Nenaleťte šmejdům po telefonu!

Soustředěné mediální vzedmutí, iniciované filmem Šmejdi, dokázalo přitáhnout pozornost k velmi nekalým praktikám okrádání seniorů na předváděcích akcích a vynutit si určitá řešení tohoto problému. Něco podobného by ale bylo zapotřebí i v dalších oblastech, kde také dochází k řadě vyložených podvodů. Konkrétně v telekomunikacích, kde jsou zneužívány možnosti placení po telefonu, či skrze různé telefonní služby.

Před lety, v době vytáčeného přístupu k Internetu, neboli tzv. dial-upu, to byly různé podvodné dialery. Šířily se jako počítačové viry a fungovaly tak, že uživatelův modem přesměrovaly na draze zpoplatněné číslo, obvykle v zahraničí. Z horentní částky, následně naúčtované uživateli, si významnou část nechával operátor, zatímco zbytek, skrze propojovací poplatky, putoval k někomu, o jehož existenci a identitě neměl podvedený uživatel ani ponětí, ani reálnou šanci ji zjistit. Přesto ho operátoři s případnými reklamacemi posílali za ním, s argumentem, že oni s podvodem nemají nic společného.

Dnes jsou doby dial-upu ty tam, a dialerům naštěstí odzvonilo. Jenže nejrůznějším podvodům bohužel neodzvonilo. Spíše naopak. Příležitostí k nejrůznějším podvodům je dokonce ještě více, zejména díky nástupu chytrých mobilních telefonů a možností placení jejich prostřednictvím. Tyto možnosti se ubírají v zásadě dvěma směry: jeden reprezentují různé NFC platby, platební karty v mobilu, služby jako Mobito a další vymoženosti, zřizované na žádost tomu, kdo si o ně požádá. Druhý směr pak reprezentují "tradiční" telekomunikační služby, jakými jsou speciálně zpoplatněné telefonní linky (kde volající platí výrazně zvýšenou sazbu za každou minutu, nebo dokonce celou horentní částku okamžitě na začátku hovoru), či tzv. prémiové SMS zprávy.

V současné době jde většina podvodů spíše druhým směrem, a využívá přitom metod "sociálního inženýrství": snaží se uvést uživatele v omyl a přimět ho k tomu, aby sám zavolal na draze zpoplatněnou linku (nebo odeslal či objednal si drahou prémiovou SMSku). Přitom sází na to, že dotyčný či dotyčná si neuvědomí, o jakou službu jde. Bohužel asi nejvíce se tak děje v souvislosti s poskytováním různých nebankovních půjček. Přesněji jen se slibováním půjček, protože ve skutečnosti podvodníkům jde o to, aby z lidí ve finanční tísni sami vytáhli další peníze právě skrze draze zpoplatněné telekomunikační služby.

Cestou k nápravě by byl zodpovědnější přístup samotných telekomunikačních operátorů, kteří stále mají tendenci stavět se do pozice pouhého zprostředkovatele, který vlastně za nic nemůže. Jenže z provolaných částek jim zůstává poměrně vysoký podíl, a tak nejsou tolik motivováni k tomu, aby si krátili své zdroje výnosů. Právě proto by byl velmi zapotřebí zvýšený mediální tlak. Tak silný, aby z pohledu operátorů převážil nad ekonomickou stránkou věci a přiměl je vystupovat mnohem razantněji a účinněji proti nejrůznějším podvodům. Nejlépe tak silný tlak, aby dokázal vyvolat změnu principu: dnes jsou "rizikové" služby typu prémiových SMS a volání na draze zpoplatněné linky všem zákazníkům aktivovány automaticky - a kdo chce (a ví jak), může si je deaktivovat. Bezpečnější, byť asi méně "výnosný", by byl opak: tyto služby aktivovat až tomu, kdo si o to řekne. Jako je tomu u prvního směru (různých "plateb v mobilu").