Ambicióznější reforma evropských telekomunikací se nejspíše odkládá

Podle pracovní verze nové strategie jednotného digitálního trhu, která unikla na veřejnost, Evropská komise rezignovala na hlubší změny v oblasti telekomunikací a odkládá je na později. Nechá zřejmě projít notně zredukovaný Propojený kontinent.

Současná Evropská komise již při svém ustavení deklarovala, že „věci digitální“ jsou jednou z jejích hlavních priorit – a že tuto prioritu hodlá prosazovat jako tzv. jednotný digitální trh (anglicky Digital Single Market, zkratkou DSM). Mělo by se jednat o ucelený a značně široký koncept, zahrnující řadu oblastí, dosud jen volně provázaných a řešených spíše samostatně  – jako je například oblast telekomunikací (s vlastní zkratkou STM, Single Telecom Market), či oblast elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru, elektronické obchodování, oblast copyrightu, ochranu spotřebitele, ochranu osobních údajů, a ještě mnohé další.

V některých z těchto dílčích oblastí už je „na čem stavět“. Například pro oblast elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru již existuje konkrétní nařízení Rady EU a Evropského parlamentu číslo 910/2014 (známé jako nařízení eIDAS). Je platné (a v rozhodujících částech bude účinné od 1.2016) díky tomu, že alespoň v této oblasti se předchozí Barrosově komisi podařilo dotáhnout své návrhy do podoby platného nařízení. Ale stále není zdaleka „hotovo“, protože řadu důležitých prováděcích předpisů musí připravit a vydat stávající Komise.

Ve většině dalších oblastí ale vývoj takto nepokročil, i když i zde „je na co navázat“. Třeba v oblasti telekomunikací (bývalých „elektronických komunikací“) předchozí Komise připravila návrh nového nařízení (známé jako tzv. Propojený kontinent). Ovšem na rozdíl od eIDASu jej nedokázala „protlačit“ skrze Radu EU (jen skrze Evropský parlament). A tak v mezidobí došlo na značnou „erozi“ původního návrhu, především na půdě Rady EU: záběr nařízení byl redukován prakticky jen na roaming a síťovou neutralitu. A i v těchto dvou dílčích oblastech byly původně dosti radikální návrhy – jako například úplné zlikvidování roamingových poplatků či požadavek na striktní dodržování síťové neutrality – notně oslabeny a nahrazeny ne zrovna průhlednými kompromisy.

Samotná Komise se k tomuto vývoji (v oblasti telekomunikací) zatím až tak zásadně nevyjadřovala. Místo toho dávala najevo, že hodlá sama přijít se zcela novou – a prý ještě mnohem ambicióznější a pokrokovější - vizí než je ta, kterou se předchozí Komisi nepodařilo prosadit. A která měla být komplexnější a zahrnovat nejenom telekomunikace, ale prakticky vše na celém „digitálním trhu“.

Ano, jde o výše zmiňovanou (a novou) vizi onoho „Jednotného digitálního trhu“ (DSM), která by měla nahradit nedotažené vize předchozí komise. Ta mimochodem používala spíše termín „digitální agenda“ (než „digitální trh“), a nezdůrazňovala tolik jeho jednotnost. Asi proto, že právě tato jednotnost je jedním z nejtvrdších oříšků.

Kdy se dočkáme zveřejnění nové vize a co všechno bude zahrnovat?

Podle jedné z tiskových zpráv (z konce března), avizující dohodu na hlavních principech nové vize současné Junkcerovy komise, by k jejímu zveřejnění mělo dojít v květnu. Existuje ale i přesnější (a zřejmě i oficiální) termín tohoto zveřejnění: 6. května 2015. Tedy již za pár dnů.

Z obou těchto zdrojů (ale i z dalších, již zveřejněných materiálů) vyplývají tři hlavní směry, či priority, které chce nová vize řešit, i jejich „hlavní náplň“:

1. Lepší přístup k digitálnímu zboží a službám pro spotřebitele a podniky: zde by mělo jít hlavně o elektronický obchod (včetně doručování zásilek), dostupnost služeb bez omezení na základě zeměpisné polohy (bez geo-blockingu), modernizace autorského práva, otázky DPH.
2. Formování vhodného prostředí pro rozvoj digitálních sítí a služeb: sem má spadat oblast telekomunikací, otázky elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru, oblast ochrany osobních údajů, ale třeba také problematika on-line platforem (vyhledávače, sociální média).
3. Vytvoření evropské digitální ekonomiky a společnosti s dlouhodobým růstovým potenciálem: klíčovou oblastí by měl být „průmysl 4.0“, využívající všechny možnosti digitálních technologií, dále oblast „datové ekonomiky“, zahrnující „velkoobjemová data“ (big data), či problematika cloudu, problematika elektronických služeb a jejich interoperabilita, a (snad) v neposlední řadě také otázka digitálních dovedností.

