Stalo se: více regulace, méně dotací

Osud Ministerstva informatiky ČR se zdá být zpečetěn. Tedy alespoň podle představ současné vlády, jejíž osud je ovšem také zpečetěn (když ve Sněmovně nezískala potřebný mandát). Nové vedení MI ČR totiž připravilo harmonogram vlastního zániku, v podobě návrhu novely kompetenčního zákona, a minulý týden jej odeslalo do vlády. A vzhledem ke složení nadále úřadující vlády lze asi počítat s tím, že se tento návrh setká s jejím pochopením a souhlasem. Pokud by byl skutečně realizován, mohlo by prý samostatné MI ČR zaniknout již ke konci kalendářního roku.

Podmiňovací způsob v předchozí větě je ale skutečně na místě. Vzhledem k tomu, jaká je situace na naší politické scéně, je skutečně otázkou, zda současná vláda vůbec stihne takovýto návrh realizovat. Prosadit změnu kompetenčního zákona samozřejmě vyžaduje souhlas Parlamentu, což nějakou dobu trvá a hlavně předpokládá zájem a souhlas parlamentní většiny s navrhovanou změnou. A má dnes náš Parlament, a zejména pak jeho Poslanecká sněmovna, zájem a náladu řešit takovéto "systémové" změny?

A hlavně: neměla by současná "procházející" vláda bez mandátu raději přenechat eventuální změny v kompetenčním zákoně, a tím i ve struktuře nejvyšších orgánů státu, na takové vládě, která mandát získá?

Pokud jde o "věcnou stránku" návrhu, pak se zde neobjevují významnější změny oproti tomu, co už bylo dříve oznámeno. Jednotlivé agendy dosavadního ministerstva by měly být rozděleny a předány jiným resortům - oblast eGovernmentu resortu vnitra a oblast elektronických komunikací a pošt resortu průmyslu a obchodu. Dále by měla být zřízena Rada vlády pro informační společnost řízená triumvirátem ve složení: premiér, ministr vnitra a ministr financí.

Snad jedinou novinkou, kterou zmiňuje tento zdroj, je přesun kompetencí "v oblasti veřejných dražeb" na ministerstvo pro místní rozvoj. Jde zřejmě o problematiku vyhlašování veřejných dražeb, výběrových řízení a oznamování dalších skutečností, které musí být ze zákona "vyvěšeny" na tzv. centrální adrese (provozované Českou poštou).

Dotace na informační gramotnost? Zapomeňte!

Z kruhů, které nedávno převzaly vedení MI ČR, přicházely již delší dobu signály hovořící spíše v neprospěch různých dotací a dotačních programů. Pravdou ale je, že významný krok směrem k jejich zastavení udělala ještě předchozí koaliční vláda (pod vedením Jiřího Paroubka), když do svého návrhu státního rozpočtu nezahrnula prostředky pro různé dotační programy v resortu informatiky - včetně těch, které sama předtím odsouhlasila a resortu informatiky uložila. Moc se tím ale nechlubila, nebo na to alespoň neměla čas.

Nynější vedení MI ČR se škrtáním dotací nijak netají:

"Nepředpokládáme, že by na příští rok byly přerozdělovány nějaké dotace. Do budoucna bude záležet na tom, jak se k dotacím pro danou oblast postaví vláda v nové informační a komunikační strategii," dodal [náměstek ministra informatiky) Veřmiřovský.

Podle dostupných informací by měla skončit například "vlajková loď" našeho státu v boji za zvyšování informační gramotnosti dospělé populace v podobě kurzů Národního programu počítačové gramotnosti. Pravda, byly to jen úvodní kurzy pro hodně velké laiky, které spíše jen uváděly do báječného světa počítačů a Internetu. Ale bylo to alespoň něco, fungovalo to a stát na vše jen přispíval (částkou okolo 30 milionů ročně), zatímco účastníci kurzů si část ceny platili sami.

