Je čas přestat regulovat pevné telefonní sítě?

Pevná telefonní síť byla dlouhá desetiletí hlavní chloubou a pýchou celého světa spojů a telekomunikací. Z celkem jednoduchého důvodu: nic jiného nebylo dostupné. Tedy alespoň pro možnost hlasové komunikace v reálném čase. A dokonce i stát měl pocit, že jde o něco tak unikátního a tak strategického, že to musí mít "pevně ve svých rukou". Nejlépe tak, že vše buduje a provozuje jen jeden subjekt, který je státem přímo vlastněn a řízen, nebo mu stát alespoň všechno diktuje. Byla to doba velkých, mocných, ale také velmi neefektivních, zkostnatělých a nepružných telekomunikačních monopolů.

Časem přeci jen došlo na určité uvolnění, a na trh se dostala konkurence v podobě alternativních operátorů. Jenže nastoupila do už rozehrané partie, kde všechny trumfy držel v ruce bývalý monopol (dnes se mu říká ošklivým slovem: inkumbent), zatímco oni měli prázdné ruce. Proto nastoupila určitá regulace, vyvažující nestejné podmínky jednotlivých hráčů a usilující vytvořit alespoň nějakou rovnováhu šancí a možností.

V našich zeměpisných šířkách, vzhledem k našemu členství v EU, má regulace přesná pravidla: než se v rámci regulace mohou zavést nějaká nápravná opatření, musí se nejprve provést analýza příslušné části trhu. Ta má za úkol zjistit, zda příslušná část trhu je či není dostatečně konkurenční - protože ona nápravná opatření, představující regulaci, lze zavést jen tam, kde dostatečně konkurenční není. A navíc konkrétní forma těchto opatření musí odpovídat tomu, "jak moc" je příslušná část telekomunikačního trhu nedostatečně konkurenční. Může se totiž jednat o různě přísná opatření, od méně bolestných typu "musíte vést oddělené účetnictví", až po ta nejpřísnější, v podobě regulovaných (státem nadiktovaných) cen za konkrétní služby.

Co jsou relevantní trhy?

Samostatnou kapitolou pak je samotné vymezení oněch "částí trhu". V odborné terminologii se jim říká "relevantní trhy" - a Evropská komise stanovuje jejich výčet. Tím vlastně říká jednotlivým národním regulátorům (u nás jde o Český telekomunikační úřad), kterými částmi celého telekomunikačního trhu (kterými relevantními trhy) se mají zabývat - analyzovat je, a podle výsledku ukládat či neukládat konkrétní nápravná opatření.

Důležité a podstatné je, že celý seznam relevantních trhů, který vydává Evropská komise, se postupně ztenčuje. Na počátku, v roce 2003, měl celkem 18 položek. V roce 2007 byl zredukován na 7 položek - no a v nedávných dnech Komise přišla s další redukcí, na 5 položek. Znamená to, že ze seznamu vypadly dva trhy, oba související právě s pevnou telefonní sítí.

První trh (s dosavadním číslem 1) je maloobchodní, a týká se přístupu k pevné telefonní síti. Druhý trh (s číslem 2) je velkoobchodní a týká se tzv. originace v pevném místě. Zjednodušeně v nich jde o to, aby si lidé mohli pořizovat pevné telefonní linky a mohli je používat za dostupné ceny. A také aby si mohli vybrat, který operátor jim na těchto pevných linkách bude poskytovat hlasové služby. Zda tzv. inkumbent (dříve monopolní operátor, dnes je jím O2 Czech Republic), nebo některý z alternativních operátorů, skrze tzv. volbu či předvolbu operátora.

Dnes jsou u nás tyto dva relevantní trhy regulovány, protože provedené analýzy ukázaly, že nejsou dostatečně konkurenční. A tak inkumbent (O2 CR) má uloženy konkrétní povinnosti (mj. umožňující fungování alternativních operátorů), a některé ceny, které on účtuje alternativním operátorům (konkrétně za onu "originaci"), podléhají cenové regulaci.

Evropská komise ale seznala, že oba zmiňované relevantní trhy již vesměs jsou dostatečně konkurenční. Opírá se přitom o skutečnost, že používání pevných telefonních sítí je na ústupu (hlavně kvůli mobilům), a lidé stále častěji využívají i nejrůznější alternativy (zejména v podobě VOIP služeb, jako je například Skype). Proto tyto dva trhy nyní vyřadila ze svého seznamu relevantních trhů.

Pravdou je, že stejný trend - tedy pokles používání pevných hlasových služeb, a naopak nárůst u alternativ - je obecně patrný i u nás. Otázkou ale je, zda skutečně už nastal čas pro ukončení popisované regulace. Pokročila už konkurence dostatečně? Nejenom ta v podobě alternativních operátorů, poskytujících pevné hlasové služby, ale i v podobě alternativních služeb k pevným hlasovým službám? Tedy třeba hlasové služby na bázi VOIP (což není zdaleka jen Skype)?

To je asi ta nejdůležitější otázka, nad kterou si nyní budou lámat hlavu snad všichni, kterých se popisovaný krok Komise (spočívající v redukci seznamu relevantních trhů) tak či onak týká. Asi není těžké uhádnout, že z tábora inkumbentů (dříve monopolních operátorů) přichází souhlas, zatímco z tábora alternativních operátorů, stejně jako z tábora uživatelů, přichází spíše varování před "předčasností".

Co to bude znamenat?

Praktické dopady popisovaného kroku Komise ale nemusí být nijak zásadní. Důvodem je to, že poslední slovo stejně mají jednotliví národní regulátoři (u nás ČTÚ). Pro ně je seznam relevantních trhů, vydaný Komisí, sice povinným vodítkem, ale nikoli nepřekročitelným dogmatem. Mohou se od tohoto seznamu odchýlit, a to oběma směry - na svůj "národní" seznam relevantních trhů, které podle unijních pravidel následně analyzují, si mohou přidat další položky, nebo naopak některé ubrat. Jen pak musí být schopni si své rozhodnutí před Komisí obhájit. Musí ji přesvědčit o svých důvodech, proč se odchýlili od jejího názoru.

Takže i v popisovaném případě bude záležet na tom, jak náš národní regulátor (ČTÚ) situaci zhodnotí a jak se rozhodne. To se dozvíme až časem. V mezidobí můžeme zmínit alespoň to, že organizace BEREC, která sdružuje všechny národní regulátory v členských zemích EU, již dala najevo své očekávání: že většina národních regulátorů spíše zůstane u regulování obou relevantních trhů, které Komise již odstranila ze svého seznamu.