ČTÚ už nebude soudit
Český telekomunikační úřad je širší veřejností vnímán jako telekomunikační regulátor. Jako ten, kdo by se měl starat o fungování telekomunikačního trhu, a řešit i případné spory mezi operátory. Již méně se ale ví, že ČTÚ také fušuje do řemesla soudům: řeší totiž i spory mezi operátory a jejich zákazníky, které se týkají peněžitého plnění. Nejčastěji jde o nezaplacené účty za telefon, které operátoři vymáhají po svých zákaznících.
Tzv. účastnické spory o peněžitá plnění, jak se sporům kolem zaplacených účtů říká, by správně měly řešit soudy. Tedy alespoň podle zdravého rozumu a podle toho, jak je tomu v jiných odvětvích. Jenže v telekomunikacích se vše historicky vyvinulo jinak: zákon o elektronických komunikacích (ve svém §129) dodnes vytváří výjimku a agendu sporů o účastnická plnění svěřuje regulátorovi, nikoli soudům.
Navíc zde dochází ještě k jednomu paradoxu: ona výjimka, která spory svěřuje regulátorovi a nikoli soudům, se týká pouze služeb elektronických komunikací, a nikoli dalších služeb, které se také mohou objevit na vašem telefonním účtu. Třeba když si koupíte SMS jízdenku, už to není služba elektronických komunikací, ale služba jiná, která spadá pod jiný zákon - a řešení případného sporu pak nepřísluší regulátorovi, ale už soudu. Když pak svůj účet včas nezaplatíte a operátor začne jeho zaplacení vymáhat, mohou vzniknout hned dva spory: jeden řešený před regulátorem, který se týká služeb elektronických komunikací, a druhý před soudem, který se týká oněch dalších služeb, jako jsou třeba ony SMS jízdenky.
To je pochopitelně voda na mlýn mladému a vysoce dynamickému průmyslu exekucí, který zde už tuší svou příležitost. Vlastně příležitost dvojnásobnou, protože vymáhání nedoplatků za oba druhy služeb se může ubírat samostatnými cestami. Každá z nich pak může být ještě umně znásobena tím, že případná plnění za více měsíců se řeší odděleně, jako samostatné případy, po jednotlivých měsících.
Primární problém ale není ani tak v exekucích, jako v lidech, kteří stále častěji neplatí své účty. Dokazuje to i statistika: zatímco v roce 2008 bylo k řešení sporů o peněžité plnění zahájeno přes 73 tisíc správních řízení, v roce 2010 to bylo již 142 tisíc. Tedy prakticky dvojnásobek. A vzhledem ke znovu nastupující krizi lze čekat, že toto číslo ještě poroste.
Činit se tedy musí i Český telekomunikační úřad, který by měl tento nárůst zvládat. Jenže: tak úplně jej nezvládá. V tom počtu lidí, který na to má (111), přestává stíhat. A tak se nevyřešené spory hromadí a překračují se zákonné lhůty pro jejich vyřízení. To pak otevírá další Pandořinu skříňku: objevují se žaloby na náhradu škody za nečinnost ČTÚ (za nevydání rozhodnutí ve stanovené lhůtě) - a jejich počet začíná doslova explodovat. V roce 2010 bylo takových žalob podáno 50, v prvním pololetí 2011 již 105, a jen za červenec 2011 na 600! Jejich úspěšné uplatnění by fakticky znamenalo, že dlužné částky budou zaplaceny ze státního rozpočtu.
Právě toto byl - alespoň podle mého názoru - hlavní důvod, který v nedávných dnech přiměl vládu změnit její původně odmítavý názor a odsouhlasit návrh na převedení celé popisované agendy na soudy. Tak, jak se o to již delší dobu snažil i sám Český telekomunikační úřad, ve snaze se této agendy zbavit.