Stalo se: ČTÚ otevřel diskusi k digitální dividendě
Přechodem z analogového na digitální vysílání dojde k uvolnění určité části frekvencí, a již dnes se pro ně hledá nejvhodnější nové využití. Mají být využity pro další rozšíření digitální televize, pro mobilní broadband, pro televizi v mobilu, či ještě pro jiné účely? Český telekomunikační úřad chce tyto zásadní otázky diskutovat s širší odbornou veřejností.
Proces přechodu z analogového televizního vysílání na vysílání digitální se v ČR sotva začal rozjíždět - a už jsou zde úvahy o tom, jak využít určitou formu „zisku“, kterou tento proces přinese. Tedy proběhne-li digitalizace tak jak má, a bude-li celý přechod úspěšně dokončen.
Mluví se o tom jako o tzv. digitální dividendě, a o jejím využití se spekuluje už docela dlouho. A s úplně jiným přístupem, než k samotnému přechodu z analogu na digitál. Asi je to v lidské povaze: něco „pustit“ nechce téměř nikdo, ale jakmile je ve hře něco nového, co by se dalo získat, jsou aktivní a brousí si zuby snad všichni.
Takže třeba jednou ze zásadních otázek, spojených s využitím digitální dividendy, je místo jejího dělení: mají o tom rozhodovat eurobyrokrati v Bruselu, jednotným způsobem pro celou EU, nebo si máme vše rozdělit u nás doma, především podle našich tuzemských potřeb?
Nebo jinak: nově uvolněné frekvence by se daly využít pro „rozšíření“ digitálního televizního vysílání (pro nové digitální sítě, které by mohly šířit další programy, ve vyšším rozlišení atd.). Stejně tak by se tyto frekvence daly využít i pro potřeby mobilní televize, resp. „televize v mobilu“ (ať již na bázi technologie DVB-H či jinak).
A když už jsme u mobilních zařízení a mobilních sítí: nově uvolněné frekvence by se daly využít i pro posílení těchto sítí tak, aby mohly nabízet „lepší“ mobilní broadband: lépe dostupný, s vyššími rychlostmi, s větší celkovou přenosovou kapacitou (tj. pro více uživatelů) atd. Podobně by nové frekvence mohly „posílit“ i bezdrátový broadband, který nemá mobilní charakter.
Navíc toto nejsou zdaleka jediné možnosti. Dají se určitě vymyslet ještě další – a vzhledem k delšímu časovému horizontu celého procesu digitalizace k nim časem jistě přibudou i takové možnosti, které si dnes ještě neumíme moc představit, či jen docenit.
Ale hlavně: rozsah digitální dividendy je omezený a rozhodně nelze vyhovět všem možnostem, které by připadaly v úvahu. Takže je potřeba rozhodnout o tom, komu či čemu bude vyhověno i v jaké míře, a komu a čemu naopak nikoli. A samozřejmě také kdo bude o těchto věcech rozhodovat, podle jakých kritérií, i jakým způsobem.
Z tohoto pohledu lze jen uvítat, že Český telekomunikační úřad dodržel své vlastní slovo, že otázku digitální dividendy hodlá konzultovat s širší odbornou veřejností, a takovouto konzultaci nyní skutečně otevřel. A že současně publikoval dokument, ve kterém ze svého pohledu shrnuje celou problematiku, nastiňuje jednotlivé možnosti, a klade i otázky do diskuse.
Chcete-li se do diskuse zapojit, máte možnost: poziční dokument ČTÚ najdete zde, a své příspěvky můžete zasílat emailem (na adresu dd@ctu.cz) či listovní poštou. Času není mnoho: jen do 19. září, pak ČTÚ hodlá shrnout výsledky prvního kola diskuse, 25.-26. září k nim uskutečnit workshop, a následně „otevřít další kolo, již více soustředěné na jednotlivé konkrétní otázky digitální dividendy v ČR, a na přípravu nezbytných a včasných rozhodnutí“.
Podstatné možná je i to, že nejde o konzultace ve smyslu zákona č. 127/2005 o elektronických komunikacích (s jejich striktnějšími pravidly, včetně využití diskusního místa na webu ČTÚ). Zde zatím spíše o neformální diskusi.
Obsahová a spektrální dividenda
Pojďme se nyní podívat na celou otázku digitální dividendy poněkud podrobněji. Začít můžeme tím, kde a jak vlastně vzniká.
