Jaký bude telefon pro chudé?

Na první pohled by se mohlo zdát, že náš stát nemá na rozhazování, a že by měl naopak docela výrazně šetřit. Alespoň tak na to již delší doby upozorňují (nejenom) analytici, a nyní už i Evropská unie. Jenže realita je jiná a naši poslanci se chovají spíše opačně. Naposledy před několik dny, kdy se při tradičním rituálu „porcování medvěda“ noví poslanci opravdu neupejpali. Přitom po jejich předchůdcích, kteří na přelomu let 2004  a 2005 schvalovali nynější zákon č. 127/2005 o elektronických komunikacích, nám také zůstala pořádná „sekera, zatnutá do státní kasy“. Má podobu ustanovení, které říká že operátoři mají povinnost nabízet „zvláštní ceny“ (rozuměj: nižší ceny) nejen postiženým, ale také osobám s nízkými příjmy a se zvláštními sociálními potřebami, a to za hlasové služby, které ale jinak musí být plnohodnotné.  Jinými slovy: určitému okruhu zákazníků musí operátoři poskytovat stejné služby za nižší ceny, než ostatním zákazníkům.

Netýká se to ale všech operátorů, nýbrž pouze těch, kteří se k poskytování takovýchto služeb (v rámci tzv. univerzální služby) sami přihlásí a uspěji ve výběrovém řízení. To se podařilo třem operátorům: Telefónice O2 Czech Republic (pro mobilní i pevné hlasové služby), T-Mobilu a Vodafonu (pro mobilní služby). A když takto uspěli, mají nárok na to, aby ji stát kompenzovat ztráty, které jim skrze slevy vzniknou. Jinými slovy: poskytované slevy bude hradit stát. A to nejen postiženým, kde to považuji za správné, ale i osobám “s nízkými příjmy a se zvláštními sociálními potřebami“, kde mi to naopak přijde nesprávné. Pokud opravdu má být dále zvýšena štědrost již tak štědrého sociálního systému, proč se takto bere skutečně potřebným lidem možnost vlastního rozhodování o tom, co potřebují nejvíce? A co možnost zneužití? Ale to by bylo na dlouhé a hlavně jiné povídání, pro jiný článek a jiný server. Pojďme raději zpět k věcným aspektům celého „telefonu pro chudé“, jak jsme si vše dovolil již před časem nazvat.

Aby z toho všeho nebyl „neomezený tunel“ do státního rozpočtu, musela ještě Paroubkova vláda nalinkovat určité mantinely na poskytování dotací a krytí ztráty ze státního rozpočtu. Příslušná pravidla, stanovená nařízením vlády č. 336/2006 (o podmínkách poskytování zvláštních cen veřejně dostupných telefonních služeb), říkají že stát je ochoten přispět každému „potřebnému“ (i postiženému) částkou až 200 Kč měsíčně, včetně DPH. Při předpokládaném počtu cca 200 000 „zájemců“ to vychází na 480 milionů ročně. Pakatel? Z pohledu toho, jak se šetří třeba na zvyšování informační gramotnosti, na investice do škol či na připojování knihoven k Internetu, to rozhodně žádný pakatel není. Ale třeba ve srovnání s různými arbitrážemi to zase až tak velká částka není. Asi tak na úrovni dosud vynaložených nákladů na právní služby za zastupování státu v arbitráži proti japonské Nomuře.

Co kdo nabízí?

            Termín 1. ledna 2007, ke kterému začnou být „zvláštní ceny“ poskytovány, se rychle blíží. Dva ze tří operátorů, kteří uspěli ve výběrovém řízení, proto již zveřejnili svou „nabídku pro chudé“ – byť ji takto samozřejmě neoznačují. Vodafone mluví o „zvýhodněném tarifu“, zatímco Telefónica O2 Czech Republic používá termín „státní příspěvek“, ke kterému přidává z vlastní kapsy ještě další  “O2 slevu“. Ta se už ale týká jen postižených, nikoli „chudých“. T-Mobile zatím žádnou konkrétní nabídku nezveřejnil, ale zcela určitě tak ještě učiní.

