Elektronické volby: budeme volit přes datové schránky?

Vláda vzala na vědomí dvouletý odklad elektronických voleb. Pro voliče by měly být alternativou ke klasickému způsobu hlasování, po technické stránce by se jednalo o nadstavbu nad datovými schránkami. Pilotní projekt by měl začít na podzim 2014, ostrý provoz v roce 2016 ve dvou volebních obvodech.

Jakkoli by se mohlo zdát, že naše současná vláda je docela “v tísni“ ekonomické, politické i personální, nemá na nic peníze a musí hasit jeden požár za druhým, přesto má čas a prostředky na to, aby se pouštěla do velkého dobrodružství s elektronickými volbami. Minulý týden totiž vzala na vědomí materiál s názvem „Informace o elektronickém způsobu hlasování“, předložený ministerstvem vnitra, který obsahuje i jakýsi „jízdní řád“ budoucích elektronických voleb: pilotní projekt by se měl odehrát v roce 2014, a ostrý provoz by měl nastoupit v roce 2016 při volbách do Senátu (byť jen ve dvou volebních obvodech: č. 34 – Liberec a č. 61 – Olomouc). Součástí materiálu je i odhad nákladů: 230 milionů na vybudování samotného systému evoleb, 112 milionů na pilotní projekt, a pak odhadem 22 milionů ne jedny volby celostátního rozsahu.

K tomu všemu je ale třeba připočítat nemalé další náklady, například na připojení všech volebních okrskových komisí k Internetu (což předložený materiál hrubým odhadem tipuje mezi 50 až 100 miliony). A ještě je nutné vzít v úvahu, že nepůjde o žádnou úsporu na nákladech na dosavadní systém voleb, ale o náklady dodatečné, neboli „navíc“ – protože i když se elektronické volby spustí, budou pro voliče stále jen alternativou k dosavadní formě voleb. Takže stát vlastně zaplatí obě formy (klasickou i tu elektronickou).

Je to další odklad, nebo odložení ad acta?

Existuje ale ještě jeden možný pohled na to, co se minulý týden na vládě odehrálo: že vláda fakticky posvětila další odklad nejistého a drahého dobrodružství jménem elektronické volby.

Podle koaliční smlouvy, uzavřené současnou vládou ještě v roce 2010, se pilotní provoz měl odehrát již letos, a „na ostro“ se mělo volit elektronicky již v roce 2014:

Zahájíme přípravu projektu elektronických voleb tak, aby mohl být pilotně realizován ve volebním roce 2012 a plnohodnotně zaveden od voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2014.

Termín: do 30.6.2012

Zřejmě ještě v duchu tohoto úkolu z koaliční smlouvy vláda letos v březnu pověřila ministra vnitra, aby ji do konce července podrobně informoval o stavu přípravy elektronických voleb. Tento dokument („Informace o elektronickém způsobu hlasování“) byl někdy v červenci uvolněn do připomínkového řízení – a právě minulý týden jej vláda vzala na vědomí. Jenže samotný materiál je variantní a pracuje se dvěma variantami: ponechání současného stavu, tedy bez možnosti elektronických voleb, nebo zavedení elektronických voleb podle výše popisovaného jízdního řádu (který sám o sobě představuje dvouletý odklad oproti dosud platné koaliční smlouvě).

Vláda přitom variantně formulovaný materiál pouze vzala na vědomí, a podle zatím dostupných informací dala předkladateli nepříliš jednoznačné zadání:

Vláda vnitru při další práci na přípravě systému uložila soustředit se na nalezení styčných míst mezi klasickými volbami a elektronickým hlasováním. Pro ně by mělo ministerstvo "vytvářet mechanismy v elektronické podobě, které by byly potřebné ve všech druzích voleb při zachování současného systému hlasování, ale také v případě budoucího rozhodnutí o realizaci elektronických voleb".

Jak tedy hodnotit nynější krok vlády? Jako aktivní podporu snahám zavést u nás elektronické volby? Nebo jako další odklad, v situaci kdy se původní záměr nepodařilo naplnit? Nebo je to jen diplomaticky formulované konstatování, že vláda pouští elektronické volby zcela ze zřetele? Nebo jako něco ještě jiného?

První fáze přípravy elektronických voleb

K výše uvedenému si dodejme, že konkrétnější záměry s elektronickými volbami se datují již do roku 2008, do doby největšího rozmachu plánů v oblasti egovernmentu. Právě tehdy podepsal tehdejší náměstek ministra vnitra (Zdeněk Zajíček) a tehdejší předseda ČSÚ (Jan Fischer) společné memorandum o přípravě elektronických voleb. Směřovalo do roku 2009 a volalo zejména po řešení legislativních otázek. Podrobněji jsem to tehdy popisoval v tomto článku zde na Lupě.

