ENUM by si zasloužil vlastní číselnou řadu

ENUM je technické řešení, které má jeden typický neduh, společný pro mnoho novinek vzniklých v lůně Internetu: je zde, nějak funguje, přináší určité možnosti - ale zatím se moc neví, na čem a zda vůbec "vyroste" v něco, co je používáno skutečně masově, a ne pouze omezeným okruhem nadšenců. Vizionáři v této souvislosti hovoří o nutnosti nalezení bájné "killer aplikace", zatímco praktičtěji zaměření podnikatelé se shání po vhodném obchodním modelu pro ENUM a vyhlíží způsob, jak z něj vytěžit nějakou konkurenční výhodu. A koncoví uživatelé zatím moc netuší, k čemu by jim ENUM mohl být, a proč by za něj měli eventuelně i něco platit.

Pravdou je, že i sám Internet na tom byl kdysi podobně, a zajímavé možnosti jeho využití objevujeme dodnes. Nebo jiný příklad: systém doménových jmen, alias DNS. Ten vznikl počátkem osmdesátých let minulého století kvůli tomu, abychom mohli používat snáze zapamatovatelná symbolická jména (jako www.digiweb.cz) místo málo mnemonických číselných adres (tzv. IP adres, jako 81.95.101.9).

A kdo tehdy tušil, že dnes budeme DNS s úspěchem využívat i k řadě dalších účelů? Včetně toho, že pro elektronickou poštu můžeme používat adresy typu , které se přeci jen nemění tak často, jako "strojově závislé" adresy .

S ENUMem je to velmi podobné. Také on nám umožňuje používat jeden typ adres místo jiného typu adres. A také u ENUMu dnes zdaleka ještě netušíme, k čemu všemu to bude dobré, a jak to dokážeme využít. Máme určitou výchozí představu, ale ta asi ještě nepostačí na patřičné prosazení ENUMu do praxe. Navíc i tato výchozí představa již dnes naráží na určité problémy a překážky, které bude třeba nějak překonat.

Co je vlastně ENUM?

V jednom ohledu je na tom ale ENUM přesně opačně, než dnešní DNS. Jestliže totiž DNS umožnilo zapomenout na číselné adresy a místo nich používat adresy symbolické, ENUM dělá přesný opak: znovu zavádí číselné adresy místo těch symbolických. Jakou to má logiku?

Logika je v tom, že už nejde o číselné IP adresy, ale o klasická telefonní čísla. Tedy o taková čísla, která jsou lidé zvyklí používat už opravdu hodně dlouho - a tomu je také mnoho věcí uzpůsobeno. Od číslovacích plánů telefonní sítě až po konstrukci telefonů, které mají numerickou klávesnici, a zadávat na nich složitější alfanumerické řetězce je přinejmenším otravné. Takže tady je hned první možnost využití ENUMu: místo složitého vyťukávání symbolických adres nám umožní zadávat jejich aliasy v podobě telefonních čísel.

Jenže ENUM je podstatně více než jen jakási tabulka, nabízející převody typu 1:1 - z jednoho telefonního čísla vždy na jednu jinou (symbolickou) adresu. Krása ENUMu je v tom, že nabízí možnost převodu jednoho a téhož telefonního čísla variantně na několik různých (jiných) adres. A všechny tyto alternativní adresy by měly nějakým způsobem "vést" k jednomu a témž cíli, kterým je držitel příslušného telefonního čísla.

Jedna může být emailovou adresou, a říkat kam se mu má poslat mail. Další adresa může být adresou nějakého instant messagingu (např. ICQ, MSN či Yahoo Messenger atd.), na které je držitel telefonního čísla dosažitelný pro chat. Samozřejmě nechybí ani možnost zadat zde adresu pro hlasová volání po Internetu (skrze tzv. SIP adresu).

Je přitom na držiteli výchozího telefonního čísla, aby (skrze ENUM) sám definoval, jakými různými způsoby je ochoten být dosažitelný (a na jakých konkrétních adresách). Na inteligentním zařízení na straně volajícího (s podporou ENUM) je pak využití těchto informací - výběr té z dostupných možností, kterou pak bude volaný skutečně kontaktován. Třeba když má jít o hlasové volání a zařízení zjistí, že volaný je dostupný pro volání po Internetu, může zařízení zvolit tuto variantu, protože nejspíše bude lacinější.

Výhod a přínosů ENUMu, včetně lacinějšího volání, však mohou využívat třeba i obyčejné (hloupé) telefony, které o nějakém ENUMu či telefonování po Internetu nic netuší. Vše za ně může zajistit dostatečně inteligentní telefonní ústředna, ke které jsou tyto telefony připojeny.

Osamostatněná telefonní čísla?

Už tady ale narážíme na jeden principiální problém, který je dán rozdílem ve filosofii klasické telefonní sítě a ENUMu.

Telefonní číslo je tradičně vázáno na konkrétní koncové zařízení (telefon): zákazník dostává koncové zařízení, a k němu pak telefonní číslo, které toto zařízení identifikuje. Vazbou mezi koncovým zařízením a telefonním číslem je pak pevně dána tzv. terminace volání, neboli "zakončení hovoru": volá se na to koncové zařízení, které má přiděleno příslušné telefonní číslo.

Jenže ENUM vazbu telefonního čísla na koncové zařízení ruší: telefonní číslo jakoby osamostatňuje, a následně ho umožňuje provázat s více zařízeními současně. A vlastně ne nutně s dalšími zařízeními, jako spíše s jinými "osamostatněnými identifikátory" (např. emailovými adresami, SIP adresami atd.), které se teprve následně (vlastními mechanismy) a značně dynamicky provazují s konkrétními koncovými zařízeními.

