet, pojem "blog" ještě nikdo neznal. První nesmělé pokusy o to, co dnes označujeme jako blogování, na tehdejším Internetu sice již proběhly, ale samotný termín "blog" byl poprvé použit až celé tři roky po startu Neviditelného psa. A nástup celého fenoménu blogování přišel ještě později.

Nicméně Neviditelný pes na nástup osobního blogování nečekal, a poměrně záhy (ještě v roce 1996) se rozrostl v jakýsi "kolektivní blog", či přímo "publikační platformu". Protože do něj začali přispívat i další autoři, kteří reagovali na výzvy Ondřeje Neffa a ozývali se s nabídkou spolupráce - až vznikla "redakce, nad kterou slunce nezapadá" (protože její členové žijí a pracují na různých kontinentech).

Někteří z přispěvatelů pak dostali přidělené pravidelné rubriky a samostatné přílohy, kterými se Neviditelný pes záhy také vybavil. Některé z nich jsou součástí Neviditelného psa dodnes, zatímco jiné již zanikly. Ale jsou i takové, které se později osamostatnily a dodnes existují a vychází pod svou samostatnou identitou. Příkladem mohou být Britské listy, založené a vedené Janem Čulíkem původně jako rubrika Neviditelného psa, již v červenci 1996. Vedle nich ale měl Neviditelný pes jako své další rubriky například Kanadské listy, Americké listy, rubriku Vietnam Story a řadu dalších.

Vraťme se ale ještě na samotný počátek Neviditelného psa, kdy ještě vše stálo na samotném Ondřeji Neffovi. Jak sám později napsal, Internet jej fascinoval hned při jeho první zkušenosti s ním. A už bez něj nedokázal být, což se šarmem sobě vlastním vyjádřil slovy: "strčil jsem prsty do mandlu". Ihned si pořídil připojení k Internetu, email i první emailovou adresu, a začal se učit jazyk HTML (pro tvorbu webových stránek). Co následovalo, pak sám popsal takto:

Záhy jsem pochopil, že smysl mají především takové stránky, které často mění obsah, nejlépe denně. Tak se zrodila idea deníku. Spojil jsem se s Tomem Vildem, grafikem firmy Eunet. Tak vzniknul v dubnu 1996 Neviditelný pes na adrese pes.eunet.cz. I tahle adresa v jistém smyslu žije dodnes a vede na současného Psa.