Zvýhodněný Vodafone

            Společnost Vodafone nerozlišuje ve své nabídce mezi „chudými“ a postiženými. Nabídku pro obě skupiny odvodila od svých standardních tarifů Nabito, a to ve verzích Nabito 300, Nabito 600, Nabito 1000 a Nabito 1800. Čísla v názvech odpovídají výši paušálu (bez DPH). Celá podstata zvýhodněné nabídky je pak v tom, že koncový uživatel zaplatí z ceny paušálu zvoleného tarifu o 200 Kč méně (v cenách s DPH). Takže třeba za tarif Nabito 300 platí řádný zákazník měsíčně 357 Kč (včetně DPH), zatímco postižený či zákazník s nízkými příjmy či se zvláštními sociálními potřebami jen 157 Kč (a stát za něj dorovná zbývajících 200 Kč).

Osobně mne poněkud překvapuje zařazení vyšších tarifů do zvýhodněné nabídky. Například u zdravotně postiženého, který je odkázán na telefon, si i ten nejvyšší tarif dokáži představit jako vhodný a adekvátní. Ale třeba takový Nabito 1800, ve zvýhodněné verzi pro osobu s nízkými příjmy, už přesahuje mou představivost. Naopak nenižší tarif řady Nabito, tedy Nabito 100, za 119 Kč měsíčně, ve zvýhodněné nabídce Vodafone chybí. Pro „chudé“ bych jej viděl naopak jako nejatraktivnější, s tím že by ještě měli i na hovory nad rámec měsíčního paušálu (do státem dotovaných 200 Kč, které jsou maximem), a stále by ještě nemuseli nic doplácet. Ale na druhou stranu by si mobilní operátor zase tolik nevydělal.

Podrobnosti k poskytování zvýhodněných tarifů od společnosti Vodafone lze nalézt zde, popis tarifů zde, a podmínky zde.  Za zmínku možná stojí i určitá nekonzistence v terminologii, protože někde Vodafone hovoří o „zvýhodněném tarifu“, a jinde o“zvláštním cenovém plánu“, či „zvláštním tarifu“. V podmínkách má také pikantní překlep, v rámci kterého změnil svou adresu na http://www.vodofone.cz.

O2 se státním  příspěvkem a se slevou

            Telefónica O2 Czech Republic přistupuje jinak k postiženým a jinak k lidem „ s nízkými příjmy a zvláštními sociálními potřebami“. Oběma odečítá 168,07 Kč bez DPH (200 Kč včetně DPH), které za ně hradí stát a které TO2 CR označuje jako „státní příspěvek“. Pouze postiženým pak k tomu ještě přidává vlastní „O2 slevu“, kterou už nutně musí platit z vlastní kapsy. Ta dosahuje výše 71,93 Kč bez DPH (85,59 Kč vč. DPH) u mobilních služeb, takže celkově jde o zvýhodnění ve výši 240 Kč bez DPH (resp. 285,60 Kč). Obě skupiny pak mohou své slevy čerpat na tarify O2 Silver, O2 Gold, O2 Platinum, O2 Diamant včetně variant Max, a dále všechny varianty tarifů O2 Simple. Příslušná sleva se odečítá každý měsíc z jejich účtu (a posílá k úhradě státu, skrze nárokovou kompenzaci za takto vzniklou ztrátu).

            U pevných služeb je výše státního příspěvku stejná, ale O2 sleva pro postižené zde dosahuje 170,93 Kč bez DPH (203,41 Kč), a v součtu se státní příspěvkem pak dosahuje 339,00 Kč bez DPH (403,41 Kč včetně DPH). Postižení i „chudí“ zde mohou své slevy čerpat na tarify O2 Standard, O2 Volno, O2 Nonstop, O2 Volno Plus a O2 Start, včetně variant Expres.

