Všechno nejlepší, WWW!

Před 15 lety byl svět úplně jiný než dnes. Tedy alespoň svět Internetu, který už v té době byl více jak dvacetiletý, ale na svůj "velký impulz" jakoby stále čekal. Pravda, měl už nějakých 60000 uzlů a ještě více uživatelů, ale jeho zdroje byly stále spíše izolovanými a vzájemně nepropojenými ostrůvky. To, co někdo někde zpřístupnil, bylo obvykle dostupné ke stažení přes protokol FTP (File Transfer Protocol), ale ještě neexistoval způsob jak snadno a jednoduše popsat, co všechno je kde nabízeno, na různých místech současně. Například ve formě nějaké nabídky, která by umožňovala jednotlivé zdroje vzájemně provázat prostřednictvím odkazů, přes které by se k nim dalo snadno "dostat", ať už to znamenalo cokoli - od stažení, přes zobrazení, až po spuštění nějaké aplikace na dálku a práci s ní. Celosvětová pavučina, tak jak ji známe dnes, zkrátka ještě neexistovala.

Přitom ale základní ingredience pro celosvětovou pavučinu už v té době existovaly. Internet jako takový k dispozici byl, a s ním i řada jeho protokolů a standardů, od velmi specifických až po značně univerzální. Stejně tak už existovala a byla rozpracována myšlenka hypertextu, se kterou (zřejmě) poprvé přišel na samém konci druhé světové války Američan Vannevar Bush. Jenže tehdy ještě neexistoval Internet, na který by se dala aplikovat. Tu šanci měl až o dost později Ted Nelson, který také poprvé použil samotný termín "hypertext". Jenže svou představu hypertextového systému, jménem Xanadu, prosadit nedokázal.

Svou šanci tak na přelomu osmdesátých a devadesátých let dostal až Tim Berners-Lee, původem Brit, ale v uvedené době ve službách vlivné a majetné komunity fyziků vysokých energií, ve středisku CERN ve švýcarské Ženevě. V jeho tehdejším projektu (příznačně nazvaném WorldWideWeb, psáno ještě dohromady), mu stačilo vzít základní ingredience (princip hypertextu a již tehdy existující protokoly Internetu, zejména FTP), a k nim přidat jen něco málo nového "pojiva" - navrhnout jednoduchý protokol (HTTP) pro stahování již připravených nabídek (stránek) ze serverů, a jednoduchý jazyk pro vytváření takovýchto nabídek, resp. stránek (jazyk HTML).

Kdy přesně se tak stalo, není úplně zřejmé, protože vznik celého konceptu byl přeci jen postupný. Alespoň jedno datum je ale v této souvislosti dodnes považováno za rozhodující: úterý 6. srpna 1991. Právě tehdy Tim Berners-Lee "pustil" informace o svém projektu mimo jeho rodné středisko CERN, a tím jej vlastně zpřístupnil celému světu. Jeho tehdejší oznámení, stručně popisující celý projekt formou příspěvku v diskusní skupině alt.hypertext v rámci USENETu, si můžete přečíst ještě dnes (zde). První webovou stránku, kterou tehdy zpřístupnil celému světu na adrese http://info.cern.ch/, si dnes už ale už neprohlédnete. Zachovala se pouze její pozdější kopie, z listopadu 1992. Stejně tak si dnes už asi nespustíte tehdejší první browsery, povětšinou jen čistě textové (řádkové).

Nicméně i když se na kopie prvních webových stránek podíváte očima dnešních browserů, nejspíše na vás tak jako tak "dýchne historie". A určitě si všimnete, že tehdejší web přeci jen vypadal jinak než dnes. Byl totiž mnohem méně grafický, prakticky jen textový. Ostatně, s obrázky dokázala pracovat jen velmi malá podmnožina tehdejších browserů, zatímco ostatní byly jen čistě textové. Ale není pravda to, co se dodnes mnohde traduje: že na svém úplném počátku byl WorldWideWeb (dnes už spíše World Wide Web) výlučně textový, a že schopnost práce s grafikou se do něj dostala až později.

Nicméně i grafice vděčí World Wide Web za svůj fenomenální úspěch, včetně toho že dokázal na hlavu porazit svého tehdejšího hlavního rivala, kterým byla služba Gopher. Ta sice také dokázala vzájemně provázat zdroje na různých místech v celém Internetu, sestavit nabídky odkazů na tyto zdroje, a tím také vytvořit jakousi celosvětovou pavučinu. Jenže příslušné nabídky (menu) mohly být jen textové, a nevyužity zde zůstaly i možnosti hypertextu.

To World Wide Web využil grafiky i ke tvorbě svých nabídek, tak že jednotlivé odkazy na další zdroje nemusely být jen textové, ale mohly být i různě nakresleny (mohly být reprezentovány i obrázky, včetně různých ikon atd.). No a právě to přišlo velmi vhod v době, kdy se tehdejší akademický Internet začínal otevírat komerčnímu světu. Zatímco pro akademické uživatele nebylo problémem pracovat s textovými odkazy a naučit se často dosti kryptické ovládání různých aplikací, v komerčním světě muselo být vše zjednodušeno a dovedeno k maximální intuitivnosti - tak aby s tím lidé dokázali pracovat ihned, bez nutnosti učit se něčemu novému a z jejich pohledu složitému. No a právě web, díky své podpoře grafiky, umožnil zavedení velmi intuitivního paradigmatu ovládání, kdy uživateli stačilo ukázat prstem (pardon: kurzorem) na nějaký obrázek či ikonu, reprezentující požadovanou akci, a říci "to chci" (kliknout, resp. poklepat myší). To zvládl opravdu každý.

O dalším vývoji služby World Wide Web, a o tom jak postupně "dobývala svět", byly napsány celé dlouhé knihy. Pravdou je, že právě web notně "rozhýbal" celosvětový Internet a postaral se o jeho nebývalý rozvoj. Dokonce ho i svým způsobem zastínil, tak že někteří lidé úplně přestali vnímat rozdíl mezi Internetem jako celosvětovou sítí a World Wide Webem jako jednou ze služeb, která je v něm provozována. Někomu dokonce oba pojmy splynuly tak dokonale, že nyní slaví 15. výročí Internetu (místo World Wide Webu).