Stalo se: porcování diginovely
Poslanci minulý týden schvalovali tzv. diginovelu, upravující přechod z analogového na digitální vysílání. A ačkoli sami cítili, že do jemného přediva novely a její konzistentnosti by neměli moc zasahovat, a předkladatelé je o to i žádali, nakonec přeci jen popustili uzdu své tvořivosti. Následky by mohly být dalekosáhlé.
Minulý týden byl sice o jeden pracovní den kratší, ale i tak přinesl dostatek nových událostí a změn. Možná až moc. Tak třeba poslanci a poslankyně probírali ve druhém a třetím čtení tzv. diginovelu, řešící dosud nevyřešené otázky kolem přechodu z analogového na digitální vysílání. Chtělo by se říci „konečně“, protože jde o záležitost, která opravdu velmi spěchá a měla být vyřešena už dávno – ale dosud kolem ní bylo hodně vášní, zmatků i lobbyistických tlaků, a to vše oddalovalo potřebné řešení. Toho, co se mi minulý týden odehrálo, je opravdu hodně, a v jednom článku není šance to vše popsat. Proto odkáži na podrobnější zpravodajství na serveru Digizone (například: Diginovela ve druhém čtení: Kompletní znění „pozměňováků a Digitální novela po 3. čtení ve Sněmovně), a zde se zastavím jen u některých zajímavých „perliček“.
DVB-H: s povinnostmi, ale bez možnosti
Hned na několika akcích, které předcházely nynějšímu schvalování diginovely (například na Žofínském kulatém stole), se diskutovalo o tom, jak bude ošetřena problematika DVB-H (vysílání TV v mobilech). A všude to vyznívalo tak, že toto se bude řešit nikoli v této diginovele, ale až v další novele, tentokráte novelizující samotný zákon o elektronických komunikacích. Její první návrh by prý už měl být „na papíře“, a měl by už směřovat do vlády.
Pro připomenutí dodávám, že jde zejména o souběh vysílání a provozování sítě elektronických komunikací, který je současnou právní úpravou zakázán a mobilním operátorům brání ve vysílání. Kurióznějším je i požadavek zákona na to, aby vysílání probíhalo alespoň v normě PAL. Pokud je tím míněno rozlišení tohoto standardu, pak tento požadavek právě u mobilů zatím splnit nelze.
Nicméně minulý týden se přeci jen objevil pokus vyřešit problémy vysílání pro mobily ještě v rámci nynější diginovely. Přišel s ním poslanec Petr Bratský, který navrhl zařadit do diginovely potřebné změny (podrobněji). Jeho pokus ale nebyl úspěšný, když ostatní poslanci jeho návrh smetli ze stolu. Zřejmě tedy převládla snaha odsunout tuto problematiku na později, do již zmiňované další novely. S tím ostatně počítali i předkladatelé diginovely. Proti byl i parlamentní zpravodaj nynější diginovely, poslanec Petr Pleva. Tomu prý chybělo také stanovisko antimonopolního úřadu (ke zrušení zákazu souběhu vysílání a provozu sítě).
Must carry
Nicméně ani tak DVB-H „neodešlo s prázdnou“. Možnosti zahájení se sice nedočkalo, ale zato se dočkalo udělení nové povinnosti. Tou je zařazení provozovatelů DVB-H sítí mezi subjekty, kterých se týká povinnost označovaná jako „must carry“. Ta spočívá v povinnosti zařadit do své nejnižší nabídky a šířit ve své síti (a to bezplatně) určité konkrétní programy.
Dosud se tato povinnost týkala (na straně provozovatelů sítí) jen kabelových operátorů, a na straně programů pouze celoplošných analogových programů (a v regionech i místních analogových programů). V praxi tedy šlo o (všechny) programy ČT, a dále o Novu a Primu. Nyní by se ale měla týkat jak kabelových operátorů (mezi které dnes fakticky patří i provozovatelé IPTV), tak i provozovatelů DVB-H sítí.
