Rada EU chce nabídnout roamingovou almužnu a specializované služby

Rada EU se již shodla na společném protinávrhu k původnímu návrhu tzv. Propojeného kontinentu. Roaming ještě ukončit nechce, a v rámci síťové neutrality chce providerům uvolnit ruce.

Úplné zrušení roamingových příplatků, stejně jako zjištění důsledné síťové neutrality, mělo být jedním z největších „taháků“ nového uspořádání světa telekomunikací v rámci  Evropské unii. Vše nejprve (již v září 2013) navrhla Evropská komise, a svůj návrh nazvala docela příznačně: Propojený kontinent. Zbývala už jen „drobnost“: aby vše, v rámci procesu tzv. spolurozhodování, odsouhlasil jak Evropský parlament, tak i Rada EU.

Evropský parlament vloni v červnu návrh Propojeného kontinentu odsouhlasil, a vlastně si k němu ještě notně přisadil. Třeba požadavkem na to, aby roamingové příplatky skončily již k 15. prosinci letošního roku (2015), a lidé tak mohli „fungovat v roamingu“ stejně jako doma, hlavně za stejné ceny. Což měla symbolizovat zkratka RLAH (Roam Like At Home). Ale striktní byl europarlament i u požadavků na síťovou neutralitu.

Jenže druhý do unijní hry, zvané spolurozhodování, již tak radikální nebyl. U Rady Evropské unie, ve které jsou zastoupeni zástupci jednotlivých členských zemí (v daném případě hlavně ministři, starající se o telekomunikace), se tak nějak čekalo, že bude konzervativnější. A že bude více slyšet na různé nářky a tlaky od telekomunikačních operátorů, kteří jsou zcela podle očekávání proti původním návrhům Komise i parlamentu.

Bylo tak spíše jen otázkou, do jaké míry, s jakou rozhodností i za jak dlouho se Rada EU postaví proti původním návrhům, a jak ostře. I jakou formou.

Na půdě Rady se o věci dlouho a jistě zasvěceně diskutovalo. O podstatě diskuse jste se nedávno mohli dočíst i zde na Lupě, v článku s příznačným názvem „Čeká nás v EU roamingová almužna a pozitivní cenová diskriminace?“. Ten naznačuje to nejpodstatnější:

• že celý „Propojený kontinent“, který měl mít podstatně širší záběr a měl být celým novým regulačním rámcem telekomunikací, má být novým návrhem fakticky redukován jen na dvě věci: roaming a síťovou neutralitu
• že u roamingu Rada navrhuje jakoby obrátit princip: místo zavedení principu RLAH (ve smyslu: v roamingu jako doma, za stejné ceny) a hledání určité pojistky proti „nadužívání“ Rada navrhuje dát uživatelům za stejné ceny jako doma jen určitý minimální příděl (tzv. roaming allowance, mnou pokřtěný na roamingovou almužnu), s tím že vše „nad“ tento minimální příděl by již bylo zatíženo roamingovými příplatky (byť nižšími než dnes)
• že u síťové neutrality Rada šikovnou formulací otevírá dveře k tomu, aby síťová neutralita naoko byla požadována, ale ve skutečnosti si operátoři a provideři mohli dělat, co chtějí – včetně tzv. pozitivní cenové diskriminace (známé též jako tzv. zero raiting) či nabízení tzv. speciálních služeb

S takovýmito návrhy přišlo současné lotyšské předsednictví, a počátkem února (ze kdy je odkazovaný článek) bylo toto vše ještě předmětem debat v rámci Rady EU. A vypadalo to na ještě dlouhé a dlouhé projednávání ….

Nicméně ve středu jste se i zde na Lupě mohli dočíst o tom, že „časové obstrukce“ na půdě Rady EU přeci jen nějak skončily či jen utichly, a Rada EU přistoupila k rozhodnému kroku: svému partnerovi v rámci spolurozhodování (tj. evropskému parlamentu) hodlá předložit svůj protinávrh k jeho původnímu návrhu. Tedy k onomu Propojenému kontinentu, který europarlament tak nějak „ještě více propojil“.

Osobně se ale obávám, že Rada nyní přistoupila naopak k výraznému „rozpojení“, a usiluje spíše o jakýsi „rozpojený kontinent“. Evropskému parlamentu, který by návrh Rady EU musel přijmout „tak, jak stojí a leží“ (aby mohl záhy nabýt platnosti), se to nejspíše nebude pozdávat. A tak lze očekávat ještě další období vzájemného přetahování, vyjasňování názorů a pozic, a nejspíše i hledání kompromisů. Čas bude mezitím vesele plynout dál, a uživatelé budou nadále platit za roaming v EU jak mourovatí. Nebo úplně vypínat své mobily v zahraničí, či hledat nějakou alternativu, třeba v podobě Wi-Fi nebo místní SIM karty.