Co již uniklo?

Nebyli bychom ale v Evropě, kdyby pracovní verze připravovaného materiálu neunikla na veřejnost. Časopis Politico nedávno zveřejnil jak samotný návrh strategie (Digital Single Market Strategy), tak i doprovodný „důkazový“ materiál (Digital Single Market Evidence).  Jde přitom o nasnímanou „papírovou“ podobu dokumentů, které skutečně ještě nejsou hotové (některé pasáže jim ještě chybí). I tak je možné si z nich udělat určitý vlastní obrázek o celkovém směrování.

Z mého pohledu není uniklý návrh zdaleka tak ambiciózní a odvážný, jak bylo původně avizováno. Nebo možná je, ale spíše v opačném směru – když nastoluje i takové otázky, které dosud nebyly na stole, a naznačuje možné prolomení hranic, s jejichž překročením se dosud moc nepočítalo. A hlavně: místy naznačuje pohled, který byl dosud charakteristický spíše pro zástupce vlivného a velkého průmyslu, než pro Evropskou komisi.

Navíc se nejedná o dokument, který by měl charakter již hotového doporučení, či přímo nařízení, s konkrétními návrhy ve stylu „chceme to takto a takto“. Jde spíše o materiál, vybízející k další diskusi – se zohledněním takových a takových aspektů – a avizující, čím vším se Komise hodlá (teprve) zabývat, v jakých intencích, a s čím chce (teprve) přijít.

Což má zajímavý a důležitý důsledek: cesta k „jednotnému digitálnímu trhu“ bude ještě hodně dlouhá. To se samozřejmě tušilo – ale teď se ukazuje, že bude ještě delší. I o další „ujasňování názorů“, asi nejenom skrze veřejnou diskusi, ale i určitě i skrze různé lobbystické tlaky.

A nejenom to: ani samotná Komise zřejmě nemá na vše jednotný názor. Článek v časopise Politico, který přinesl oba uniklé dokumenty, zmiňuje, že estonský komisař Andrus Ansip, který přípravu strategie  zastřešuje, má být pod silným tlakem. Konkrétně zmiňován je kabinet viceprezidenta Komise Franse Timmermanse, který prý volá po určité redukci strategie, a požaduje přeci jen konkrétnější návrhy.  

Dále článek zmiňuje, že sám komisař Ansip se snažil „udržet interní opozici na uzdě“ tím, že i svým kolegům komisařům dával k dispozici jen dílčí části celé strategie, relevantní k jejich portfoliu a působnosti.

Uvidíme tedy, v jaké formě bude nakonec celý výsledný materiál zveřejněn. A také kdy. Zda již příští středu (6.5.2015), jak je dosud avizováno, nebo později. I to bude zajímavým signálem.

Telekomunikace na dvě etapy?

Pokud jde o celkový přístup k oblasti telekomunikací, resp. jednotného telekomunikačního trhu (STM), pak zde z dosud uniklého materiálu vyplývá jedna velmi podstatná věc: pokud měla stávající Komise ambici nahradit návrh své předchůdkyně, známý jako Propojený kontinent a  v mezidobí zredukovaný jen na oblast roamingu a síťové neutrality, pak tuto ambici dnes již nemá. Nebo ji alespoň nesignalizuje.

Místo toho uniklý návrh dává tušit, že nynější Komise „nechá projít“ zredukovaný Propojený kontinent (který jsem v jednom předchozím článku zde na Lupě označil spíše za „rozpojený kontinent“). Teprve následně začne připravovat svůj vlastní návrh. A až ten by měl přinést slibovanou „ambiciózní změnu celého regulačního rámce telekomunikaci“.

Článek v časopise Politico, který přinesl oba uniklé dokumenty, tento krok hodnotí tak, že Komise vzdala svou dosavadní snahu prosadit nějaké větší změny v oblasti telekomunikací. A že o hlubší změny se pokusí v druhém kole, někdy v roce 2016.

K tomu si znovu připomeňme, že „redukce“ Propojeného kontinentu se netýká jen jeho záběru (jen na roaming a síťovou neutralitu), ale také na to, čeho chce v obou oblastech dosáhnout. I zde totiž byly původní cíle notně redukovány: z eliminace roamingových příplatků (a nastolení principu: „v roamingu jako doma“) je pouze jejich další snížení (a tzv. roamingová almužna), a místo striktní síťové neutrality se naopak mají otevřít dveře tzv. specializovaným službám, které neutrálními být ani nechtějí. Podrobněji viz tento článek zde na Lupě.

