Krátké ohlédnutí za dlouhými úvazky

Dlouhodobé úvazky, ve formě smlouvy s operátorem uzavírané na dobu určitou - třeba na dva roky, někdy dokonce i na tři - nejsou žádnou novinkou. Existovaly, existují a i nadále nejspíše existovat budou, protože mají své opodstatnění. Co se ale mění, je celkový přístup k nim a způsob jejich využívání. Zejména to, co je "základem", a co je jakýmsi "nadstandardem" či "bonusem". Právě zde totiž došlo ke zcela zásadnímu obratu. Tedy alespoň na "masovém trhu" pro běžné zákazníky, s jejichž obsluhou operátor nemá významnější jednorázové náklady (ale jen náklady průběžné, na samotné poskytování služeb). Třeba v tom smyslu, že by k nim musel "natáhnout drát", neboli vybudovat k nim novou přípojku ke své síti.

Ještě nepříliš dávno byly standardem smlouvy na dobu neurčitou. Tedy bez dlouhodobého úvazku a jen s krátkou výpovědní lhůtou (například 1 měsíc). Samozřejmě těm zákazníkům, kteří byli ochotni se upsat na delší dobu, operátor nabízel i takovouto možnost, v podobě smlouvy na dobu určitou. Ale jelikož sám nechtěl jít se svými průběžnými výnosy dolů, neboli spokojit se s nižší cenou, raději svému zákazníkovi za stejnou cenu "dával více" - nejčastěji mu poskytl nějaký dotovaný telefon, třeba i za symbolickou 1 Kč, nebo větší objem služeb (například více minut, více SMS, více dat apod.). Nebo obojí.

V současné době je tomu obráceně: standardem, resp. "základem" v nabídkách mobilních operátorů je varianta s dlouhodobým úvazkem, typicky na 2 roky, resp. 24 měsíců. Dostupné jsou i varianty bez úvazku, v podobě smlouvy na dobu neurčitou. Nikoli ale s nějakým menším objemem služeb a stejnou cenou, aby byla zachována původní logika dlouhodobého úvazku - ale se stejným objemem služeb, a vyšší cenou. Jinými slovy: zatímco dříve byl zákazník "odměňován za věrnost" (za ochotu jít do dlouhodobého úvazku), dnes je penalizován za svou "touhu po svobodě" - za to, že není ochoten se uvázat.

K této zásadní změně samozřejmě nedošlo naráz. Ale není těžké si domyslet, že jde o důsledek loňského, poměrně přelomového roku 2013. Připomeňme si, že právě v tomto roce přišel nástup neomezených tarifů (nejprve tarifů Free od tehdejší Telefóniky), a s nimi i razantní pokles cenové hladiny: co dříve stálo i několik jednotek tisíc, nově přišlo třeba jen na cca 700 Kč. Jenže, a to je právě to podstatné: když už operátoři sami snížili cenovou hladinu, alespoň podle mého názoru se rozhodli si to kompenzovat onou výše popisovanou změnou paradigmatu: snahou připoutat si zákazníka dlouhodobým úvazkem, skrze smlouvu na dobu určitou.

Dalším faktorem, který k tomu všemu určitě přispěl, je nástup virtuálních operátorů. Ačkoli jejich možnosti jsou značně omezené, přeci jen představují určitou konkurenci, alespoň pro "méně bonitní" zákazníky. A tak vlastně došlo i k jakémusi rozdělení trhu: operátoři s vlastní sítí fakticky "pustili" virtuálům ony "méně bonitní" zákazníky, ale o to více se snaží "podržet si" zákazníky bonitnější, ze kterých mohou mít vyšší výnosy a zisky. A to "podržet" i skrze ony dlouhodobé úvazky a smlouvy na dobu určitou.