Nynější materiál k elektronickým volbám, který minulý týden vláda vzala na vědomí, se na toto memorandum odkazuje a sám sebe řadí až do druhé fáze prací na realizaci elektronických voleb. Výstupem první fáze má být „Věcný koncept elektronických voleb v České republice“, který prý

připravil ideové základy elektronického hlasování a stanovil možnosti řešení elektronických voleb v České republice.

Připravit ho měl společný projektový řešitelský tým složený z odborníků z oblasti volebního práva, informačních technologií, jejich bezpečnosti a souvisejících oblastí, jmenovaný ministrem vnitra a předsedou Českého statistického úřadu, zřejmě na základě zmiňovaného memoranda. K práci na jeho vzniku prý byli přizvání i externí konzultanti.

Bohužel po tomto dokumentu („Věcném konceptu elektronických voleb v České republice“) se mi nepodařilo najít žádnou stopu – čímž samozřejmě nechci tvrdit, že neexistuje. Je ale nesmírně důležitý, protože právě on by měl řešit to, co je na elektronických volbách to nejpodstatnější a nejsložitější: koncepční otázky, zasahující zejména do právní oblasti, včetně volebního práva, ochrany soukromí atd., a pak do oblasti bezpečnosti.  I zahraniční zkušenosti přitom ukazují, že celé elektronické volby jsou velmi netriviální záležitostí – a i když je někde již používají, „jednoduché“ to není nikde. A v některých zemích se kvůli problémům s myšlenkou elektronických voleb zase rozloučili.

Druhá fáze přípravy elektronických voleb

Zpět ale k dokumentu, který minulý týden vláda vzala na vědomí. Ten ony koncepční otázky již skutečně neřeší a v rámci druhé navrhované varianty (se zavedením elektronických voleb) pouze v hlavních bodech rekapituluje to, co nejspíše je hlavním výstupem předchozí fáze. Ocitujme si příslušnou pasáž:

Návrh na zavedení elektronického hlasování v České republice je postaven na těchto principech:

1. elektronické hlasování je alternativou k tradičnímu hlasování
2. elektronické hlasování je realizováno jako vzdálené elektronické hlasování  (remote e-voting)
3. elektronické hlasování je realizováno jako hlasování přes internet
4. volič může hlasovat elektronicky několikrát (prevence nátlaku na voliče - family voting), započítán bude hlas udělený jako chronologicky poslední
5. systém elektronického hlasování zaručuje tajnost hlasování a zabraňuje možnosti duplicitního hlasování
6. systém elektronického hlasování zaručuje, že žádná z třetích osob, ani žádný z volebních orgánů nebude moci zjistit, jak volič hlasoval
7. systém elektronického hlasování zaručuje, že hlas voliče nemůže být žádným způsobem změněn (ať již zásahem třetí osoby, nebo některého z volebních orgánů), bez toho, aby tato změna byla detekována
8. systém identifikace a autentizace voliče pro přihlášení se k systému odpovídá vysoké míře zabezpečení
9. systém v rámci přezkumu výsledků voleb umožňuje zjistit, zda byly správně započítány všechny platné hlasy
10. informace o tom, jak systém funguje, jsou zpřístupněny veřejnosti.

Jde přitom jen o velmi „rámcové“ teze, které dokument také takto prezentuje a říká, že budou muset být nejprve dopracovány ….

Předkládané teze proto předmětnou problematiku upravují pouze rámcově, na základě výsledků a zhodnocení pilotního projektu bude zpracováno paragrafové znění novely volebního zákona.

Hlavní část nového dokumentu je pak věnována rozpracování představy o tom, jak by vlastně elektronické volby měly probíhat po technické stránce (v rámci druhé navrhované varianty). To koresponduje se skutečností, že dokument vypracoval řešitelský tým odboru Hlavního architekta egovernmentu. A i proto asi nepřekvapí, že navrhované technické řešení se opírá především o již existující datové schránky.

Elektronické volby jako nadstavba nad datovými schránkami

To asi nejpodstatnější z navrhovaného technického řešení shrnuje následující citát z „Informace o elektronickém způsobu hlasování“:

Za vhodný a bezpečný způsob realizace elektronických voleb v rámci České republiky byla zvolena možnost využití informačního systému datových schránek (ISDS), který umožní výběr z hlasovacích lístků i doručení volebního hlasu příslušné okrskové volební komisi. Vzhledem k nutnosti zajištění požadavku anonymity voleb je však nutné pro výkon volebního práva poskytnout voličům datovou schránku určenou pouze a výhradně k provedení hlasování – volební datovou schránku (VDS).

