Je libo oddělený roaming? Máte smůlu!
Využívání mobilních služeb v zahraničí, neboli tzv. roaming, bylo pro mobilní operátory ještě nepříliš dávno úplným Klondikem. Mohli si zde nasazovat tak vysoké ceny, jak jen chtěli, no a tak to také dělali. Vyšroubovali ceny roamingových služeb do absurdna, ačkoli jejich náklady na poskytování těchto služeb byly jen o málo vyšší, než u služeb "domácích". Mohli si to ostatně dovolit i proto, že snad všechny regulační mechanismy v oblasti telekomunikací působily jen "národně", a nedosáhly na takové služby, které jsou svou podstatou nadnárodní. Tedy: jen do té doby, než v roce 2007 i do roamingu "šlápla" Evropská komise, a začala mobilním operátorům diktovat maximální koncové ceny roamingových služeb. Zlý jazykové tvrdí, že vysoké ceny roamingu se už začaly zajídat i dobře placeným a často cestujícím bruselským úředníkům.
Nechme stranou to, že způsob takovéhoto diktování koncových cen zcela vybočuje z postupů a pravidel regulace telekomunikačních trhů, které Komise jinak vyžaduje a velmi tvrdě vymáhá po jednotlivých členských státech. Možná je to tím, že Evropská komise již nemá "nad sebou" žádnou superkomisi, která by ji samotnou nějak korigovala. Nebo zde platí ono známé "účel světí prostředky"?
Horší je jiný problém: určitá nedomyšlenost a nekonzistentnost v tom, co a jak samotná Komise prosazuje, a Evropský parlament a Rada EU následně schvalují, formou nařízení. Před několika lety si totiž Komise prosadila něco, co nejspíše mínila jako jakési definitivní řešení problému s roamingem: aby posílila konkurenci na trhu roamingových služeb, nařídila všem mobilním operátorům umožnit od 1. července 2014 (ano, je to už za pár dnů) tzv. oddělený prodej roamingových služeb. Neboli takové řešení, které umožní zákazníkům, aby si vybrali, kdo jim bude poskytovat služby v rámci roamingu.
Dnes je to tak, že zákazník si vybírá svého "domácího" mobilního operátora především podle toho, jaké služby a za jaké ceny mu nabízí "doma". A je smířen s tím, že když vyjede do zahraničí, bude automaticky využívat roamingové služby za ceny a za podmínek svého "domácího" operátora (i když "fyzicky" mu tyto služby poskytuje příslušný zahraniční roamingový partner domácího operátora, do jehož sítě se uživatel v zahraničí přihlásí).
Tzv. oddělený prodej roamingových služeb znamená, že už to tak být nemusí. Tedy nadále může - ale ten zákazník, který chce, se může domluvit s tzv. alternativním poskytovatelem roamingových služeb (zkratkou ARP, z anglického Alternative Roaming Provider), že když vycestuje do zahraničí, bude využívat roamingové služby podle cen a podmínek tohoto alternativního poskytovatele.
Celé řešení s odděleným prodejem roamingových služeb má navíc dvě varianty, které se liší zejména v tom, že jedna se týká všech služeb v roamingu (hlasu, SMS, MMS i mobilních dat), zatímco druhá jen mobilních dat. Ale zacházet do detailů je vlastně zbytečné - protože žádný alternativní poskytovatel roamingových služeb (ARP) zatím není na obzoru. A to ani u nás, ani v EU jako takové.
Hlavním důvodem je právě ona nekonzistentnost a nedomyšlenost v přístupu Komise, a potažmo celé Unie, k regulaci roamingu. Nejdříve totiž nakázala mobilním operátorům zavést oddělený prodej roamingových služeb, ale těsně před jeho "nástupem" řekla, že si přeje úplně jiné řešení celého problému s roamingem: jeho faktické zrušení. Samozřejmě nikoli zrušení možnosti používat mobilní služby v zahraničí - ale zrušení toho, že na takovéto služby je pohlíženo jinak, než na služby domácí. Hlavně tedy cenou.
To, co Komise chce nově zavést, je jednotný celoevropský telekomunikační trh, v rámci kterého by fakticky zmizely dosavadní bariéry, oddělující jednotlivé národní trhy. Takže třeba hovory z jedné členské země do jiné členské země by vlastně byly "národními" hovory, a adekvátně tomu by byly i zpoplatněny.
Usiluje o to nové nařízení, označované příznačně jako Propojený kontinent (Connected Continent), které je ve skutečnosti celým novým regulačním rámce pro oblast telekomunikací, a to poměrně radikálním. Sice ještě nebylo schváleno (Parlamentem a Radou), ale šance na jeho schválení je relativně velká. A tak by mohlo platit například již od počátku roku 2016.
Jenže kdo by, za takovéto perspektivy faktického zrušení roamingu, investoval do rozvoje vlastních služeb na bázi ARP, jako onen alternativní poskytovatel roamingových služeb - když může tušit, že to nejspíše bude byznys jen na dobu určitou, a to docela krátkou?
Výsledek je takový, že mobilní operátoři (včetně těch našich) již dnes hlásí, či v nejbližší době ohlásí, že jsou připraveni na poskytování odděleného prodeje roamingových služeb. Jenže zákazník na tom bude stejně jako předtím: jelikož na trhu zřejmě nebude žádný alternativní poskytovatel roamingových služeb (ARP), nebude mít jak celou možnost využít. Nebude mít s kým se domluvit a ke komu přejít.
