Zmatení broadbandem

Tu zprávu jste si mohli přečíst i zde na Digiwebu: Česká republika prý zaostává za průměrem Evropské unie v penetraci broadbandu. Meziročně jsme se měli zlepšit jen málo, ze 6 procent na 8,4 procenta, a díky tomu jsme i nadále zůstali na sedmnácté příčce v pětadvacetičlenném unijním pelotonu. Alespoň tak to vychází statistikům Evropské komise, od které je i následující obrázek, ukazující situaci všech členských zemí (zdroj):

Penetrace broadbandu v zemích EU (zdroj: EK)

Uvedená informace však nepochází z žádné zprávy, studie či jiného analytického materiálu, který by systematicky srovnával stav dostupnosti broadbandu v jednotlivých členských zemích. Šlo spíše o jakousi vedlejší vsuvku do "děkovného dopisu", kterým Evropská komise pochválila lucemburského regulátora za to, že dal na její doporučení a přikázal svému inkumbentovi nabízet alternativních operátorům tzv. bitstream. Komise totiž nemá právo přikázat národnímu regulátorovi, jaká nápravná opatření má uložit, pokud zjistí že někdo má na příslušném relevantním trhu postavení s význačnou tržní silou (tzv. SMP, Significant Market Power). Může mu to pouze doporučit, s tím že jeho eventuelně odlišné rozhodnutí nemá právo vetovat, a tím zvrátit. A tak zde Komise ocenila, že lucemburský regulátor dal na její doporučení. Náš ČTÚ se takovéto "pochvaly před nastoupenou jednotkou" nedočkal, protože v obdobné situaci na doporučení Komise nedal, a jí požadované zavedení bitstreamu (na úrovni ATM či DSLAMu) zdejšímu inkumbentovi nenařídil, stejně jako požadovanou cenovou regulaci broadbandu na velkoobchodní úrovni.

Ale o tom dnes nechci mluvit, byť i to by bylo na zajímavé povídání. Dnes se chci zastavit u jiného kuriózního aspektu, kterým je obtížné porovnávání různých statistik o broadbandu. A hlavně u příčin tohoto stavu, které spatřuji především v neujasněnosti toho, co a jak se vlastně počítá a pak vzájemně srovnává. Pokud si totiž srovnáme různé statistiky, snad vždy dojdeme k odlišným výsledkům. Někdy na až tak moc odlišným, ale jindy zase odlišným až diametrálně.

ČSÚ vs. EU

Jedním konkrétním příkladem, kdy rozdíly vychází spíše diametrálně odlišné, je srovnání meziročních změn ve statistikách EU (viz výše, změna ze 6 na 8,4 procenta) a našeho ČSÚ. Právě Český statistický úřad totiž nedávno také publikoval výsledky svého šetření "informačních a komunikačních technologiích v domácnostech a jejich využívání jednotlivci v ČR v roce 2006". No a podle něj si naše domácnosti v oblasti broadbandu opravdu výrazně polepšily, jelikož penetrace broadbandu se v nich měla zvýšit z 5 na 15 procent (byť ne přesně meziročně, ale za pět čtvrtletí, od 1Q2005 do 2Q2006). Vše ukazuje následující obrázek:

Penetrace broadbandu v domácnostech ČR (zdroj: ČSÚ)

Pravdou je, že oba nárůsty (ze 6 na 8,4 procenta, a z 5 na 15 procent) nelze jednoduše a přímo srovnávat. Už je proto, že první nárůst je za čtyři kvartály a druhý za pět kvartálů. Hlavně ale v prvním případě jde o počet přípojek, vztažený na počet obyvatel, zatímco ve druhé případě vztažený na počet domácností. Ale určitá korelace mezi počtem domácností a počtem obyvatel nutně existuje a jejich vzájemný poměr se v čase nemění zase až tak zásadně.

Zajímavé je také srovnání s dostupností Internetu jako takového v domácnostech (viz prostřední část obrázku), kde nárůst nebyl zdaleka tak razantní, a víceméně by měl být v relaci s tím, jak jsme rostli ve statistikách EU. Jestliže tedy celkový počet internetových přípojek rostl "normálně", ale počet těch z nich, které jsou vysokorychlostní (broadbandové), se zvětšil skokem (na trojnásobek), pak nutně musí jít o změnu v definici vysokorychlostního připojení (broadbandu). Aby to vysvětlilo uvedený rozdíl v tempech růstu, musela by se tato definice rozšířit, tak aby ji splňovalo více přípojek.

