Připojení v Česku: jaká je realita?

Připojení na bázi Wi-Fi se v ČR prosadilo ještě před nástupem ADSL, a  rozvinulo se i díky jeho zpoždění. Ani následně se však situace zásadněji nezměnila, ADSL nevytlačilo Wi-Fi z trhu a dodnes s ním spíše prohrává, než aby nad ním vítězilo.  V poslední době pak ADSL stále více dochází dech a prohrává  už i s kabelovým připojením.

Tento článek je aktualizovanou textovou podobou části mého příspěvku na letošní konferenci Czech Internet Forum 2008. Původně se měl jmenovat úplně jinak, a to „Co říkají statistiky?“. Asi to ale bylo málo úderné, a tak došlo k jeho přejmenování.  O připojení k Internetu příspěvek (i tento článek) skutečně pojednává, nicméně ke statistikám má přeci jen blíže: snažil jsem se v něm vzít několik zajímavých statistických údajů a pokusit se je interpretovat, neboli vyvodit z nich nějaké věcné závěry.

(Ne)věřte statistikám

Ze všeho nejdříve jsem ale chtěl upozornit na to, že se statistikami je třeba nakládat opatrně. Každá z nich totiž má určité pojetí a vymezení toho, co vlastně zkoumá: například internetové statistiky, sledující velikost internetové populace, nutně musí pracovat s nějakou definicí toho, kdo je uživatelem Internetu.

Stejně tak má každá statistika svou metodiku, zahrnující například způsob sběru dat a jejich vyhodnocování. V již zmiňovaném příkladě internetových statistik jde například o to, zda jde o exaktní měření či o výsledky dotazování konkrétních osob. Pak je třeba se zajímat buď o technologii a postup měření, nebo o způsob dotazování, velikost vzorku a způsob jeho výběru atd. Včetně toho, zda dotazováni byli například jen lidé starší 16 let, či ještě mladší nebo naopak ještě starší atd.

Všechny tyto výchozí informace pak mají významný vliv na hodnocení výsledků. Dokonce takový, že bez nich nemá hodnocení výsledků až tak velký smysl. Osamostatňovat výsledky, neboli odtrhovat od nich výchozí definice a celou metodiku, je totiž cestou do statistických pekel. Otevírá to dveře k prakticky neomezeným manipulacím: potřebujeme-li  dokázat jakékoli tvrzení, asi vždy k němu můžeme najít nějakou statistiku, které ji svými  výsledky na první pohled potvrzuje. A na druhý pohled, který by ukázal, že statistika se ve skutečnosti váže k něčemu úplně jinému, už ani nedojde.

Možná i to je příčinou toho, proč lidé častují vnímají statistiky negativně, a častují je degradujícími výroky (jako například o lži, zatracené lži a statistice).

Často citovaný je i údajný výrok sira Winstona Churchilla, který měl říci že „nevěří žádné statistice, kterou si nezfalšuje sám“. 

I v případě tohoto výroku je ale vhodné nezůstávat jen na povrchu, ale je třeba se zajímat i o celkový kontext a další souvislosti. A i zde, obdobně jako u statistik, můžeme zjistit že věci se nakonec mají úplně jinak, než jak se původně zdálo. Uvedený výrok totiž není autentický (nepochází od Winstona Churchilla), ale je fámou, kterou o něm umně rozšířil Joseph Goebbels, ministr propagandy nacistické třetí říše.

Wi-Fi jen jako dočasné řešení?

Pojďme ale již k českému Internetu a jeho vývoji. Při mnoha příležitostech, včetně loňské konference Czech Internet Forum, se diskutovalo o tom, proč se u nás tak rozvinulo Wi-Fi (pro připojování k Internetu).

Kolem důvodů dnes již panuje vcelku shoda, a i zástupci Telefóniky O2 Czech Republic (dříve Českého Telecomu) sami připouští, že přišli na trh pozdě. No a když už tak učinili, v polovině roku 2002, ještě je přibrzdil regulátor, který jim jejich prvotní  ADSL (v podobě služby IOL Platinum) zakázal, kvůli neexistenci velkoobchodní nabídky (podrobněji).

A tak na loňském Czech Internet Foru zástupci Wi-Fi providerů dokonce děkovali  své konkurenci za to, že se zpozdila, a tím jim otevřela cestu a usnadnila vstup na trh. Jenže: od doby, kdy se vše toto odehrávalo (2002 zákaz IOL Platinum, 2003 opakovaný start ADSL), už uplynul nějaký ten pátek. Jak se situace vyvíjela dál?