Stejně tak by podle informací ČTK měly skončit i další dotační programy zaměřené na boj s informační negramotností. Konkrétně dotační programy pro neziskové organizace, kterým MI ČR letos rozdělilo cca 3,6 milionu do 19 projektů. Týkaly se například podpory práce s počítačem u dětí v azylových domech, uprchlíků či zdravotně postižených.

Ve srovnání s tím, o kolik se "hraje" například v různých arbitrážích a sporech vůči státu, jejichž náklady nakonec ponese daňový poplatník, jsou zmiňované částky na informační gramotnost někde na úrovni zaokrouhlovací chyby. Jenže škrtá se hlavně na nich.

Dotace na broadband: zapomeňte!

Podstatně vyšší částky se dosud točí kolem dotací na rozvoj broadbandu. Zde, současně se schválením tzv. broadbandové strategie (Národní politiky vysokorychlostního přístupu), vláda slíbila věnovat částku ve výši jednoho procenta výnosů privatizace Českého Telecomu. Tedy přes 800 milionů na období čtyř let (2006 až 2010).

Pro rok 2006 vybojovala ministryně Bérová částku 200 milionů, z nichž ale na broadbandové projekty šla jen určitá část, ne vše. Rovných 40 milionů bylo například alokováno na osvětovou kampaň k digitalizaci, která ale nebyla vůbec spuštěna (a nejspíše ani nebude).

Mezi projekty, které určité peníze dostaly, pak byly takové, které vzbudily řadu negativních ohlasů (například projekt Peprnet). Jiné podpořené projekty naopak už běží, ať již zčásti či naplno. Jako třeba projekt národní broadbandové knihovny, program Leonardo Českého rozhlasu, časopis Broadband pro každého a další.

Podle výše citovaného vyjádření náměstka Veřmiřovského to ale nevypadá na to, že by nynější vláda chtěla pokračovat v podpoře broadbandu. Nebo alespoň ne dosavadním způsobem, formou dotací na konkrétní projekty. Pravda, i zde je na místě odkaz na dočasný charakter nynější vlády Mirka Topolánka. Ale s hluboce prázdnou státní kasou se budou muset potýkat i další vlády, a tak půjde hlavně o otázku priorit: zda budoucí vláda bude v broadbandu spatřovat něco, co má smysl aktivně rozvíjet, a pokud ano, pak jakým způsobem.

Bude nové eČesko?

S koncepčními záměry v oblasti broadbandu souvisí i zmínka o nové informační a komunikační strategii, obsažená ve výše citovaném výroku náměstka Veřmiřovského:

"Do budoucna bude záležet na tom, jak se k dotacím pro danou oblast postaví vláda v nové informační a komunikační strategii," dodal Veřmiřovský.

To je úplně nový prvek, který jsem dosud nezaznamenal ani u nového vedení MI ČR, ani například u eStátu, který pro současného ministra informatiky Ivana Langera připravuje většinu koncepčních materiálů. Přitom stávající "Státní informační a komunikační politika", alias "eČesko", vytvořená ještě za ministra Vladimíra Mlynáře, je termínovaná koncem roku 2006, a už by tedy potřebovala nástupce.

Ale opět: má novou dlouhodobou koncepci připravovat "krátkodobá" vláda, v gesci "procházejícího" ministra Langera?

ČTÚ monitoruje

Pojďme ale k dalším zajímavým událostem minulého týdne. Například k tomu, že Český telekomunikační úřad vydal již druhou "monitorovací zprávu", kterou se rozhodl publikovat pravidelně každý měsíc (zde). Struktura této zprávy je pevně daná a pamatuje jak na faktografii (např. výčty toho, jaká ČTÚ vydal rozhodnutí, jaké spory řešil atd.), tak i na určité vlastní hodnocení situace a dění na trhu elektronických komunikací.