Jenže pravý opak je pravdou. Ve svém šetření v roce 2005 používal ČSÚ definici vysokorychlostního připojení ve smyslu "více jak 128 kbit/s", zatímco letos to bylo už "alespoň 144 kbit/s". Takovéto "zpřísnění" je sice v souladu s celkovým trendem zrychlování (a tím i zvyšování spodní hranice broadbandu), ale skok penetrace na trojnásobek, z 5 na 15 procent, to nevysvětluje. Právě naopak./p>

Jiným možným vysvětlením by mohlo být to, že se změnilo věcné vymezení broadbandu, nezávisle na jeho rychlosti. Třeba že původně sem nepatřily Wi-Fi přípojky, a nyní už ano. Ale v tomto ohledu se definice broadbandu u ČSÚ nezměnila, a už v roce 2005 explicitně zmiňovala Wi-Fi jako jednu z možných variant broadbandu.

Disclaimer u OECD

Právě Wi-Fi přípojky jsou totiž dalším možným zdrojem nesrovnalostí při mezinárodních srovnáních broadbandu. Například nejnovější statistiky broadbandu z dílny OECD nám Wi-Fi ještě započítávají, ale pod výsledným grafem uvádí velký disclaimer, který se týká právě České republiky. Říká, že v našem případě nám (spíše mimořádně) započítali i námi deklarované počty Wi-Fi přípojek, což se u ostatních zemí nestalo, a dodávají že oprávněnost tohoto kroku (tj. započítávání Wi-Fi) je stále předmětem diskusí.

Penetrace broadbandu podle OECD (zdroj)

Po tomto započítání Wi-Fi nám ve statistikách OECD vyšel zhruba srovnatelný výsledek jako ve statistikách EU, a to 9,4 procenta, resp. přípojek na 100 obyvatel. To je stále ještě srovnatelné s výsledkem EU, kde jsme dosáhli 8,4 procenta, a také se započítáním Wi-Fi přípojek. Bez nich bychom na tom ale byli podstatně hůře, u OECD někde na úrovni 6 procent.

Jenže, a to je dobré zdůraznit, OECD používá opět jinou definici broadbandu než náš ČSÚ, a to přísnější: za broadband považuje to, co má alespoň 256 kbit/s.

ČTÚ a broadband

Podobné problémy s broadbandem měl svého času i náš regulátor, neboli Český telekomunikační úřad. A v jeho případě už to mohlo mít podstatně závažnější důsledky, než jen nějakou uštěpačnou kritiku od novinářů. Šlo o to, že když ČTÚ analyzoval velkoobchodní trh s broadbandem, nebyl si úplně jistý, zda do něj zahrnout i Wi-Fi, nebo nikoli. Pokud by je býval zahrnul, což jednu dobu skutečně chtěl, nejspíše by mu vyšlo, že na trhu není žádný dominantní subjekt (s významnou tržní silou, alias SMP). Tudíž by ani nikomu neukládal žádná nápravná opatření. Nakonec ale ČTÚ vymezil velkoobchodní trh s broadbandem tak, že do něj Wi-Fi nepatří - a pak mu vyšlo, že trh není dostatečně konkurenční a že na něm existuje subjekt s významnou tržní silou (Telefónica O2 Czech Republic), kterému ČTÚ následně uložil určitá nápravná opatření. Jak jsme si ale už řekli výše, bez povinnosti nabízet bitstream (na úrovni ATM a DSLAM), a bez cenové regulace velkoobchodních služeb, jak to požadovala Evropská Unie.

A aby to nebyla tak jednoduché, právě ČTÚ při své analýze používal opět jinou definici broadbandu, resp. vysokorychlostního připojení, co do rychlosti: 128 kbit/s a více. Tedy jinou než ČSU, který definuje broadband "od 144 kbit/s výše". No a do třetice, aby těch různých definic v ČR nebylo málo, máme ještě něco jako oficiální definici broadbandu. Je obsažena v naší národní broadbandové strategii (Národní politice vysokorychlostního připojení), a hovoří o "256 bitech/s a více".

No, nic není jednoduché.