Představa je tedy taková, že tomu, kdo by chtěl využít možnost elektronické volby, by byla zřízena speciální datová schránka – ona „volební“ (VDS, volební datová schránka). Požádat o ni by mohl na CzechPointu, nebo „na dálku“ přes přihlašovací rozhraní nového informačního  systému eVolby, který by byl nově vytvořen. Následně by o zřízení jeho volební datové schránky byl informován obecní úřad obce, v níž se nachází příslušný volební okrsek.

Před samotnými volbami by držitel volební datové schránky dostal všechny hlasovací lístky v elektronické podobě do své volební datové schránky. Volič by pak mohl hlasovat elektronicky (samozřejmě včetně všech možností, které má i klasické hlasování, např. včetně udílení preferenčních hlasů), a musel by tak učinit nejpozději 24 hodin před zahájením voleb ve volebních místnostech. Svůj hlas by skrze ISDS (informační systém datových schránek) odeslal do nového IS eVolby, který by provedl další potřebné úkony. Hlavně anonymizaci uděleného hlasu, neboli skrytí identity hlasujícího – a samotný hlas pak předal příslušné volební komisi, k započítání v rámci příslušného volebního okrsku.

Okrsková volební komise tak ještě před zahájením „klasických“ voleb bude mít přesný přehled o tom, zda volič se zřízenou VDS využil možnosti hlasovat elektronicky či nikoli – a pokud ne, může tento volič přijít volit klasicky. Komise se přitom nesmí dozvědět, jak konkrétně hlasovali jednotliví voliči. Dostat by měla jen anonymizované výsledky hlasování, bez vazby na jednotlivé voliče. Pokud by elektronicky hlasující volič byl v daném okrsku pouze jeden, pak jeho hlas z principu nejde anonymizovat – ale pak by se jeho hodnotu měla komise dozvědět alespoň až po skončení hlasování.

Jaký má být pilot a kolik má stát?

Popisovaný materiál, který minulý týden vláda vzala na vědomí, navrhuje (ve své druhé variantě) uskutečnění pilotního provozu. Ovšem až v roce 2014, se zdůvodněním, že dříve nebudou základní registry připraveny na „stálou údržbu seznamů voličů“. Mimochodem, ony základní registry, spuštěné do prý již plnohodnotného provozu k 1.7.2012, nebyly využity ani v právě skončených volbách.

Pilotní provoz by měl proběhnout na podzim roku 2014, jako „doplněk“ prvního kola senátních voleb. To zřejmě znamená, že výsledky hlasování v pilotním provozu se nebudou započítávat do výsledků „ostrých“ voleb. Samotný pilot by přitom měl probíhat na 5 vysokých školách, prý kvůli vysoké koncentraci voličů, i díky internetové konektivitě volebních místností přímo na školách. Na nich by dokonce měly být zřizovány i účelové CzechPointy, na kterých by studenti mohli žádat o zřízení své volební datové schránky.

Náklady na takovýto pilotní provoz jsou v popisovaném materiálu odhadovány na 112 milionů, dle následující tabulky.

Fakticky by se ale mělo jednat o náklady dodatečné k tomu, co bude stát vybudování samotného systému elektronických voleb, hlavně v podobě nového IS eVolby, a rozšíření stávajícího Informačního systému datových schránek (ISDS), dle následující tabulky:

Pro samotné „ostré“ hlasování pak již jsou odhadovány relativně nižší náklady, dle následující tabulky:

Zamyšlení na závěr

Na závěr si neodpustím trochu osobnější zamyšlení: jakkoli jsem příznivcem trendu k elektronizaci, kterou považuji v řadě oblastí za naprosto nezbytnou, zde si to nemyslím. Na čistě elektronické volby, které by úplně nahradily volby klasické, čas ještě nenazrál. A elektronické volby jako alternativa, resp. doplněk ke klasickým volbám, mi přijdou jako zbytečně drahá a také potenciálně nebezpečná zhýralost, bez které se stále obejdeme. Nehledě na její složitost a komplikovanost, pokud by vše mělo být realizováno správně a korektně.

Obavy mám i z celkového přístupu k realizaci projektů v oblasti egovernmentu. Třeba s podceňováním bezpečnosti, které se (diplomaticky řečeno) „nevěnuje adekvátní pozornost“. Nehledě na čím dál tím pomalejší řešení všech dalších problémů, které postupující elektronizace sebou přináší. Přitom právě u elektronických voleb by se takovýto přístup mohl politikům pořádně vymstít: než by se dostali k řešení problémů, kterých si předtím ani nevšímali, už by vůbec nemuseli být politiky.