Digitalizace televizního vysílání? To není jen DVB-T!

Digitalizace televizního vysílání je složitý proces, který se svými důsledky dotkne většiny tuzemské populace. Netýká se ale jen zemského (terestrického) vysílání, na bázi DVB-T, nýbrž všech technických platforem, včetně satelitních, kabelových, či na bázi IPTV.

Když se dnes řekne „digitalizace“, může se to týkat různých věcí a různých oblastí lidské činnosti. Přechod od (historicky staršího) analogového způsobu fungování na (novější) plně digitální způsob fungování je totiž obecným trendem, který se týká snad všeho, co má nějakou „elektronickou“ podstatu. Třeba veřejné telefonní sítě, která byla v ČR digitalizována postupně, a celý proces její digitalizace byl dokončen v roce 2002. Stejně tak se ale týká například i rozhlasového a televizního vysílání.

Proč se digitalizuje?

Hlavní motivací pro digitalizaci jsou přednosti digitálních technologií, před jejich analogovými protějšky. Analogové technologie jsou z dnešního pohledu drahé, „nedokonalé“ a hlavně málo efektivní. Jejich nedokonalost lze ilustrovat právě na příkladu přenosu obrazu (ne nutně ve formě vysílání, ale obecně): výsledný obraz může být zatížen různými „vadami na kráse“, jako například tzv. duchy, které jsou u analogového vysílání „vzduchem“ velmi časté. Snahy o potlačení těchto vad mohou mít určitý efekt, ale jsou čím dál tím nákladnější a složitější. Třeba v místě špatného příjmu televizního signálu si lze pomáhat lepšími anténami a anténními předzesilovači, ale výsledek opět nebude nikdy dokonalý a ideální.

Naproti tomu digitální přenos má šanci být ideální, protože díky způsobu svého fungování dokáže ideálně rekonstruovat přenášený signál a zbavit jej všech eventuelních zkreslení, chyb atd. Digitální vysílání a příjem tedy může nabídnout kvalitnější obraz, než vysílání analogové. Samozřejmě za předpokladu dostupnosti signálu a použití dostatečně kvalitního televizního přijímače. Pravdou na druhé straně ale je, že rozdíl oproti kvalitnímu analogovému příjmu nemusí být pro obyčejného diváka až tak patrný.

Multiplexy

Pokud jde o větší efektivnost digitálních technologií, ta se v případě televizního vysílání projevuje tím, že šetří vzácné přírodní zdroje – vysílací frekvence. Analogové vysílání „spotřebovává“ na každý jednotlivý program určitý rozsah frekvencí (frekvenční kanál), zatímco digitální vysílání dokáže do stejně velkého rozsahu frekvencí vtěsnat hned několik programů vedle sebe. Lze si představit, že tyto programy musí být před svým digitálním odvysíláním nejprve jakoby „zabaleny“, do jednoho společného balíčku (tzv. multiplexu), a teprve ten je pak skutečně vysílán.

Efektivnost využití frekvenčního spektra se tak vlastně zvyšuje n-krát, kde n je počet programů v jednom společně vysílaném balíčku, alias multiplexu) Dnes je toto „n“ nejčastěji rovné 5, ale s postupem času a se zdokonalováním technologií komprese obrazu lze očekávat jeho nárůst.

Set-top boxy

Jenže právě tady je skryto první úskalí pro televizního diváka: aby on mohl sledovat digitální televizní vysílání, musí mít takové zařízení, které dokáže z přijímaného „balíčku“ (multiplexu) jednotlivé programy správně „vybalit“. A to klasické (analogové) televizní přijímače samozřejmě neumí. Řešením je buď pořízení speciálního zařízení, tzv. set-top boxu, který se předřadí běžnému analogovému televiznímu přijímači a zajistí pro něj potřebnou funkčnost, nebo rovnou pořízení digitálního televizního přijímače (který vlastně již má set-top box zabudovaný v sobě).

Analogová tma

Ceny nejjednodušších set-top boxů se dnes pohybují kolem úrovně 2000 Kč, a dříve či později si nějaký set-top box (či rovnou digitální TV) bude muset pořídit každý, kdo bude chtít i nadále sledovat zemské televizní vysílání. To kvůli tomu, že časem budou muset být stávající analogové zemské vysílače vypnuty, a místo nich budou vysílat již jen vysílače digitální. Dokonce už pro to vznikl i nový termín: hovoří se o analogové tmě. Ta skutečně jednoho dne nastane. Jen dnes není ještě úplně jisté, kdy přesně.

Technický plán přechodu

Důvody pro vypínání analogových vysílačů jsou ryze praktické: matka příroda nás obdařila jen omezeným rozsahem frekvencí, využitelných pro zemské („pozemní“) televizní vysílání. A prakticky všechny tyto frekvence jsou dnes již obsazeny a používány pro analogové televizní vysílání. Proto musí být nejprve uvolněny (ukončením analogového vysílání a vypnutím stávajících analogových vysílačů).