I když je tedy problematika telekomunikací zřejmě „odložena na později“, přesto je zajímavé podívat se na některé další aspekty z této oblasti, kterými se uniklý návrh zabývá. S vědomím, že zřejmě „přijdou na řadu“ nejdříve v onom druhém kole, někdy v roce 2016 (viz výše). Nicméně i tak dávají určitý obrázek o tom, v jakých intencích současná Komise asi uvažuje a čím (a jak) se hodlá dále zabývat.

Nelze ovšem vyloučit, že některé „telekomunikační“ aspekty přijdou na řadu dříve, v rámci řešení jiných částí „jednotného digitálního trhu“.

Jaký bude celkový přístup k telekomunikacím?

Telekomunikacemi se zabývá kapitola 3, která již ve svém úvodu naznačuje určité priority. To když hovoří o tom, že chce zajistit stejné podmínky (ensure a level playing field) pro tradiční telekomunikační společnosti i nové internetové „hráče“. Totéž pak má být cílem i pro oblast obsahu a obsahových služeb.

Či když strategie zmiňuje, že tržní síla některých on-line platforem, které se ukázaly být klíčovými inovátory digitální ekonomiky, potenciálně ohrožuje (raise concerns) jiné silné platformy, kriticky důležité pro jiné hráče na trhu.

Jak konkrétně tomu rozumět? Má jít o zmírnění regulace tam, kde je dnes regulováno, nebo naopak o zavedení regulace tam, kde dnes regulováno není? Má jít o určité „přistřihnutí křidélek“ tomu, co bylo až dosud vnímáno pozitivně a chápáno jako „disruptivní“ technologie či platformy, nutící protihráče k aktivitě, inovacím a větší vstřícnosti vůči zákazníkům? Má jít o větší ochranu „tradičních“ silných platforem (jako je třeba klasická televize) před „disruptivními“ účinky jejich modernějších konkurentů?

Chce Komise zregulovat OTT služby?

Způsob uvažování autorů nové strategie naznačuje pasáž, týkající se OTT (Over the Top) služeb. Tedy třeba hlasových služeb na bázi VOIP (konkrétním příkladem může být oblíbený Skype), či služeb instant messagingu (např. WhatsApp, iMessage, apod.).

Konstatuje, že jde o služby, které uživatelé používají stále více místo tradičních telekomunikačních služeb, jako jejich náhradu (substitut) – ale že jde o služby, které na rozdíl od těchto tradičních telekomunikačních služeb nepodléhají stejnému režimu regulace. A tak strategie chce hledat nový (férový a do budoucna udržitelný) režim regulace, který by se týkal všech služeb.

Znamená to tedy, že Komise by chtěla začít regulovat i dosud neregulované OTT služby?  Z uniklého návrhu strategie to tak skutečně vypadá.

K tomu si dodejme, že mezi (dosud neregulované) OTT služby nespadají jen hlasové služby a služby instant messagingu, ale třeba také služby televizní. Třeba v podobě služby Netflix, která by časem měla „dorazit“ i do ČR.

Chce Komise zavést odpovědnost třetích stran?

Jiným citlivým aspektem je to, jak moc bojovat s „nevhodným“ obsahem, a jakou míru odpovědnosti mají mít třetí strany, konkrétně internetoví provideři (jejichž sítěmi „nevhodný“ obsah protéká), a poskytovatelé hostingových služeb (na jejichž servery je „nevhodný“ obsah ukládán).  

Zde uniklý návrh strategie konstatuje, že tyto třetí strany dosud nejsou za obsah odpovědné – v tom smyslu, že jej nemusí aktivně vyhledávat, ani aktivně monitorovat aktivitu svých uživatelů. A že povinnosti mají až poté, co jsou na nevhodný obsah upozorněni.

Strategie konstatuje, že tento dosavadní přístup výrazně pomohl rozvoji Internetu a jeho služeb. Nicméně nastoluje otázku toho, zda není na místě určitá jeho revize. I ve smyslu celkového vyvážení mezi svobodou slova  a odpovědností za boj proti nelegálnímu obsahu. Či ve smyslu zavedení větší míry odpovědnosti  „prostředníků“ (internetových providerů a poskytovatelů obsahových a hostingových služeb).

… obrázek 4 ….

Je to sice formulováno opatrně, jen jak možnost či alternativa, a otázka do diskuse – ale i tak jsou to dosti silná slova.

Pamatujete ještě na dohodu ACTA, která se s nějakou diskusí příliš nepárala a rovnou požadovala odpovědnost prostředníků za to, co protéká jejich sítěmi? Což by vyžadovalo, aby aktivně monitorovali veškerý provoz ve své síti a aktivity uživatelů?