ČTÚ a dialery: Odškodní, nebo neodškodní?

Čas od času se to stává i v odborné publicistice. Že někdo vydá nějakou zprávu, resp. informaci, na kterou následně zareagují média - ale přitom ji interpretují a prezentují poněkud jinak, než jak byla původně myšlena. Stát se může dokonce i to, že různá média interpretují stejnou zprávu různě, a dojdou třeba i ke zcela opačným závěrům.

Minulý týden takto dopadlo sdělení Českého telekomunikačního úřadu, kterým tento úřad reagoval na nejnovější vývoj kolem podvodných přesměrování uživatelů internetového dial-upu, skrze tzv. dialery. Ombudsman totiž v závěrech svého šetření konstatoval, že ČTÚ neměl dostatek kompetencí pro rozhodování příslušných sporů, že jeho rozhodnutí jsou tudíž "nicotná", a postižení by se mohli domáhat náhrady škody po samotném ČTÚ (místo po podvodnících s dialery).

Ovšem způsob, jakým média prezentovala následnou reakci ČTÚ, vzbuzuje pochybnosti už jen vzájemnou nekonzistentností svých titulků:

Lidové noviny: ČTÚ za podvody na internetu neodškodní
iHNed: ČTÚ uhradí škody za podvodné dialery, ale ne všem poškozeným
ČTK: ČTÚ nahradí škodu za přesměrovaný internet jen části uživatelů

Podstatné je ale to, že samotné sdělení ČTÚ neříká ani jedno (že odškodní, byť jen někoho), ani druhé (že neodškodní nikoho). Vlastně ani nemůže, protože tím by ČTÚ předjímal jak dopadne to, o čem se teprve bude rozhodovat, a to nejspíše až u soudu. Výsledek, byť "poněkud" rozdílný, si do svých titulků předem dosadila až média.

Za co by bylo odškodnění?

Média navíc nepostřehla ani to, že by nešlo o kompenzaci za škody způsobené podvodnými dialery (jak naznačují titulky). Místo toho by šlo o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ČTÚ. Pokud by se totiž podařilo někomu z postižených prokázat, že ČTÚ jej přinutil zaplatit rozporovanou výši jeho telefonního účtu svým rozhodnutím, ale toto jeho rozhodnutí bylo nezákonné, pak by se mohl začít domáhat náhrady škod, které mu takovéto nezákonné rozhodnutí způsobilo.

Naděje na něco takového svitla obětem dialerů poměrně nedávno, když ombudsman dospěl ve svém šetření k závěru, že ČTÚ skutečně neměl pravomoc nařídit jim, aby horentně vysoké účty zaplatili v plné výši (podrobněji). Jenže stanovisko ombudsmana není právně závazné, a ČTÚ si podle očekávání stojí za tím, že příslušné pravomoci mělo a jeho rozhodnutí jsou plně v souladu se zákonem.

Takže ten, kdo by se chtěl domoci nějaké náhrady škody (způsobené nezákonným rozhodnutím), bude muset nejprve prokázat, že příslušné rozhodnutí skutečně bylo nezákonné. Buďto o tom přesvědčí samotný ČTÚ (což nepovažuji za příliš pravděpodobné), nebo pak soud, u kterého se postižený může náhrady škody domáhat. Stanovisko ombudsmana mu v přesvědčování soudu může významně pomoci, ale také nemusí. Jelikož není právně závazné, soud se s ním může ztotožnit, ale také nemusí.

Celkový výsledek tak není možné předjímat, jakkoli by se člověku chtělo křičet, že podvod s dialery přeci musí být potrestán a škody napraveny. Jenže tady, a to je třeba si zdůraznit, se podvody skrze dialery vůbec neřeší. Tady se nejedná o náhradu škody od toho, kdo za podvody stál. Zde se řeší pouze to, zda ČTÚ při řešení následných reklamací uživatelů postupoval správně a podle zákona či nikoli (a pokud ne, platil by vzniklé škody on, a nikoli ten kdo má na svědomí původní podvod).

Co obsahuje sdělení ČTÚ?

Zpět ale k již zmiňovanému sdělení ČTÚ: to je jakýmsi obecným shrnutím toho, jaká jsou práva a povinnosti těch, kteří nejsou spokojeni se svým účtem za telefon, resp. za služby el. komunikací. Popisuje, kdy, jak a do kdy mohou podávat reklamace, případně námitky proti vyřízení svých reklamací, nebo využívat opravné prostředky (rozklady a žaloby), i jak se domáhat náhrady škody, v případě nezákonného rozhodnutí ČTÚ.

Jde přitom o velmi obecný materiál, který není specificky šit na míru problému kolem podvodů s dialery. Obsahuje ale i konkrétní pasáže věnované linkám se zvýšenou tarifikací, a jeho smysl i vztah k celé kauze je vysvětlen hned v jeho úvodu:

V návaznosti na tiskové komentáře k závěrečnému stanovisku Veřejného ochránce práv (...) dostává Český telekomunikační úřad (...) od řady účastníků podání s uplatněním nároků týkajících se vyúčtování ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací (dříve telekomunikační služby) zahrnujících ceny za linky se zvláštním tarifem.

Z uplatněných podání je zřejmé, že většina účastníků není dostatečně seznámena s postupem při uplatňování svých nároků, a proto ČTÚ uvádí stručný návod.

V závěru dokumentu je pak konstatováno, že jde o rozšířenou verzi návodu, který je už delší dobu dostupný v sekci "Jak postupovat / Jak postupovat při řešení reklamací" na jeho webu.

Jak ale média dokázala z uvedeného návodu odvodit konkrétní informaci o tom, jak bude ČTÚ jednotlivá podání vyřizovat? Že jim vyhoví a provede odškodnění. Resp. že někomu vyhoví a poskytne odškodnění a jinému ne. Kde se vzaly věty jako:

Český telekomunikační úřad (ČTÚ) nahradí škodu za přesměrovaný internet jen části uživatelů. Lidé, kteří se včas neohradili kvůli příliš vysokému účtu za telefon kvůli podvodnému přesměrování internetového připojení, nebudou náhradu moci vymáhat.

Možná z konstatování, které ve sdělení skutečně je obsaženo, a které říká že:

Zejména pokud došlo k zaplacení sporného vyúčtování ceny dobrovolně bez rozhodnutí ČTÚ, nebude moci ČTÚ takovým žádostem vyhovět.

Jenže toto není pozitivní informace, která by říkala, že někdo bude odškodněn, pokud splní potřebné náležitosti (prokáže že rozhodnutí ČTÚ bylo nezákonné atd.). Jde spíše o "negativní informaci", která říká, kdo nemá šanci na odškodnění. A i tuto informaci si lze snadno odvodit z kontextu: jelikož jde o odškodnění za následky nezákonného rozhodnutí, pak je nelze poskytnout tam, kde toto nezákonné rozhodnutí vůbec neexistuje.