Pokud je Wi-Fi jen nějakým dočasným řešením, skrze který si „lidé pomohli sami“, pak následující léta by již měla přinést jasný nástup „trvalých“ řešení, která by měla jednoznačně převážit  - a Wi-Fi jako variantu připojení k Internetu doslova převálcovat. 

To se ale nestalo.

Wi-Fi stále roste

Jak ukazují následující statistiky, s počty ADSL a Wi-Fi přípojek, tempa jejich růstu jsou víceméně vyrovnaná. Dokonce to na první pohled vypadá, že Wi-Fi roste pravidelně a stabilně (křivka jeho růstu je lineární), zatímco tempo růstu ADSL se různě mění  (a příslušná křivka se zakřivuje).

Už zde ale musíme jít hlouběji a uvědomit si, z čeho uvedený graf vychází a co přesně ukazuje.

V případě ADSL jde o čísla, pravidelně (čtvrtletně) vykazovaná společností Telefónica, a zahrnující  tři druhy ADSL přípojek:

• ty, které Telefónica prodala koncovým zákazníkům sama, pod svou vlastní značkou (z jejího pohledu: maloobchodní ADSL)
• ty, které koncovým zákazníkům prodali (pod svou značkou) alternativní operátoři , a využili k tomu velkoobchodní ADSL služby Telefóniky (tzv. „přeprodávané ADSL“),
• ty, které koncovým zákazníkům prodali (pod svou značkou) alternativní operátoři , a využili k tomu mechanismus zpřístupnění místních smyček (LLU, Local Loop Unbundling).

V případě Wi-Fi je tomu ale úplně jinak. Zde, na rozdíl od ADSL, jde pouze o odhady. Navíc zahrnující další technologie (jako je FWA), a ne pouze Wi-Fi.  Nebo, ještě přesněji:  za začátku grafu, kolem roku 2005, jde o „čistý odhad“, použitý Českým telekomunikačním úřadem pro jeho první analýzu tuzemského trhu s velkoobchodním broadbandem (a založený na různých zdrojích, například na odhadech sdružení Internet pro všechny).

Naproti tomu údaj, vztažený ke konci roku 2007, už vychází spíše s konkrétních čísel, které si ČTÚ v mezidobí vyžádal po Wi-Fi providerech, a které použil ve své druhé analýze velkoobchodního trhu s broadbandem. Ani tato čísla však nezahrnují  ty Wi-Fi přípojky, které svým členům zřídila a provozují různá sdružení a společenství, která nemají statut řádného providera (poskytovatele služeb).

Na druhou stranu tato čísla stále obsahují ještě i FWA přípojky, jejichž počet byl koncem roku 2007 odhadován někde v řádu 20 000. A jelikož údaje o samotném Wi-Fi (bez FWA) nejsou k dispozici, nezbývá než si pomoci odhadem. Lze například použít orientační odhad toho, že FWA přípojek by mohlo být srovnatelně k tomu, kolik Wi-Fi přípojek zřídila různá sdružení bez statutu providerů. Pak se totiž oba počty vzájemně kompenzují – ale z konkrétního celkového počtu Wi-Fi přípojek se rázem stává pouhý odhad.

Navíc je zde ještě problém v tom, že údaje o počtu Wi-Fi přípojek, pocházející od ČTÚ, končí s koncem roku 2007, zatímco u ADSL jsou k dispozici ještě čerstvější údaje, až do konce třetího čtvrtletí 2008. Zde tedy nezbývá než extrapolovat dosud lineární průběh růstu Wi-Fi, a „prodloužit ho“ až do 3Q 2008 (viz obrázek).

Při této extrapolaci je navíc možné pozorovat jeden zajímavý jev: i při zásadní změně metodiky (přechodu od čistých odhadů na konkrétní čísla z výkazů Wi-Fi providerů) nevykazuje výsledný graf žádný „zub“, resp. skokovitý přechod. To naznačuje, že původní odhady byly relativně přesně a dobře odpovídaly skutečnosti.

Wi-Fi jako český fenomén nezaniká. Naopak se ještě prohlubuje.

Pro zajímavost si ještě ukažme jiný pohled na stejná  čísla, jako v předchozím odstavci. Tentokráte ale již nepůjde o počty různých variant přípojek, ale o jejich procentuelní zastoupení  na všech broadbandových přípojkách (tj. na celém maloobchodním trhu). A to jak ke konci roku 2005 (ke kterému ČTÚ vztáhnul svou první analýzu), tak i ke konci roku 2007, ke které vztáhnul svou druhou analýzu. Navíc jsou zde zastoupeny i kabelové přípojky.