A co více: na straně programů také došlo k významnému rozšíření, a to na všechny celoplošné digitální programy (nechráněné systémem podmíněného přístupu a provozované v zemském celoplošném vysílání na základě licence, včetně licence kompenzační). Fakticky tedy jde o rozšíření repertoáru programů, které musí být povinně a zdarma šířeny, o šestici „nových digitálních programů“, které díky nynější diginovele budou moci odstartovat.
Celá věc kolem must carry přitom má významné aspekty ekonomické, technické i právní. Po technické stránce jde o to, zda provozovatel příslušné sítě vůbec má dostatek místa pro umístění těch programů, které spadají do must carry. V případě DVB-H se počítá s jediným multiplexem, který by ale mohl mít až 40 „pozic“ pro jednotlivé programy (samozřejmě v nižším rozlišení, které odpovídá schopnostem mobilů, a nikoli normě PAL). Takže pokud se mobilní operátoři dokáží domluvit na sdílení programů z must carry, technicky by se do DVB-H multiplexu měly vejít. O to méně v něm ale zbude místa pro ty programy, které si vyberou sami mobilní operátoři.
Specifická je situace u kabelových operátorů, kde nová úprava v diginovele nerozlišuje mezi analogovým a digitálním kabelovým vysíláním. U analogového kabelového vysílání může být zařazení nových programů problematické, vzhledem k omezenému počtu frekvenčních kanálů a jejich nynější obsazenosti, a může si vyžádat odstranění některých dosud (analogově) vysílaných programů. V rámci digitálního kabelového vysílání je místa přeci jen více, ale i zde je potenciální problém: jeden frekvenční kanál v kabelové síti může být využit buď pro šíření jednoho programu analogovým způsobem, nebo celého multiplexu s více programy v rámci digitálního vysílání (DVB-C). A čím více takových kanálů zůstane povinně obsazeno pro analogové vysílání, tím méně prostoru zbude pro digitální multiplexy.
Neméně podstatný je také aspekt ekonomický. Hlavně to, že zákon zde přikazuje na jedné straně poskytnutí programu zdarma, a na straně druhé jeho šíření také zdarma. To je významný zásah do vztahů mezi podnikateli, které by se jinak měly odehrávat na běžné komerční bázi. O tom, pro koho je takovýto zásah výhodný a pro koho naopak nikoli, asi nejlépe vypovídají postoje a reakce dotčených stran:
- „nové digitální televize“ o takovéto rozšíření must carry usilovaly. Argumentují přitom tím, že pokud by k rozšíření nedošlo, byli by znevýhodněny oproti těm televizím, resp. programům, které již v must carry jsou.
- kabeloví operátoři, sdružení v asociaci ČAKK, jsou ostře proti. V reakci na diginovelu již deklarovali, že se hodlají bránit až u Evropské komise. Jejich argumentem je mj. to, že „zájmy malé skupiny soukromých podnikatelů (držitelů licencí pro zemské digitální televizní vysílání) nemůže stát zajišťovat na úkor jiných subjektů“.
Důležité je také dodat, že celá změna, kterou nynější podoba diginovely přinesla, vznikla až ve Sněmovně, formou přijetí pozměňovacího návrhu poslance Petra Plevy. Má také dočasnou podobu, protože je ohraničena koncem analogového vysílání, nebo koncem roku 2011 (podle toho, co nastane dříve).
Přitom předkladatelé původního znění diginovely povinnosti must carry záměrně nijak neřešili. Počítali s tím, že se k ní dostanou až v rámci zcela nového řešení problematiky rozhlasového a televizního vysílání, při transpozici nově vznikající direktivy o audiovizuálních mediálních službách (dříve: televize bez hranic) do naší legislativy, podrobněji.
