Stalo se: eTel byl prodán

Ani o letošních Vánocích se nezastavila lavina významných událostí a zpráv. Hlavní zprávami jsou tentokráte další díly seriálu o akvizicích na tuzemském trhu elektronických komunikací. Jeden nový díl se týká i českého eTelu, neboť popisuje prodej jeho mateřského eTel Group do rukou rakouského Telecomu Austria. Další díl seriálu se pak týká prodej Karnevalu do rukou UPC, a hlavním bodem jeho scénáře je čerstvý souhlas Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Nechyběly ovšem ani upoutávky na dárky, které náš štědrý stát hodlá rozdávat po celý příští rok lidem, kteří mají hluboko do kapsy. A z EU přišla zpráva, že mobilní licence pro bývalého Oskara za 2 miliardy korun nebyla nedovolenou podporou.

Rakouský Telekom kupuje eTel Group

Historie společnosti eTel Group se začala psát v roce 1999 v irském Dublinu, kde ji založil tamní podnikatel Sean Mell. Do České republiky se jeho eTel dostává v prosinci roku 2000, skrze odkoupení 100% podílu v tehdejší společnosti Globix - a hned se eTel Česká republika na trhu zabydluje a začíná se orientovat zejména na firemní klientelu. Má ale poměrně specifický marketing, založený hlavně na osobním jednání s potenciálními klienty a nikoli na veřejných a veřejně inzerovaných nabídkách. Orientace především na firemní klientelu eTelu zůstala i dodnes, i když některé jeho produkty (například hlasové služby na bázi CS/CPS či ADSL), mířily a míří i na zákazníky z řad domácností.

Poměrně brzy, v březnu 2001, se českému eTelu daří podepsat propojovací dohodu s tehdejším Českým Telecomem, jako teprve třetímu alternativnímu operátorovi, po Contactelu a Aliatelu (podrobněji). Následně o sobě dává vědět i v rámci různých sporů ohledně podmínek na otevíraném telekomunikačním trhu, kdy je jedním z mediálně aktivnějších operátorů (viz např. zde či zde).

Už spíše perličkou je dnes to, že kvůli kolizi s jeho jménem přejmenoval Český Telecom svou divizi e:Tel, na (dnes už neexistující) Imaginet. Ale ani sám eTel to neměl lehké, když kvůli chybně uvedenému variabilnímu symbolu na platebním příkazu skončila doména etel.cz v rukou doménových spekulantů (podrobněji).

V čele českého eTelu se za dobu jeho existence vystřídala řada osobností. Mezi nimi mj. i Ivan Pilný, první ředitel české pobočky Microsoftu (1992 až 1998). Ten v letech 2001 až 2002 působil jako předseda představenstva Českého Telecomu, odkud v roce 2002 odchází právě do čela eTelu.

Sám český eTel za dobu své existence v tuzemsku expandoval, skrze akvizice dalších operátorů a providerů. Největší byla koupě společnosti Euroweb v listopadu 2004, který sám ještě dříve pohltil jiné menší ISP (jako třeba Luko - CzechNet).

Nyní se tedy i sám eTel stal předmětem prodeje - a to nejen jeho česká pobočka, ale skupina eTel Group, zahrnující kromě irské matky také šest poboček, v Rakousku, Polsku, Maďarsku, na Slovensku, v České republice a v Německu.

Oznámena byla i celková cena akvizice, za kterou vše koupil rakouský inkumbent, Telecom Austria: "přibližně 90 milionů EUR". Pro srovnání: celý eTel Group má dnes 450 zaměstnanců, a jeho tržby za rok 2006 se odhadují na 115 milionů EUR.

Celou akvizici však musí ještě schválit regulační orgány příslušných zemí. Do té doby musí celá společnost eTel zůstat nezávislá. Pokud dojde ke schválení, což je dle mého názoru velmi pravděpodobné, budou aktivity jednotlivých poboček eTelu integrovány s místními pobočkami Telecomu Austria. U nás konkrétně to znamená, že český eTel bude zaintegrován do tuzemské společnost Volný (dříve Czech on Line). Tak to ostatně avizuje i tisková zpráva Volného, která slibuje plnou kontinuitu pro zákazníky:

Veškeré závazky vůči obchodním partnerům a zákazníkům společnosti eTel budou zachovány a služby budou nadále ve vysoké kvalitě zajištěny společností VOLNÝ.