Při tomto pohledu snad ještě názorněji vidíme, že ADSL (resp. DSL) rozhodně nijak nepřeválcovalo Wi-Fi a nevytlačilo ho z trhu. Právě naopak: srovnání konce roku 2005 s koncem roku 2007 ukazuje, že ADSL dokonce ztratilo pár procent ze svého tržního podílu, zatímco kabel zůstal víceméně na stejné úrovni, a Wi-Fi si naopak polepšilo.

Takže vysoký podíl Wi-Fi na celkovém počtu broadbandových přípojek, který Česká republika vykazovala v předchozích letech – a který nenacházel moc pochopení a porozumění  třeba v Bruselu či v OECD – s časem neklesá, ale naopak roste. Naše specifikum se tak ještě více prohlubuje.

Na druhou stranu je ale možné konstatovat, že jak v Bruselu, tak i v OECD si na toto naše specifikum již zvykli a již jej nekomentují různými poznámkami pod čarou, avizujícími potřebu změny metodiky, či úplně jiné statistiky.

Vývoj ADSL v posledním roce

Zajímavý pohled na celkový vývoj tuzemského broadbandu přináší také údaje z a poslední rok, resp. za první tři čtvrtletí roku 2008. Jak již zaznělo výše, konkrétní čísla pro Wi-Fi za toto období k dispozici ještě nejsou – ale pro ADSL, stejně jako pro kabel, již k dispozici jsou, a ukazují docela zajímavé trendy.

Následující graf jste zde na Lupě již mohli vidět: ukazuje čtvrtletní přírůstky ADSL, a to samostatně pro „maloobchodní“ ADSL (přípojky prodané koncovým zákazníkům přímo Telefónikou), „velkoobchodní“ (alias: přeprodávané) ADSL, a také ADSL na bázi LLU (žlutě).  Sestupný trend snad netřeba  komentovat.

Pro názornost připojuji ještě jeden graf, tentokráte s celkovými čísly (nikoli kvartálními přírůstky) a za delší období, který ukazuje celkový počet „přeprodávaných“ ADSL přípojek (z pohledu Telefóniky: velkoobchodních). I zde je ale celkový pokles, zejména v poslední době, dobře patrný. Na jeho základě asi lze vyslovit hypotézu, že pokud se nestane něco opravdu zásadního, je „přeprodávané ADSL“ (tj. velkoobchodní) odsouzeno k postupnému zániku. A to i přes veškerou regulaci, která u této varianty existuje.

To „maloobchodní“ ADSL v celkových počtech nadále roste, neboť Telefónica stále prodává koncovým zákazníkům nové a nové přípojky. Jenže jejich přírůstky jsou stále nižší a nižší, viz příslušný předchozí obrázek.

Pokud si zde (tj. u „maloobchodního“ ADSL)  nakreslíme graf s celkovým počtem přípojek, bude  i na něm toto zpomalování tempa růst dobře patrné. A když už máme tento graf k dispozici, můžeme si k němu přikreslit i extrapolaci záměru, se kterým přišel generální ředitel  české Telefónky, pan Salvador Anglada, počátkem letošního roku: do 5 let se dostat na rovný milion přípojek!

Splnění tohoto cíle vyžaduje, aby se (alespoň v dlouhodobém průměru) tempo růstu nových přípojek udrželo na hodnotě, naznačenou na obrázku tečkovaně. Vývoj v posledních kvartálech ale vytyčenému cíli moc vstříc nevychází: stále více se od směru tečny odchyluje, bohužel směrem dolů (k nižšímu tempu růstu). Do konce sice ještě zbývá hodně času, ale zásadněji zvýšit tempo růstu bude čím dál tím složitější.

ADSL už prohrává i s kabelem

A ještě jedna zajímavá skutečnost:  přesnější údaje o vývoji Wi-Fi v letošním roce ještě nejsou k dispozici. Ale u kabelového Internetu už je situace lepší: za celý sektor kabelového připojení sice souhrnná čísla k dispozici nejsou, ale pro největšího kabelového operátora, české UPC , už ano. A jejich srovnání s ADSL od Telefóniky (tj. s jejím „maloobchodním“ ADSL) vychází velmi zajímavě: někdy na počátku letošního roku se kabelu od UPC podařilo dohnat ADSL o Telefónky, a od té doby už kabel roste rychleji! Viz obrázek:

Rozdíly sice nejsou až tak velké, ale existují: v součtu za první tři kvartály letošního roku přidala Telefónika jen 43 000 nových přípojek, zatímco UPC jejich počet navýšilo o 46 000. Pokud bychom vzli v úvahu i „přeprodávané ADSL“, pak by se rozdíl jen zvětšil – když přeprodaných přípojek fakticky ubylo, a to 5500.  