Do celého tohoto dění ale ještě v loňském roce zasáhla tzv. Husákova novela. Mířila právě na dlouhodobé úvazky a upravila možnost "předčasně se z nich vykoupit", zaplacením smluvní pokuty. Takováto možnost existovala již dříve, ale fakticky neměla význam: operátoři si stejně nechávali doplatit všechny zbývající měsíční platby v plné výši, i když by za ně již neposkytovali žádné služby. Proto ona Husákova novela zastropovala takovéto smluvní pokuty na jednu pětinu výše, požadované při skutečném poskytování služeb. Plus doplacení nákladů za případný dotovaný telefon (koncové zařízení).

Ona Husákova novela přitom vyšla vstříc jak spotřebitelům (tj. osobám nepodnikajícím), tak i ostatním zákazníkům, resp. účastníkům (kteří spotřebiteli nejsou). Stejně tak zvýšila jejich ochranu například při automatickém prodlužování smluv na dobu určitou (nově musí být před prodloužením informováni a musí mít možnost prodloužení odmítnout). Nebo při uzavírání smluv na dálku, kdy musí dostat úplné informace o službě a smluvních podmínkách (a teprve pak běží lhůta pro zákonné možnosti odstoupení od smlouvy).

Všechny tyto změny ale šly proti snaze operátorů efektivně si uvazovat své zákazníky, skrze dlouhodobé úvazky. Protože to zákazníkům dávalo možnost, jak se z těchto závazků -za zákonem stanovených podmínek - vykoupit. Nebo z úvazku vystoupit okamžitě a zcela sankcí, pokud operátor jednostranně změní své smluvní podmínky. Proto se asi nemůžeme divit operátorům, že se jim to nelíbilo. A že využili všech prostředků, které měli k dispozici, aby situaci změnili. I za cenu oslabení pozice a ochrany zákazníků, resp. účastníků.

Divit se ale musíme způsobu, jakým se vydali. Nešli totiž cestou hry "s otevřenými kartami", jakou se vydal i poslanec Jan Husák, při prosazování své novely. Tedy cestou řádného návrhu, který prošel celou předepsanou "legislativní trajektorií", včetně předložení důvodové zprávy, veřejného připomínkování, stanoviska vlády, zprávy RIA (analýzy dopadů regulace) atd. Však také díky tomu původní návrh novely doznal dosti zásadních změn.

Nynější změny, oslabující pozice všech účastníků, včetně spotřebitelů, byly prosazeny "zkrácenou cestou". Konkrétně formou přílepku, který načetli poslanci na půdě Hospodářského výboru, do jinak technické novely zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, která se původně zabývala něčím úplně jiným. Přitom u nejkritičtějšího pozměňovacího návrhu, který přináší rozpor dokonce i s požadavky unijních směrnice, se jeho předkladatel (poslanec Stanislav Pfleger za hnutí ANO) ani netají, že návrh přišel od operátorů a jejich asociace. A že ho hodnotil podle analýzy samotných operátorů.

Teď, po souhlasu Senátu s navrženými změnami, je už asi "dokonáno", a jako zákazníci se musíme připravit na praktické důsledky. Nejenom na to, že "volnost" bude nadále jakýmsi bonusem, za zvláštní příplatek. Ale zejména na to, že pokud tento příplatek nebudeme ochotni zaplatit, bude mít nad námi operátor ještě větší moc. Vysloveně napospas mu budou vystaveni ti, kteří nejsou spotřebiteli. Hlavně živnostníci a drobní podnikatelé, kteří přichází prakticky o veškerou dosavadní ochranu.

Ale i spotřebitelé budou biti, protože i s nimi si operátor nově může vysloveně "pohrávat" tím, že bude jednostranně měnit své smluvní podmínky. Nově mu bude stačit pouze to, aby on prezentoval své změny jako takové, které jsou k prospěchu spotřebitele - a pak mu nemusí dávat možnost smlouvu bez sankcí ukončit. Pokud bude mít spotřebitel jiný názor, bude muset jít s operátorem do sporu, nejspíše až před ČTÚ. Jenže kolik spotřebitelů bude mít odvahu, čas a sílu "do toho jít"? A právě o tom to je.