Podstata věci je v efektivnějším využití frekvencí, kterými nás obdařila matka příroda. Lze si to představit tak, že při analogovém TV vysílání zabírá jeden televizní program jeden frekvenční kanál (v případě systému PAL o rozsahu 8 MHz). Při digitálním vysílání lze do stejně širokého frekvenčního kanálu „vtěsnat“ více jednotlivých programů, které jsou technickými prostředky sloučeny do jednoho společného (datového) toku, tzv. multiplexu.
Vlastně se tak skrze jeden frekvenční kanál přenáší místo jednoho analogového programu jeden digitální multiplex, ve kterém je obsaženo více TV programů (a třeba i několik rozhlasových programů). Ostatně, proto také potřebuje příjemce digitálního vysílání tzv. set-top box: aby mu z celého multiplexu průběžně „vybaloval“ právě ten program, na který se chce dívat.
Pokud bychom pro potřeby digitálního vysílání použili všechny frekvenční kanály, dosud používané pro analogové vysílání, zvětšil by se několikanásobně počet programů, které by se nově mohly šířit. To představuje tzv. obsahovou dividendu. Její případné využití však spadá spíše do působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Lze se na to ale dívat také opačně: pokud budeme chtít šířit stejný počet programů, vystačíme s menším počtem frekvenčních kanálů – protože hned několik programů „nacpeme“ do jednoho multiplexu, a k jeho šíření pak potřebujeme jeden frekvenční kanál. Ostatní frekvenční kanály pak zůstanou nevyužité, a představují tzv. spektrální dividendu. O frekvencích se totiž hovoří obecněji také jako „spektru“. Poziční dokument ČTÚ se přitom zabývá právě (a pouze) spektrální dividendou.
Už zde ale má původ jedna ze zcela zásadních otázek, na které bude třeba odpovědět: jak mezi sebou vyvážit oba druhy dividendy? Tedy obsahovou a frekvenční? Nebo, jak to formuluje ze své pozice ČTÚ: jaká část frekvenční dividendy má být využita pro rozšíření klasického (zemského) digitálního televizního vysílání?
Jak zní konkrétní otázky?
Konzultační dokument, který ČTÚ publikoval, popisuje stávající situaci, ale především klade několik konkrétních otázek. A právě o nich chce ČTÚ diskutovat, resp. hledat na ně odpovědi.
Jde přitom o otázky v poměrně širokém rozpětí obecnosti, od velmi obecných až po dosti konkrétní. Příkladem obecné otázky může být ta, která se ptá na potřebu politického rozhodnutí, oproti možnosti rozhodovat rychleji podle stávajících pravidel:
9. Souhlasíte s názorem, že pro správné vymezení digitální dividendy je nutno nejprve přijmout na politické úrovni „národní plán digitální dividendy“ nebo se má postupovat rychle v rámci možností stávajícího právního rámce a na základě výsledků systematického vyhodnocování rozvoje dotčených trhů a veřejné diskuse vybrat proveditelné varianty?
Související otázka se ptá na to, zda je vhodné začít dělit digitální dividendu co nejdříve, nebo bude vhodné počkat až skutečně vznikne, díky uskutečnění (spíše dokončení) přechodu na digitální vysílání:
7. Upřednostňujete nejprve vyřešení přechodu z analogového televizního vysílání na digitální a ponechání uvolněných kmitočtů pro případné přechodné dočasné vysílání v rámci tohoto procesu, tj. zajištění robustnosti a stability tohoto procesu ? A využití digitální dividendy stanovit až následně v delším časovém rámci po dokončení přechodu na digitální vysílání?
Tato otázka má dokonce jakési podotázky, které se ptají ještě konkrétněji. Například:
7a. Využití digitální dividendy stanovit až po rozsáhlé veřejné diskusi, až podle evropské harmonizace, na základě národní strategie využití digitální dividendy a na základě informací dostupných v letech 2011 − 2012?
Jak by si to představoval Brusel?
Na přetřes se zde dostávají i snahy Bruselu, který pochopitelně nestojí stranou a má vlastní ambice rozdělovat digitální dividendu. Ale otázka, kladená ČTÚ v jeho pozičním dokumentu, nezní v tom smyslu, zda si máme o dividendě rozhodnout sami či ponechat rozhodnutí na eurobyrokratech Bruselu. Spíše se ptá, zdá by mělo smysl přistoupit na konkrétní řešení, navrhované Bruselem, pro pásmo UHF (IV/V TV pásmo) :
7c. Souhlasíte s návrhem jednotného postupu při využití IV./V. pásma připraveným Evropskou komisí?