Bilance by se obrátila pouze tehdy, pokud bychom započítali i přírůstek zpřístupněných místních smyček (na bázi LLU), které ve většině případů posloužily alternativním operátorům právě ke zřízení nových ADSL přípojek.

Jenže těchto  nově zpřístupněných místních smyček bylo 5700, a tedy skoro stejně jako  úbytek přeprodaných ADSL přípojek. Což mimo jiné potvrzuje předpoklad, že alternativní operátoři se snaží migrovat své zákazníky z „přeprodeje“ na „zpřístupnění“, neboli z velkoobchodního ADSL na ADSL na bázi zpřístupněných místních smyček.

Správně bychom tedy měli započítat úbytek 5500 a přírůstek  5700 vůči sobě, což dává čistý přírůstek pouhých 200 nových přípojek -  a celkovou bilanci mezi ADSL a kabelem to nemění.

Wi-Fi už vítězí i v domácnostech

Poslední vývoj kolem ADSL lze sledovat i na dílčí části trhu, kterou  jsou české domácnosti. Zde jsou k dispozici výsledky průzkumů Českého statistického úřadu, které probíhají opakovaně již několik let, naposledy se datují ke 2. čtvrtletí 2008, a ukazují procentuelní zastoupení jednotlivých technologií připojení v domácnostech.

A právě zde je patrný významný trend, spočívající v obrácení  směrů: zatímco mezi lety 2006 a 2007 v domácnostech ADSL a kabel zvětšovaly svůj podíl (hlavně na úkor dial-upu), mezi roky 2007 a 2008 je tomu opačně: ADSL ztrácí svůj podíl poměrně výrazně, a kabel také, byť jen mírně. Pouze Wi-Fi  svůj podíl dále zvyšuje, ještě rychleji než dříve. 

Zde je ale třeba znovu zdůraznit, že domácnosti jsou jen částí celého trhu, a kromě nich je třeba brát do úvahy i situaci v připojování firem. A zde naopak vede ADSL. Například podle posledního měření  ČTÚ (v rámci akce MOSEK, alias monitorování stavu elektronických komunikací) regulátorovi vyšlo, že ADSL má mezi firmami podíl 43%, zatímco Wi-Fi jen 29%. Což zcela jistě souvisí s vyššími požadavky na robustnost a dostupnost, i s vazbou na další služby atd.

Jenže, aby to nebylo zase až tak jednoduché, a abychom si názorně ilustrovali potenciální ošidnost statistik: pokud bychom chtěli dokázat opak, neboli to že podíl Wi-Fi v domácnostech neroste ale naopak klesá, budeme také úspěšní. Stačí použít jinou statistiku, a to od Factum Invenio, která také monitoruje situaci v našich domácnostech. A podle ní i v domácnostech ADSL nadále zvyšuje svůj podíl, zatímco kabel zůstává na stejné úrovni, a Wi-Fi svůj podíl naopak  snižuje.

Na následujícím obrázku máte obě statistiky hezky srovnané, s vyznačenými rozdíly: ty jsou největší právě u Wi-Fi.

Čím si ale vysvětlit uvedené rozdíly mezi oběma statistikami? Na vliv statistické chyby to nevypadá, na to jsou rozdíly příliš velké.

Pravděpodobnějším vysvětlením je rozdíl  v čase, kdy jednotlivé části statistik vznikaly: „rok 2007“ nemusí pro obě z nich znamenat to samé, a také neznamená. Takže každá z nich vlastně zachycuje určitý trend v jiných časových okamžicích, kdy skutečně může vycházet jinak. Tedy alespoň u ADSL lze rozdíly takto vysvětlit (a u kabelu vlastně rozdíly ani moc nejsou). V případě Wi-Fi  by se takto dal vysvětlit rozdíl v rámci roku 2008 (když ČSÚ měřilo ve druhém čtvrtletí, a Factum Invenio v březnu).

Ale v rámci roku 2007 jsou rozdíly skoro dvojnásobné, a tudíž příliš velké na to, aby se daly vysvětlit odlišným obdobím pro sběr dat. Zde už to musí mít rozdíly i nějaké další příčiny. Ale jaké?