Pokrytí
Další zajímavostí, která se do diginovely dostala formou poslanecké tvořivosti, je požadavek na „nezmenšení“ stávajícího pokrytí při přechodu ze zemského analogové na digitální vysílání. Předkladatel, kterým byl poslanec Michal Hašek za ČSSD, tím zřejmě reagoval na to, k čemu již došlo i na Domažlicku, a co bylo širší veřejností vnímáno po zásluze negativně: že někteří lidé, kteří před vypnutím analogu byli v dosahu zemského vysílání, po jeho vypnutí již nejsou v dosahu digitálního zemského vysílání.
Jde tedy znovu o starý známý problém: o rozdíl mezi „analogovým pokrytím“ a „digitálním pokrytím“. Podstatu tohoto problému lze shrnout tak, že „zahušťování“ digitálního pokrytí, na úrovně běžné pro analogové pokrytí, je velmi a velmi drahé. Takže jde o to, zda a kdo to nakonec všechno zaplatí. Rozebíral jsem to zde na Lupě skoro přesně před rokem, v souvislosti s tím, jak tehdy Rada ČTÚ naordinovala svému úřadu, aby při tvorbě nové verze TPP zajistil „garanci pokrytí obyvatel digitálním signálem ve stejném rozsahu, jako u současného analogového vysílání“. No, zřejmě se tak nestalo, a nejspíše stát ani nemohlo – z ekonomických důvodů. Nyní ale poslanci zahrnuli stejný požadavek přímo do zákona:
Technický plán přechodu stanoví pravidla pro přechod …. tak, aby mimo případy, kdy to neumožňují přírodní nebo odůvodněné technické překážky, při vypnutí zemského analogového televizního vysílání v rámci jedné územní oblasti nedošlo ke zmenšení území pokrytého signálem zemského televizního vysílání programů provozovatelů vysílání s licencí dotčených vypnutím v dané územní oblasti.
Kdopak to tedy všechno zaplatí? A proč potom zákon vůbec řeší takové věci, jako je povinnost dosáhnout „digitálního pokrytí“ 70% populace u komerčních stanic, a 95% u veřejnoprávního vysílání?
Dva a dost!
Nynější diginovela, stejně jako asi všechny návrhy zákonů, je celkem, který má své vnitřní vazby, souvislosti a „jemnosti“, a je nějak celkově vyvážen. Případné změny, které nyní mohou zanést poslanci svými pozměňovacími návrhy, pak mohou tento celek úplně rozhodit a nabourat jeho konzistentnost. V konkrétním případě diginovely to asi platí dvojnásob. Upozorňoval na to i ministr vnitra Ivan Langer, jako zástupce předkladatele:
"Tento návrh je nesmírně křehkou konstrukcí. My jsme ho přirovnávali k hodinovému strojku, který má spoustu koleček malých, velkých, a ještě více zoubků, a jako takový je nesmírně složitě konstruován a současně je nesmírně citlivý na jakékoli změny, neboť vylomení jednoho zoubku může znamenat zastavení a poškození celého strojku." Zároveň je varoval před činorodostí, která v tomto případě může víc pokazit než prospět.
Prakticky vše, co jsem až dosud popisoval, si za takovouto nevhodnou činorodost dovolím považovat. Snad nejvíce mne ale udivilo to, co do diginovely prosadila poslankyně Ivana Levá (za KSČM). Ta se dokonce nechala v Haló novinách slyšet, že by se do „křehké konstrukce“ diginovely raději nemělo zasahovat:
Osobně bych byla nejraději, kdyby pozměňovací návrhy nebyly žádné a novela se přijala tak, jak byla předložena, dodala.