Karneval Media se prodává

Jinou akvizicí na českém trhu, oznámenou již v srpnu, je prodej kabelového operátora Karneval Media (a společnosti Forcable) do rukou UPC. Přesněji: kupcem je americká společnost Liberty Global, Inc., která je stoprocentním vlastníkem tuzemského UPC. Fakticky tak tuzemská kabelová jednička kupuje dvojku na tuzemském trhu - a takovouto akvizici pochopitelně také musí odsouhlasit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Obě strany, zúčastněné na transakci, s nutností souhlasu ÚOHS pochopitelně počítaly. Proto byla tato transakce navržena tak, že Karneval Media (přesněji společnost Unite Holdco III. držící příslušná práva), nejprve koupili zprostředkovatelé transakce, kterými jsou společnosti Aldermanbury Investments Limited (AIL) a Deutsche Bank AG., aby jej po získání souhlasu regulačních orgánů prodali definitivnímu kupci, společnosti Global Liberty. Součástí pak byla i dohoda, že pokud se nepodaří získat souhlas regulačních orgánů do 7. května 2007, mohou prostředníci naložit s Karnevalem jak uznají za vhodné.

Organizátoři transakce ve svých odhadech předpokládali, že se jim podaří dokončit prodej během září až října 2006. To se ale ukázalo jako příliš optimistické, protože ÚOHS dospěl ke svému rozhodnutí (a to souhlasnému) až v prosinci. Zveřejnil jej minulý pátek, 22.12.2006 (zde).

Zajímavé je, že ÚOHS začal šetřit celou fúzi dokonce ještě dříve, než oficiálně obdržel příslušnou žádost o souhlas. To se stalo až 13.9.2006 (podrobněji) , ale ještě v srpnu se šéf ÚOHS Pecina k celému případu vyjadřoval pro média:

"Přesto je to tak medializovaný případ, že jsem se jím snažil zabývat," vysvětlil [Pecina].

Dokonce neváhal hned se médiím svěřit se svým pohledem na celou záležitost (zdroj):

Spojení největších domácích kabelových operátorů Karneval a UPC by mohlo vytvořit protiváhu pro velké společnosti, především pro firmu Telefónica O2 Czech Republic. ČTK to dnes řekl předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Martin Pecina. Po akvizici by vznikl dominant na trhu kabelových televizí. V tomto sektoru sice může fúze ublížit, ale trhům hlasových služeb a internetu může naopak pomoci, uvedl Pecina.

O výsledném verdiktu ale ještě nic nenaznačil:

"V tom okamžiku, kdy se na to díváte takto komplexně, tak tu situaci můžete vidět úplně jinak. Já neříkám jak rozhodneme, ale není to tak jednoznačné, jak někteří vykládají," dodal.

ÚOHS souhlasí, ale má podmínky ….

Dnes už je tedy jasné, že ÚOHS svůj souhlas s prodejem Karnevalu a s jeho fúzí s UPC udělil. Dal si ale několik podmínek, které museli žadatelé o jeho souhlas nejprve splnit, tím že na sebe převzali určité závazky.

V tiskové zprávě jsou tyto závazky celkem podrobně popsány, a týkají se prakticky výlučně jen oblasti televizního vysílání. Například toho, že:

UPC nesmí do konce roku 2007 zvýšit ceny za analogové vysílání ve svých sítích (tedy včetně Karnevalu). V následném období (do konce roku 2010) pak může zvýšit ceny jen o inflaci, příp. promítnout do cen zvýšení cen energií, autorských práv apod.

O Internetu či telefonii není v těchto závazcích, ani jinde v celé tiskové zprávě ÚOHS žádná explicitní zmínka. Vztáhnout k nim lze (nepřímo) pouze jeden ze závazků, a to ten který říká že se UPC

zavazuje vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů, tak aby bylo zřejmé, že nedochází k jakémukoliv křížovému financování, tedy například k dotování satelitního vysílání UPC Direkt z výnosů kabelové televize.