Hlavní přínos těchto monitorovacích zpráv vidím v tom, že na jednom místě přináší informace, které se jinak získávají poměrně obtížně. Ne snad že by byly tajné či jinak nedostupné, ale mohou být různě "rozstrkané" a obtížně se shánějí. Takže jde o výborný informační zdroj pro všechny, kteří se podrobněji zajímají o dění na našem trhu elektronických komunikací.

Další přidanou hodnotou pak je i vlastní pohled ČTÚ na konkrétní události či trendy. Z poslední doby, v souvislosti s články o ENUM, publikovanými zde na Lupě, si dovolím ocitovat stručný názor ČTÚ na tuto novinku. Kromě faktografického konstatování, že sdružení CZ.NIC spustilo testovací provoz ENUM, se do zářijové monitorovací zprávy dostalo i následující zhodnocení:

Rozvoj tohoto systému může být dalším impulsem při rozvoji služeb založených na IP protokolu.

Jen bych ale autorům zprávy vytknul to, že se na ENUM dívají "obráceně", než jak je ve skutečnosti koncipován. Popisují jej totiž jako:

systém mapování internetových adres na telefonní čísla, který je znám pod označením ENUM.

Pravá podstata ENUM je ale přesně opačná, neboť jde o mapování telefonních čísel na internetové adresy, nikoli obráceně.

Írán zpomaluje broadband

Když už jsme u regulátorů, neodpustím si jednu kuriozitu z jiné části světa: zatímco všude ve světě se lidé snaží broadband co nejvíce zrychlit, v Íránu ho prý nakázali naopak zpomalit - na 128 kbit/s. Nejde však o zpomalování z ekonomických důvodů, případně z důvodů kapacitních, jako je tomu u nás (v rámci různých Fair Use Policy).

V Íránu mají úplně jinou motivaci, kterou naznačuje následující úryvek z článku na serveru "Pravda o islámu":

Státní telekomunikační regulátor si od tohoto kroku slibuje snížení množství stahované zahraniční hudby a filmů, které podle úřadu podvracejí radikální vnímání islámu především u mladších generací. Omezením konektivity budou rovněž omezeny online aktivity politické opozice.

Umělé zpomalení by mělo být "na 128 kbit/s", i když citovaný zdroj si není jistý, zda nejde o 128 KB/s. V tom případě by omezující efekt byl podstatně menší. Stejně tak citovaný ani další zdroje (např. tento ) moc nerozlišují mezi tamní vládou a tamním regulátorem.

Ale ono to nejspíše nebude až tak podstatné, protože íránský regulátor asi nebude dostatečně samostatný a nezávislý na vládě. A ta zase nebude až tak nezávislá na církevních kruzích...

Ale to bychom se už dostali někam, kam zaměření Lupy nesahá. Takže jen malá faktografická poznámka: v samotném Íránu, jehož "internetová populace" není zase až tak malá (čítá prý cca 5 milionů uživatelů), již vznikla protestní petice adresovaná prezidentu Ahmadínedžádovi. Dosud ji mělo podepsat přes 1000 lidí.

Online video v ohrožení?

A ještě jedna regulační perla, tentokráte z krajin nám podstatně bližších. Evropská unie se prý chystá regulovat video na Internetu takovým způsobem, že by se to dotklo snad všech a všeho. Tedy i nejmenších "videoblogů", které by se v zásadě musely stát "televizí" a podřídit se stejným pravidlům, jaká pro skutečné televize platí už dnes. Zejména pokud jde o obsah nevhodný pro mladistvé, rasově či jinak nesnášenlivý obsah atd.

Kdyby o tom nepsaly seriózní zdroje, jako třeba britské Times, asi by se nad tím dalo mávnout rukou a říci, že tohle už tady jednou bylo. Dokonce skoro přesně před rokem, kdy se poprvé objevily zprávy, že Evropská komise chce regulovat veškerý obsah na Internetu (a ne pouze videoobsah, jako je tomu dnes). Viz například mé tehdejší články "Chce Evropská komise regulovat Internet?" či Zreguluje televize Internet?