Teoreticky by se to snad dalo provést metodou velkého třesku, k jednomu jedinému datu v celé ČR. Jenže to by bylo velmi nešetrné vůči divákům, kteří by si všichni museli pořídit potřebné set-top boxy a ke stejnému datu je také nasadit a začít používat. Místo toho se proto vše řeší postupně, dokonce i s určitým souběhem analogového a digitálního vysílání, tak aby lidé měli možnost přejít na nový způsob vysílání podle svých potřeb a více v klidu. Navíc, z praktických důvodů, se vše řeší metodou ostrůvků: různé lokality (velmi přibližně o velikosti krajů, fakticky vymezené  spíše dosahy jednotlivých vysílačů) budou přecházet z analogového vysílání na digitální v různou dobu a různě rychle.

Jak konkrétně, to stanovuje dokument, zvaný Technický plán přechodu. Připravil jej Český telekomunikační úřad, který je v České republice správcem frekvenčního spektra, neboli tím kdo se stará o hospodaření s frekvencemi.  Současná verze tohoto plánu počítá s definitivním vypnutím posledního analogového vysílače (s analogovou tmou) nejpozději k 10.10.2010.

Vracení  analogových kmitočtů

Praktické naplnění Technického plánu přechodu je samozřejmě podmíněné tím, že stávající držitelé analogových frekvencí tyto vrátí, tak aby mohly být využity pro vysílání digitální. Jde hlavně o celoplošné televizní stanice jako je Nova a Prima, které již dříve dostaly licence k (analogovému) vysílání, a k nim i příděl příslušných frekvencí. Ty jim byly v roce 2002 prodlouženy, a to až do roku 2016, resp. 2017. Tedy daleko za plánovaný horizont analogové tmy, který jsme si sami stanovili na rok 2010, zatímco EU má jako nejzazší limit rok 2012. Navíc v současné legislativě není žádná možnost toho, aby takto přidělené analogové kmitočty byly jejich držitelům odňaty, pro potřeby digitalizace, proti jejich vůli.

Takže vracení analogových kmitočtů musí být založeno na dobrovolnosti. A právě největší celoplošné televizní stanice, coby držitelé frekvencí pro analogové vysílání, s jejich vracením nijak nespěchají. A to ani za situace, kdy jim stát nabízí kompenzaci, v podobě tzv. bonusových licencí pro digitální vysílání. Původně jedné, později dvou, a nyní již čtyř. Celé to připomíná zvláštní „vysokou hru“, ve které jde i o zachování známých koláčů sledovanosti, a s nimi i podílů na reklamním trhu. Ten nejspíše nijak výrazněji neporoste, a tak celý proces digitalizace je mimo jiné také o „přerozdělování“ objemů reklamy. A tak se asi nelze až tolik divit největším stávajícím hráčům, že se spíše brání novotám a tomu, aby se musely dělit s dalšími novými hráči.

Přitom právě digitalizace je velkou příležitostí pro nové hráče, aby se vůbec dostali na trh. V multiplexech, které na frekvenčních kanálech nahradí analogové vysílání jednotlivých programů, je podstatně více místa, a tím i možností přidělit dalším zájemcům potřebné licence na vysílání jejich programů. K tomu dokonce již došlo, když v roce 2006 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila šest nových licencí (projektům stanic Óčko, Z1, Febio, TV Barrandov, TV Pohoda a RTA). Ovšem ještě než tyto stanice mohly začít vysílat, Městský soud v Praze v září loňského roku vyhověl žalobě provozovatelů stanice Nova, která verdikt napadla, a přidělení nových licencí zase zrušil.

Od té doby přetrvává nepřehledný a neurčitý stav, který postupu digitalizace rozhodně neprospívá.

Alternativy z pohledu diváka

Ani po soudním verdiktu se ale postup digitalizace zcela nezastavil. V současné době probíhá pilotní projekt digitálního vysílání na Domažlicku, a připravuje se na Ústecku. Další postup ale závisí na tom, jak bude (po nedohodě o vrácení analogových kmitočtů) muset být upraven Technický plán přechodu.

Nicméně z pohledu diváka je podstatné také to, že „digitalizace“ není jen o zemském vysílání (na bázi technologie DVB-T). Samotný přechod na digitální způsob vysílání se týká také dalších platforem, jako je satelitní či kabelové vysílání, nebo IPTV či televizní vysílání v mobilech. Konkrétně mobilní platformy a IPTV jsou již od svého počátku výhradně digitální, zatímco satelitní a kabelové varianty začínaly jako analogové, a také přechází na digitální vysílání. To je asi nejdále právě u satelitního vysílání, ale začíná probíhat i u vysílání kabelového.

V každém případě by ale divák, který dosud přijímá analogové televizní vysílání ze zemských (pozemních) vysílačů, měl vědět, že i on má více možností. Nemusí sedět a čekat na to, až i k němu dorazí digitalizace zemského vysílání. Své oblíbené programy, a mnohé další navíc, najde jak na kabelu, tak i na satelitu (nejspíše již digitálním), stejně jako na IPTV. Takže místo pořizování set-top boxu pro zemské vysílání (na bázi DVB-T) se může již dnes, či kdykoli později, rozhodnout pro některou z dalších alternativ. Samozřejmě i podle toho, co je v jeho lokalitě dostupné. Ale třeba příjem ze satelitu (například skrze služby UPC Direct či DigiTV) by měl být dostupný skutečně všude.

Volba je tedy na divákovi.