Brusel by si to přitom představoval tak, jak ukazuje následující obrázek:
- horní úsek (do 862 MHz) by byl využit pro sítě fungující obousměrně a s malým výkonem, nabízející bezdrátový broadband
- prostřední úsek (do 790 MHz) by byl využit pro sítě fungující jednosměrně a s malým výkonem, pro potřeby síření TV vysílání do mobilů
- spodní úsek by byl využit pro sítě fungující jednosměrně s velkým výkonem, pro potřeby digitálního (zemského) vysílání.
… obrázek ….
Řešení , navrhované Bruselem, tedy v zásadě kombinuje všechny tři způsoby využití, které jsou v současné době zvažovány nejvíce: pamatuje jak na určité rozšíření prostoru pro zemské digitální TV vysílání, tak i na mobilní TV a na bezdrátový broadband.
Problematičtější už ale bude způsob, jakým tak činí, a jaký díl hodlá přidělit té které variantě. A hlavně asi to, že právo rozhodovat na národní úrovni by ponechal jen v rámci spodního úseku, pro zemského digitální TV vysílání. U obou ostatních úseků by vše rozhodující diktoval Brusel (v zájmu dosažení stejných podmínek ve všech členských zemích).
Podle mého názoru to až tak nelogické není: mít stejné podmínky pro bezdrátový broadband napříč celým EU by bylo určitě přínosné. Jenže problém je už s rozdělením na uvedené tři úseky: různé členské země mají odlišné pohledy na to, kolik prostoru má být ponecháno pro zemské digitální vysílání, a tím i kolik zbude na bezdrátový broadband.
Někde, jako třeba ve Skandinávii, je zemské vysílání spíše minoritní záležitostí a poptávka po rozšiřování prostoru pro tento typ vysílání je zde relativně malá. Raději by tedy věnovali více na bezdrátový broadband. V jiných zemích tomu může být přesně naopak. A Brusel pak nutně bude muset navrhovat určitý kompromis, který nemusí vyhovovat nikomu.
Alternativou je samozřejmě to, že si příslušné rozdělení zvolí každý stát nějak jinak, podle vlastních preferencí, a také si sám zvolí konkrétní způsob využití jednotlivých pásem. Sem pak také míří většina otázek, kladených ČTÚ v jeho dokumentu. Třeba i otázka na to, zda v ČR vůbec dělat obdobu horního úseku (pro bezdrátový broadband), zda by měl být využit jen pro mobilní sítě, zda na principu FDD, TDD či obou apod.
Co s mobilní TV?
Zajímavá je situace také s mobilní televizí (televizí v mobilu), která ve smyslu předchozího odstavce odpovídá prostřednímu pásmu.
Ještě nedávno se zdálo, že zde je situace jasná, alespoň pokud jde o očekávané řešení: že služby tohoto typu budou řešeny pomocí technologie DVB-H. A následná otázka se pak týkala přidělení frekvencí pro jeden DVB-H multiplex (či dokonce pro několik takových multiplexů).
Jenže v poslední době už to tak jasné není. Ukázalo se totiž, i díky osudu DVB-H licence v Německu (viz např. zde či zde), že televizní vysílání lze dostat do mobilů i skrze klasické DVB-T, a tedy bez nutnosti specifických vysílacích sítí a frekvencí jen pro mobilní telefony a zařízení.
Jedna z otázek ČTÚ (se dvěma podotázkami) proto zcela zákonitě vede tímto směrem a ptá se, zda je vůbec nutné hledat nějaké specifické řešení pro mobilní televizi:
Podporujete vytvoření sítě se specifickou technologií pro příjem mobilních multimedií nebo se domníváte, že postačí možnost příjmu DVB-T na mobilních terminálech?
4a. Podporujete přístup k postupu, který omezí využití takové sítě pouze na standard DVB-H? Jaká rizika či výhody jsou spojeny s konkrétním určením technologie?
4b. Jaké důvody jsou podle Vás rozhodující pro co nejrychlejší (či naopak pro co nejpozdější) vytvoření sítě pro mobilní multimediální služby, zejména pro šíření mobilního televizního vysílání?
I tato otázka ale svým způsobem směřuje proti řešení, navrhovanému z Bruselu. Ten už napevno počítá s variantou specifické technologie, a dokonce už stihl – slovy komisařky Redingové – pasovat technologii DVB-H na „to jediné správné a evropské řešení“ pro televizi v mobilu.