V zápětí tak ale sama učinila, když přišla s požadavkem, který v rozpravě zdůvodila následovně:
Jsem si vědoma toho, co tady řekl a slíbil pan ministr, že novela o elektronických komunikacích bude připravena velmi brzy a že je ochoten na ní spolupracovat, ale my sami víme, že velmi brzy je někdy ve Sněmovně ošidné a že to nemusí být tak brzy a že do té doby už by ty sítě, multiplexy, mohl mít někdo, a je mi jedno, jestli přijde z Baku nebo z Dubaje, ale prostě už by potom mohly nastat nevratné škody, kterým bychom nedokázali zabránit. Myslím si, že frekvence jsou národním bohatstvím a že bychom si je měli chránit. Vlastně jde o paragraf, který by měl jenom dočasnou platnost, jen do chvíle, než bychom přešli zcela na digitální vysílání, a v té době už bude platit novela, jak jsem dnes slyšela, že bude velmi rychle připravena.
Samotná formulace jejího požadavku pak vypadala následovně:
"Jedna právnická osoba nebo jedna fyzická osoba nesmí být operátorem ani vlastníkem více než dvou veřejných komunikačních sítí, tedy multiplexů, a jim přiřazených prostředků umožňujících šíření digitálního televizního a rozhlasového vysílání."
Už samotná formulace tohoto požadavku ale působí jak z jiného světa. Copak asi jsou „veřejné komunikační sítě, tedy multiplexy“, jejichž vlastnictví či provozování má být omezeno? Jestlipak paní poslankyně slyšela o principiálním rozdílu mezi sítí a multiplexem, které sama háže do jednoho pytle? A také o tom, že existují sítě (například kabelové), které běžně přenáší více multiplexů najednou? To snad chce zakázat provozování více jak dvou DVB-C multiplexů jedním kabelovým operátorem v jeho vlastní síti?
A proč vlastně má být omezováno vlastnictví sítí, když sama autorka deklaruje, že jí jde o frekvence? Když už, proč své požadavky nesměruje do oblasti správy spektra a podmínek pro udělování individuálních oprávnění (licencí) a jejich případné převoditelnosti? A co jsou ony „přiřazené prostředky“? Podle zákona o el. komunikacích jsou definovány mnohem obecněji, než jen jako frekvence, a zahrnují například i systémy podmíněného přístupu a elektronické programové průvodce.
A když už je to uděláno takto, tedy „přes sítě“, proč je jejich vymezení sítí tak nebezpečně vágní? Proč se nemluví ani o rozsahu sítí (třeba jen celoplošné), ani o jejich charakteru (zemské z vysílačů, kabelové, satelitní, do mobilů atd.), či o skutečném používání pro rozhlasové či televizní vysílání? Když je zmíněna jen potenciální možnost šíření digitálního vysílání, pak by tomu mohla vyhovět řada existujících sítí. Třeba i datové sítě, využívané pro poskytování přístupu k Internetu. I přes Internet je přeci možné digitální televizní a rozhlasové vysílání šířit (byť to stávající vysílací zákon vyjímá ze své působnosti). No, raději ani nedomýšlet všechny možné interpretace ….
Podstatné je, že pozměňovací návrh poslankyně Levé byl nakonec schválen a přijat, byť v poněkud pozměněné formě. Tu má zřejmě na svědomí legislativec, který se snažil nahradit původní formulaci „dvou veřejných komunikačních sítí, tedy multiplexů“ něčím přijatelnějším (bez slůvka „tedy“). A tak použil formulaci „více než 2 veřejných komunikačních sítí (multiplexu)“. Tím (dle mého názoru) vše ještě více zamotal, když z plurálu (multiplexů) vyrobil singulár (multiplex).
Jaký bude další postup
Celý návrh diginovely, který minulý týden úspěšně prošel Poslaneckou sněmovnou, nyní směřuje do Senátu. Senátoři tak mají na výběr standardní možnosti, jako neprojednávat ho vůbec, či projednat a přijmout beze změn, nebo vrátit poslancům se změnami. A poslanci pak zase mají možnost změny ze Senátu akceptovat, nebo je přehlasovat a setrvat na své verzi. Uvidíme, jak to dopadne.