Nakonec se ale ukázalo, že jde o nedorozumění, vyplývající z chybného rozlišení či nepřesné definice nově zaváděných pojmů "lineární média" a "nelineární média". Lineární jsou taková, která mají pevně dané vysílací schéma určené vysílatelem (producentem programu). Tedy například klasické televizní a rozhlasové stanice. Naproti tomu "nelineární" jsou taková média, která mají charakter "na žádost" a o všem u nich rozhoduje příjemce - který si sám určuje, na co a kdy se chce dívat. Evropská komise chtěla nadále regulovat jen lineární média, ale vzniklo podezření, že by mohla chtít rozšířit svou regulaci i na média nelineární. To bylo posléze nejvyššími představiteli Unie, především komisařkou Redingovou, vehementně vyvraceno.

Od té doby byl víceméně pokoj, ale nyní se vše jakoby znovu vrací, se zúžením na videoobsah. Pochopitelně se to ihned dalo do souvislosti se službami jako je YouTube, které také mají své problémy s dodržováním určitých základních norem. Aby ne, když pravidla fungování těchto služeb některé věci zakazují (jako například publikování obsahu bez potřebných autorských práv), ale jejich dodržování se už tak moc nekontroluje.

Osobně si ale stále myslím, že i nyní jde o obdobné nedorozumění jako před rokem a navrhovaná regulace (v novele direktivy o televizi bez hranic) se týká jen lineárních médií. Ale když to jako hrozbu pro jakýkoli videoobsah na Internetu líčí i velmi seriózní zdroje, možná na tom přeci jen něco bude.

No, počkejme si na 13. listopad, kdy by se o této direktivě mělo rozhodovat na příslušném jednání Rady Evropy.

Koncesionářské poplatky i z Internetu?

Na závěr ještě jedna "perla", tentokráte z Německa. Tamní uživatelé Internetu prý budou muset platit tzv. koncesionářské poplatky (za rozhlas i televizi) i z počítačů připojených k Internetu. Minulý týden se na tom měli dohodnout přímo předsedové vlád německých spolkových zemí.

Připomeňme si, že u nás obdobná debata proběhla již před časem, ale na jiné úrovni a hlavně s jiným závěrem. Náš veřejnoprávní rozhlas společně s veřejnoprávní televizí naštěstí seznaly, že tzv. koncesionářské poplatky se mají platit jen ze zařízení, která umožňují "nativní" příjem, tzv. "na anténu". V případě počítačů to jsou pouze ty z nich, které jsou vybaveny rozhlasovým či televizním tunerem (a nikoli všechny počítače připojené k Internetu a schopné reprodukovat obraz či zvuk přijímaný jako data). Takže podobnému nesmyslu jako nyní v Německu jsme se (alespoň načas) ubránili.

Jenže on klepe na dveře další latentní problém, tentokrát spojený s digitalizací rozhlasového a televizního vysílání. Tzv. digitální multiplexy totiž obsahují, a nejspíše i obsahovat budou, kromě televizních programů i určitý počet programů rozhlasových. A každý set-top box je pak z principu zařízením, které je schopné jak televizního, tak i rozhlasového příjmu (současně). Pak by se z něj ale měly platit oba druhy poplatků.

Takže: pokud vlastníte (analogovou) televizi a nemáte žádné rádio, musíte dnes platit pouze televizní poplatky. Ale až si koupíte set-top-box a přejdete na digitální televizní vysílání, budete muset začít platit také rozhlasové poplatky?

Pro domácnosti to až tak podstatné asi nebude. Těch, které mají televizi, ale ne rozhlasový přijímač, asi bude jen velmi málo. I když určitě existují a mohou se v tomto ohledu cítit postiženy digitalizací. Ale podstatnější to bude pro podnikatele, kteří na rozdíl od domácností platí za každý přijímač. Co třeba digitální televize v restauracích nebo v hotelových pokojích apod.? Podléhají současně i rozhlasovým poplatkům?