Díky tomu pak mohou být volání na stejné telefonní číslo "terminována" (zakončována) různě, na základě možností které určuje volaný (skrze jejich nabídku v rámci ENUMu), a ze kterých vybírá volající (jeho inteligentní zařízení, či chytrá ústředna v síti atd.).

Na takovéto "osamostatnění" telefonního čísla ale není svět spojů vůbec připraven. Neumožňuje koncovým uživatelům získat telefonní číslo "samo o osobě", bez provázání s nějakým konkrétním koncovým zařízením či službou, a s možností ponechat si jej jakkoli dlouho - a až podle vlastní potřeby (skrze ENUM) definovat všechny možnosti, jak mohou být zakončována (terminována) volání na tato čísla.

Dosavadní praxe je taková, že telefonní čísla dostávají přidělena operátoři, už ti je "svazují" s konkrétním koncovým zařízením a službou, a teprve pak je "propůjčují" svým zákazníkům. Navíc jen dočasně, na dobu po kterou jim poskytují své služby.

A jelikož toto poskytování se může v čase poměrně dynamicky měnit, musí se pro potřeby ENUMu pravidelně ověřovat, že konkrétní koncový uživatel je stále držitelem (uživatelem) příslušného čísla. Říká se tomu validace, a v ČR musí být prováděna každého půl roku.

Filosofii ENUMu by odpovídalo přidělování telefonních čísel rovnou koncovým uživatelům, s tím že by takovéto přidělení nebylo dopředu spojeno s žádnou konkrétní (telekomunikační) službou ani konkrétním koncovým zařízením. Naopak by mohlo být spojeno s trvalou registrací ENUM domény, bez potřeby opakované validace, skrze kterou by si držitel čísla sám "provazoval" přidělené telefonní číslo s konkrétními způsoby, jak chce být na tomto čísle kontaktován.

V ČR zatím takováto možnost přidělování "osamostatněných čísel pro ENUM" neexistuje. Dočkali se jí ale v Rakousku, kde jsou s ENUMem mnohem dále. Od května 2005 je zde vyhrazen rozsah čísel s prefixem 780 (resp. +43 780) právě pro ENUM, ve výše popsaném smyslu.

Jak by to v praxi fungovalo?

Pouhé vyhrazení samostatné číselné řady pro ENUM by ale ještě nestačilo. Nezbytnou podmínkou by samozřejmě bylo to, aby se na tato čísla dalo "dovolat" (ať už ono "dovolat" znamená cokoli).

Inteligentní koncová zařízení se zabudovanou podporou ENUMU (která již dnes existují) by měla sama rozpoznat, že se jedná o ENUM číslo, a dotázat se ENUMu na možnosti zakončení hovoru na dané číslo.

Jenže co s ostatními? Ti se vůči ENUM číslům budou chovat jako vůči kterémukoli jinému telefonnímu číslu, a "předají ho" nejbližší telefonní ústředně se žádostí o spojení hovoru na toto číslo. Tím se vlastně celý problém přenese na telefonní ústředny, které samozřejmě také mohou podporovat ENUM. A pokud ne, měly by alespoň být schopné předat hovor nějaké jiné ústředně či bráně, která již si bude umět s ENUM čísly poradit.

Takže tak jako tak se v praxi nevyhneme určitým zásahům do stávající telefonní sítě, v podobě konkrétního nastavení směrování hovorů na ENUM čísla. Takto to ostatně řeší i v Rakousku, v rámci svých čísel s prefixem +43 870: hovory jsou vždy směrovány na nejbližší bránu, která si s nimi dokáže poradit. Podle toho je pak také hovor na ENUM číslo zpoplatněn, podle toho kde se nachází nejbližší brána. Tedy třeba i jako meziměstský či dokonce mezinárodní hovor (což neguje výchozí očekávání volajícího, že hovor bude veden zdarma).

Z Internetu na VOIP telefon?

Celá věc má ale ještě jeden nepříjemný háček. Když už někdo používá hlasové služby na bázi VOIP, má VOIP telefon od svého VOIP operátora a pořídil by si "osamostatnělé ENUM číslo", mohl by dosáhnout toho, aby mu ostatní mohli volat po Internetu na toto číslo, a aby hovor přijímal jeho stávající VOIP telefon?

Také zde by mohl narazit na to, že mnohé dnešní VOIP služby nejsou ani tak samostatnou hlasovou službou, ale jen jakousi lacinější odnoží klasické telefonie. Svým uživatelům mnohdy ani nepřidělují tzv. SIP adresy (pro čistě internetová volání), ale pouze "klasická" telefonní čísla z pevné telefonní sítě. A také po technické stránce obvykle blokují "příchod" hlasových volání z veřejného Internetu (z bezpečnostních důvodů).

Jinými slovy: na takovéto VOIP telefony se dovoláte jen z klasické pevné či mobilní sítě, a pak už jen z vlastní sítě příslušného VOIP operátora (a ze sítí, se kterými má tento operátor tzv. SIP peering). Bohužel ne obecně odkudkoli z veřejného Internetu, jak by bylo potřeba pro maximální využití možností ENUMu. Tedy ne přímo (ale pouze tranzitem přes klasickou telefonní síť).

Takže ono to s ENUMem nebude až tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Možností využití je celá řada, byť dnes asi tušíme jen o některých. Ale i jejich praktické naplnění bude vyžadovat určité úsilí a překonávání překážek. Ale takový už je život. A technologický pokrok? Ten se přeci nedá zastavit!