Poručíme větru, dešti … i mobilním technologiím
Tak Evropa se prý chce znovu stát kolébkou mobilních technologií. Pravdou je, že světu dala nejpoužívanější mobilní technologii druhé generace, GSM, a stála i u zrodu dnes používaných technologií třetí generace (3G). Jenže se čtvrtou generací (4G) jí trochu ujel vlak, a tak dnes pomýšlí na famózní návrat, skrze pátou generaci (5G). A dokonce je ochotna na to i dát určité "zárodečné" peníze, směrované do podpory výzkumu: 50 milionů EUR do roku 2020, kdy by pátá generace mobilních sítí a technologií měla skutečně nastoupit.
No, záměr je to hezký, a kéž by se podařil. Protože mobilní technologie jsou jednou z mála věcí, ve kterých má Evropa velkou tradici, a ještě tolik nezaostává za aktivnějšími a efektivněji fungujícími částmi světa. Co mne ale na tomto záměru zaráží, je jeho "politické zadání", v podobě nalinkování výkonnostních parametrů nové technologie. Tedy toho, co by měla umět a co by měla dokázat.
Nejvyšší představitelé Unie, kteří s podporou 5G přišli, totiž nehovoří v intencích toho, jakým směrem se vydat. Třeba že je zapotřebí se připravit na nastupující (a značně mobilní) "Internet věcí", ve kterém výrazně vzroste počet zařízení, která se budou chtít připojovat a vzájemně komunikovat. Že půjde o nejrůznější senzory a čidla, ale také o domácí spotřebiče (lednice, kuchyňské trouby, pračky, myčky), celá auta apod. A tudíž že při vývoji nových technologií v rámci 5G je třeba se zaměřit právě na co nejkvalitnější "obsluhu" výrazně rostoucího počtu koncových zařízení, se stále většími požadavky na objem přenášených dat i rychlost přenosu. Včetně co nejnižší energetické náročnosti, nejmenší latence atd.
Místo toho ale mají politici již dnes jasno v tom, co a jak bude v roce 2020 pro budoucí technologie dosažitelné: latence má klesnout přesně 5-krát, životnost baterií 10-krát, a třeba na jednotku pokrytého území mají mobilní sítě 5G přenést 1000x více dat.
Není to ale poprvé, kdy se takto technologiím přesně diktuje, čeho mají dosáhnout. Něco podobného se odehrálo i dávno před rokem 2000, když se teprve připravovaly budoucí technologie 3G: byly vyvíjeny pod označením IMT2000, kde ony "2000" měly představovat jak plánované uvedení v život (rok 2000), tak i očekávanou přenosovou rychlost (2000 kbit/s), stejně jako plánované použití frekvencí (v rozsahu "kolem" 2000 MHz). Jak dnes víme, dopadlo to jinak. Technologie UMTS, která byla v rámci 3G vyvinuta právě v Evropě, nakonec odstartovala s podstatně nižší rychlostí, pouze 384 kbit/s. A teprve postupně zrychlovala pomocí různých rozšíření, jako je HSDPA, HSUPA, HSPA, HSPA+ atd. No a toto její postupné zrychlování vlastně neskončilo dodnes.
S další generací mobilních technologií to probíhá podobně. To, co dnes známe jako LTE, a co je nám mnohdy prezentováno již jako mobilní technologie čtvrté generace (4G), ve skutečnosti ještě čtvrtou generací není. Jde spíše o další vývojové stádium třetí generace, zatímco skutečnou technologií čtvrté generace bude až ta další, označovaná jako LTE Advanced. I zde totiž zaúčinkovala technologická a ekonomická realita a prosadilo se to, co je reálné a dosažitelné po stránce technologické, i únosné po stránce ekonomické. Což nemusí být (a není) to samé, co si obvykle představují a co očekávají politici, když nám přesně linkují světlé mobilní zítřky.