Zajímavé je také srovnání obou zde popisovaných akvizic (Karnevalu i eTelu) co do ceny, která je v obou případech známa. V případě prodeje Karnevalu (a společnosti Forcable) jde o částku 322.5 milionů €, zatímco v případě eTel Group (za celou skupinu) jde o cca 90 milionů €. Takže "hodnota" Karnevalu, alespoň co do ochoty kupujícího zaplatit konkrétní kupní cenu, je tedy více jak trojnásobná oproti nadnárodnímu eTel Group, i s jeho pobočkami v šesti zemích.

Telefon pro chudé

O kauze, kterou jsem si dovolil pokřtít na "telefon pro chudé", jsem psal zde na Lupě již v září tohoto roku. Jde o "rest" z přijímání stávajícího zákona o elektronických komunikacích, kde stát původně chtěl po operátorech, aby ze své kapsy dotovali nižší ceny svých služeb nejen pro zdravotně postižené, ale i pro ty, kteří mají hluboko do kapsy (jsou "sociálně slabí", nebo mají "zvláštní sociální potřeby"). Dříve, podle předchozího telekomunikačního zákona, tomu tak bylo - ovšem jen pro postižené, na které se operátoři skládali skrze fond univerzální služby.

Nyní ale, když stát chtěl rozšířit vše i na "chudé", už poslanci rozhodli jinak. Dnes už těžko někdo dokáže, zda to byl důsledek lobbyingu operátorů (což považuji za velmi pravděpodobné), nebo zda na to přišli poslanci sami. Faktem ale je, že právě oni rozhodli o změně: když stát chce nějaké slevy, pro kohokoli, ať si je také sám zaplatí, ze státní rozpočtu. A tak se na návrh Hospodářského výboru objevila ve výsledném textu zákona věta:

"Ztráty vzniklé poskytovateli univerzální služby těmito zvláštními cenami kompenzuje stát prostřednictvím Úřadu."

Sešel se rok s rokem, a stát si s touto "horkou bramborou" poradil tak, že skrze své nařízení (č. 336/2006 Sb.) rozhodl o tom, že postiženým i "chudým" bude přispívat měsíčně částkou max. 200 Kč. I tak to ale odhadem vychází na celkové náklady ve výši cca půl miliardy za rok!

Náš stát tedy nemá na to, aby dále přispíval školám na Internet, nemá na další vzdělávání v oblasti informační gramotnosti, nemá na dokončení připojování knihoven k Internetu - ale nyní musí najít půl miliardy na to, aby chudým přispěl na jejich telefonování. Nezaznamenal jsem přitom žádný návrh či snahu změnit tento nový "mandatorní výdaj", a to ani ze strany ODS, která jinak vystupuje proti nejrůznějším dotacím a sociálním transferům.

Na poskytování státem dotovaných hlasových služeb, pro postižené a chudé, se zájemci z řad operátorů museli přihlásit do výběrového řízení, a uspět v něm. To se podařilo třem: TO2 CR, T-Mobile a Vodafone. První z nich bude nabízet dotované hlasové služby v pevném i mobilním provedení, zbývající dva jen v mobilním.

Pouze dva z těchto operátorů, konkrétně TO2 CR a Vodafone, však začnou své dotované služby nabízet k 1. lednu 2007. Své konkrétní nabídky již také zveřejnili, s potřebným předstihem. T-Mobile asi trochu zaspal, svou nabídku představil až těsně před Vánoci, 21.12.2006 (podrobnosti), a dotované tarify bude poskytovat až od 1. února 2007 (ostatní dva již od 1: ledna 2007).

Konkrétní princip poskytování "zvláštních cen" je u všech tří operátorů víceméně stejný: musí jít o tarif (nikoli o předplacenou službu), který si zákazník objedná a řádně platí. Operátor však z výsledné ceny (včetně DPH) odečte 200 Kč měsíčně, které si pak neinkasuje od zákazníka, ale od státu (jako "státní příspěvek").