Vlastně nejenom uživatelé z řad zákazníků, ale i samotní operátoři:

#MWC15 Roaming is expensive. Room full of operators at keynote asked if they use Wi-Fi in BCN,95% said yes.

— Steve Bell (@KeySoGlobalSB) March 2, 2015

Jaký je návrh Rady EU?

Pojďme nyní již k tomu, jak konkrétně vypadá návrh onoho „rozpojeného kontinentu“ v podání rady EU. Na čem se tato Rada shodla, že předloží jako svůj protinávrh Evropsku parlamentu?

Samotný text tohoto návrhu najdete zde. Jde vlastně o náhradu původního návrhu Komise, včetně novelizace některých již platných nařízení. Konkrétně  aktuálně platného a účinného Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 531/2012 ze dne 13. června 2012 o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii.

Lotyšské předsednictvo k tomuto novému návrhu (coby náhradě, resp. alternativě k původnímu návrhu Komise) vydalo tuto tiskovou zprávu, ve které shrnuje svůj pohled na to, co návrh mění. Včetně konstatování, že „ostatní části původního návrhu Komise („Propojeného kontinentu“) byly společným rozhodnutím Rady EU vynechány“. Takže nový návrh skutečně řeší jen otázky roamingu a sítové neutrality.

Roaming

Pokud jde o roaming, základní obrysy nového návrhu jsem popisoval již v minulém článku: uživatelé by dostali určitou „roamingovou almužnu“ (v originále: basic roaming allowance), v podobě určitého minimálního objemu služeb k čerpání v roamingu za stejné ceny jako doma. Ani finální návrh, na kterém se Rada shodla, však nespecifikuje konkrétní objemy: o kolik dní v roce by se jednalo, kolik minut hovorů za den by to bylo, kolik SMS a kolik přenesených dat – to se musí teprve rozhodnout, a to zřejmě na politické úrovni. Minule jsem zmiňoval určité návrhy: 7 dnů v roce, 5 minut odchozích hovorů, 5 odchozích SMS a 5 MB mobilních dat. Proto i mé označení „roamingová almužna“.

K určité změně ale přeci jen došlo: původní představa oné „roamingové almužny“ byla taková, že bude zahrnovat všechny příchozí hovory (za cenu „jako doma“, tj. typicky zdarma). Nyní by již měl být objem minut příchozích hovorů v rámci „almužny“ omezen, obdobně jako u odchozích hovorů.

Pokud jde o služby mimo onu „roamingovou almužnu“, zde by si operátoři již směli připočítávat roamingové přirážky, ale maximálně ve výši rovné velkoobchodní ceně za terminaci (té skutečně uplatňované, která by se počítala z průměru celé EU). Orientačně, jelikož jde o ceny zastropované platnou unijní regulací, by se jednalo o navýšení domácí ceny o max. 5 eurocentů za minutu (dnes cca 1,39 Kč) u odchozích hovorů a 1 MB dat, a o 2 eurocenty (cca 0,56 Kč) u odchozí SMSky. V případě příchozích hovorů by se mělo jednat o průměr cen za terminaci v národních sítích (u nás aktuálně 27 haléřů za minutu), protože zde se již nerozlišuje mezi národním voláním a roamingem.

Nicméně nový návrh počítá ještě s tím, že mobilní operátoři by mohli aplikovat určitá opatření proti „nadužívání“ příchozích hovorů nad rámec almužny, a tedy i s takovouto přirážkou. Zřejmě aby uživatelé v roamingu „nepodváděli“ a neřešili všechny své hovory příliš levně, pomocí nějakého callbacku.

Jelikož vše je míněno jako nový návrh (alternativa k původnímu návrhu Komise), znamená to, že stávající úprava roamingu v EU (nařízení 531/2012) by platile i nadále. Nově navrhovaná úprava (ona „almužna“) by nastoupila k 30.6.2016. No a o dva roky později, v polovině roku 2018, by Komise zhodnotila vývoj a případně přišla s nějakými novými návrhy. Třeba se svým původním návrhem na úplné zrušení roamingových příplatků. Nebo taky s něčím úplně jiným – těžko předvídat, co se do té doby stane, čí názor a stanovisko převáží, resp. čí lobbyisté budou úspěšnější.