Celková výše slevy pro zdravotně postižené, která se rovná 339,00 Kč bez DPH (403,41 Kč včetně DPH), se přitom na haléř přesně rovná ceně základního pevného tarifu O2 Standard. Tím se Telefónica O2 CR elegantně vyrovnala s tím, že zdravotně postižení měli až dosud nárok na paušál zcela zdarma, a platili si jen hovorné. Nyní to fakticky vyjde nastejno, i když stát ve skutečnosti postiženým ubral, a naopak přidal  „chudým“. Rozdíl nyní dorovnává TO2CR z vlastní kapsy.

            Podrobnosti o popisované nabídce najdete zde a zde.

Koho se to týká?

            Na závěr si řekněme, koho se vlastně všechny popisované slevy týkají. To definuje už zmiňované nařízení vlády č. 336/2006, a to jak pro postižené, tak i pro „osoby s nízkými příjmy a zvláštními sociálními potřebami“. V případě zdravotního postižení jde o:

1. držitele průkazu ZTP z důvodu úplné nebo praktické hluchoty
2. držitele průkazu ZTP/P
3. osoby uznané lékařem za bezmocné ve smyslu vyhlášky č. 182/1991 Sb.
4. účastníka, který vychovává nebo osobně pečuje o nezletilou osobu, která mu byla svěřena do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu a která je držitelem průkazu podle písmene a) nebo b).

V případě „chudých“ je v nařízení vlády obsažena následující definice:

Osobou s nízkými příjmy a osobou se zvláštními sociálními potřebami je účastník nebo uživatel, který nepřetržitě po dobu alespoň 6 měsíců nebo po celkovou dobu alespoň 6 měsíců v průběhu 12 měsíců předcházejících dni, kdy mu bylo vydáno potvrzení podle § 2, byl a stále je příjemcem dávky sociální péče poskytované z důvodu sociální potřebnosti nebo společně posuzovanou osobou pro účely přiznání dávky sociální péče.

Tuto definici oba operátoři přejímají, i když ji ale sami popisují poněkud odlišně. Například O2 popisuje „chudé“ osoby takto:

Osoby s nízkými příjmy nebo se zvláštními sociálními potřebami, kteří byli nebo jsou příjemci dávek sociální péče poskytované z důvodu sociální potřebnosti.

Nechci se plést právníkům O2 do řemesla, ale nějak mi z toho vypadla zmínka o osobách, které nejsou příjemci sociálních dávek, ale jsou „společně posuzovanými osobami“ pro účely přiznání dávky sociální péče, jak o nich mluví definice v nařízení vlády. Tedy typicky rodinní příslušníci těch kteří pobírají sociální dávky. Nicméně ve formuláři, který si žadatelé musí nechat potvrdit na příslušném městském či obecním úřadě, už je pamatováno i na osoby společně posuzované.

Vodafone obdobný formulář také slibuje na svých stránkách, ale příslušné odkazy (odsud)  vedou jinam, na podmínky pro čerpání celé služby. Nejspíše jde o nějakou chybu, kterou snad Vodafone brzy opraví.

Jen jednou!

            Na závěr ještě jedno důležité upozornění: už nařízení vlády konstatuje, že nárok na zvýhodnění vzniká vždy jen jednou, pro jeden tarif a jen u jednoho operátora. Nemělo by tedy docházet k tomu, aby si někdo pořídil „na sebe“ více zvýhodněných tarifů u jednoho operátora, nebo jeden tarif u různých operátorů. První variantu si nejspíše každý operátor pohlídá sám, a té druhé se předejde vzájemnou informovaností operátorů. Zájemce o zvýhodněné služby totiž musí souhlasit s tím, že operátoři si vzájemně sdělí, komu takovouto službu poskytli. Sami totiž musí hlásit regulátorovi, v rámci vykazování své ztráty, komu zvýhodnění poskytli, a na koho tedy chtějí od státu náhradu. A tady by v případ duplicit sami narazili.