Nejde tedy o nabídku nějakých speciálních tarifů, ale o stejné tarify, jaké používají ostatní zákazníci, kteří si svůj telefonní účet platí celý sami. Existují ale určité výjimky: například u T-Mobile se sleva neposkytuje na tarify Internet 4G a Data GSM (které nejsou ani hlasové). U Vodafone se sleva nevztahuje na tarif Nabito 100, jehož výše měsíčního paušálu (119 Kč vč.DPH) je nižší než příspěvek státu ve výši 200 Kč (podrobnosti).

U TO2 CR je situace poněkud složitější. Tarifů (mobilních i pevných) je zde více, a tak jsou taxativně vyjmenovány ty, kterých se možnost slevy (skrze státní příspěvek) týká - zde a zde. Dále sama TO2 CR poskytuje ("z vlastní kapsy") svou vlastní slevu, pod názvem O2 Sleva. Její výše dosahuje 85,59 Kč (vč. DPH) u mobilních služeb, a 203,41 Kč u pevných služeb - ale na rozdíl od státního příspěvku ji TO2 CR poskytuje jen osobám zdravotně postiženým.

V součtu se státním příspěvkem se tak sleva u pevných služeb dostává přesně na úroveň, kterou měly slevy pro postižené podle předchozí právní úpravy. Tehdy zdravotně postižení neplatili měsíční paušál za pevnou linku, zatímco nyní dostávají celkovou slevu ve výši 403,41 Kč (včetně DPH). To je na haléř přesně výše měsíčního paušálu u tarifu O2 Standard.

Znovu ale zdůrazňuji, že O2 Sleva je poskytována pouze zdravotně postiženým, zatímco o příspěvek 200 Kč od státu mohou žádat osoby "sociálně slabé a se zvláštními sociálními potřebami". O koho jde, definuje již zmiňované nařízení vlády č. 336/2006 Sb.

Osobou s nízkými příjmy a osobou se zvláštními sociálními potřebami je účastník nebo uživatel, který nepřetržitě po dobu alespoň 6 měsíců nebo po celkovou dobu alespoň 6 měsíců v průběhu 12 měsíců předcházejících dni, kdy mu bylo vydáno potvrzení podle § 2, byl a stále je příjemcem dávky sociální péče poskytované z důvodu sociální potřebnosti nebo společně posuzovanou osobou pro účely přiznání dávky sociální péče.

Licence pro Oskara nebyla nedovolenou podporou

Na závěr ještě jedna zajímavá zpráva, která přišla z Bruselu. Jde o výsledek šetření Evropské unie ohledně toho, zda cena za třetí mobilní licenci, kterou stát v únoru 2005 prodal tehdejšímu Oskarovi (resp. společnosti Oskar Mobil) za 2 miliardy Kč, podrobněji, představovala či nepředstavovala nedovolenou státní podporu.

Uvedená cena se podle očekávání moc nelíbila ostatním dvěma mobilním operátorům, kteří v roce 2001 za své licence dali podstatně více: T-M 3,8 miliardy korun, a Eurotel 3,5 mld. Kč. Stát jim sice, souběžně s udělením třetí licence Oskarovi, udělal další ústupek, ovšem jen co do termínu pro uvedení jejich UMTS sítí do provozu, kde přidal další rok (místo počátku roku 2006 počátek 2007). Nicméně oba pak své sítě 3G/UMTS spustili podstatně dříve, a uvedený odklad nevyužili.

I tak si ale Eurotel a T-Mobile stěžovali až u Evropské komise na nerovné zacházení, a namítali že nízká cena za licenci představuje formu nedovolené státní podpory. Evropská komise však po prozkoumání celého způsobu přidělování licencí na mobilní sítě třetí generace v ČR dospěla k závěru, že se nejedná o žádnou diskriminaci ani poskytnutí nedovolené státní podpory (podrobněji).

Za nižší cenou za licenci pro Oskara i podle Komise může dramatický pokles hodnot licencí a očekávaných výnosů z 3G/UMTS, ke kterému v mezidobí došlo. Naše vláda totiž v obou případech (v roce 2001 i v roce 2005) použila stejný princip stanovení ceny za mobilní licenci, která vycházela z cen obdobných licencí v zahraničí. No a ty mezitím skutečně výrazně klesly.