Síťová neutralita

Zajímavou změnou v oblasti síťové neutrality je to, že se o ní vlastně již nehovoří. Tedy alespoň na „marketingové úrovni“, například v tiskové zprávě, kde se již mluví jen o otevřeném Internetu a jeho ochraně (Protecting Open Internet). Nikoli o síťové neutralitě (net neutrality). A samotný nový návrh zmiňuje neutralitu jen jedenkrát, jako „technologickou neutralitu“ a obecnou potřebu jejího dodržování. Nicméně samotná změna terminologie by ještě nemusela znamenat nic zásadnějšího.

To podstatné je pochopitelně v samotném návrhu. A jde hlavně o to, že členské země EU se (skrze Radu EU) rozhodly opačně, než nedávno v USA tamní regulátor: že připustí to, co bylo dosud označováno jako specializované služby. Dnes je to v novém návrhu Rady EU označováno jen jako „něco jiného, než přístup k Internetu“ (electronic communication services other than internet access services), a zde by již měli mít poskytovatelé zcela volné ruce. Jedinou podmínkou je, aby tyto jejich „jiné služby“ nenarušovaly fungování „služeb přístupu k Internetu“, které by měly zajišťovat otevřený přístup k Internetu (ve smyslu: bez blokování a omezování, fungující na principu best effort, jen s nezbytným řízením provozu). A to, zda se tak děje či nikoli, mají sledovat a vyhodnocovat příslušní národní regulátoři.

Lze se na to dívat i tak, že Rada si s problémem síťové neutrality nevěděla rady, a tak na jedné straně ustoupila tlaku operátorů a providerů, usilujících o volné ruce („máte je skrze ony „jiné služby“), s tím že horkou bramboru odpovědnosti za to, jak to dopadne a co to způsobí, včetně hodnocení, hodila na národní regulátory. Svým způsobem to může být i dobře, a „osvícený regulátor“ znalý místního trhu a jeho poměrů asi může řešit věci citlivěji a efektivněji než byrokraté od zeleného stolu, společného pro celou EU. Nicméně opět to může vést k tomu, že to v každé členské zemi dopadne jinak. Tak tomu vlastně je i současnosti.

Zajímavé také je, jak dopadla otázka „pozitivní diskriminace“, známější spíše jako zero rating. Tedy praxe operátorů, kteří skrze nezahrnování určitých zdrojů do různých objemových limitů sami vybírají to, co je pro jejich uživatele lépe dostupné a co méně. Ukázkovým příkladem takového zero ratingu v tuzemském provedení jsou nedávné změny u virtuála Tesco Mobile: ten si z celé široké nabídky rozhlasových stanic na našem trhu vybral youradio a Evropu 2, a obě tyto stanice „pozitivně diskriminuje“. Neboli: tomu, kdo tyto stanice poslouchá po Internetu (přes jeho mobilní datové připojení) nezapočítává přenesená data do limitů příslušné FUP. Proto také „zero rating“, ve smyslu „nulové započítávání“. Jenže co když má uživatel jiné preference a chce poslouchat jiné rozhlasové stanice než ty, které pro něj vybral jeho operátor? Nejspíše na základě nějaké dohody s provozovateli těchto stanic.

Zpět ale k novému návrhu Rady EU, který nyní míří do Evropského parlamentu: samotný zero rating, resp. pozitivní diskriminaci, tento návrh explicitně nezmiňuje. Podle tohoto zdroje se členské země ohledně zero raitingu nedohodly, a vše skončilo jakýmsi únikovým kompromisem. To když návrh požaduje, aby specializované služby (ony „jiné služby než přístup k Internetu“), a stejně tak „další komerční praktiky operátorů“ (což má zahrnovat právě zero rating) neomezovaly uživatele „služeb přístupu k Internetu“ ani jejich právo na otevřený Internet.

Kdy se rozhodne?

Na závěr si znovu připomeňme, že stále ještě není nic definitivního. V zásadě nyní stojí proti sobě dvě návrhy: návrh Evropského parlamentu, přijatý ještě v červnu loňského roku (a vycházející z původního návrhu Komise). A nynější návrh Rady EU.

Osobně očekávám, že stejně jako Rada EU nesouhlasila s návrhem Parlamentu, nebude nyní Parlament souhlasit s návrhem Rady, a dojde na vzájemné vyjednávání a hledání nějakého kompromisu. A to může trvat i dosti dlouho.