Jaké bylo eČesko 2006?

Ačkoli rok 2006 ještě neskončil, Ministerstvo informatiky ČR již nyní zhodnotilo plnění Státní informační a komunikační politiky. Připomeňme si, že jde o koncepční dokument, připravený ještě v roce 2003 právě ministerstvem informatiky, a vládou schválený v březnu 2004. Z hlediska svého obsahu jde o první "konvergovanou" koncepci, která v sobě slučuje dvě oblasti, do té doby pojímané a "řešené" odděleně: oblast elektronických komunikací (dříve telekomunikací), a oblast tzv. informační společnosti. Však také původně jsme měli dvě samostatné a vzájemně nijak neprovázané koncepce, ještě z roku 1999: Státní informační politiku (pro oblast informační společnosti), a Národní telekomunikační politiku (pro oblast telekomunikací). Z hlediska "časového horizontu" pak byla konvergovaná Státní informační a komunikační politika koncipována jako "střednědobý výhled", a to do roku 2006. Proto také zkrácený název celé koncepce: eČesko 2006.

Načasování "do roku 2006" je přitom míněno včetně letošního kalendářního roku. Už jen proto, že celá koncepce obsahuje na 33 konkrétních úkolů, z nichž řada je termínována právě "do konce roku 2006". Z tohoto pohledu je nynější vyhodnocení toho, jak byly jednotlivé úkoly splněny, po formální stránce možná poněkud předčasné. Ale po věcné stránce určitě není na škodu poohlédnout se za tím, jak byl a je tento koncepční dokument plněn. Už i vzhledem k tomu, že sám v sobě obsahuje závazek vlády vracet se k jeho obsahu a eventuelně jej aktualizovat:

Vzhledem k dynamice vývoje v oblasti ICT považuje vláda ČR za potřebné vracet se k této své koncepci a podle potřeby ji aktualizovat.

Neuvědomuji si ale, že by naše vláda vydala nějakou aktualizaci této své koncepce. Tedy nepočítáme-li vydání navazující broadbandové strategie (Státní politiky vysokorychlostního přístupu), a bezpečnostní strategie (Národní strategie informační bezpečnosti ČR), což ostatně byly dva konkrétní úkoly ze samotné Státní informační a komunikační politiky. Také nynější vyhodnocení stavu plnění všech dalších úkolů se zdá být spíše krokem samotného Ministerstva informatiky ČR, než vlády jako takové. Svědčí o tom například i poznámka na titulní stránce nynější "Zprávy o stavu plnění Státní komunikační a informační politiky":

Předkládá se na základě úkolu z porady vedení ze dne 6. dubna 2006.

Navíc, vzhledem k současné povolební situaci a k sestavování nové vlády, ve které už nemusí být pro samostatné ministerstvo informatiky místo, jde možná o jakousi symbolickou tečku za působením celého resortu informatiky. Kdopak asi jeho agendu převezme? Kdo bude připravovat novou koncepci, pro rok 2007 a dále? Pro něco takového by už byl nejvyšší čas! Ale vzhledem k tomu, jak se situace po volbách vyvíjí, se velmi obávám, že takovéto věci budou mít jen mizivou prioritu. Zatím tomu nasvědčuje i Koaliční smlouva ODS, KDU-ČSL a Zelených, kam se oblast informatiky prakticky vůbec nedostala.

Jaké je celkové hodnocení?

Pojďme ale k samotnému hodnocení Státní informační a komunikační politiky. Dejme nejprve slovo dosavadní ministryni informatiky Daně Bérové (zdroj):

"Většinu úkolů Státní informační a komunikační politiky se podařilo naplnit," říká ministryně informatiky Dana Bérová a doplňuje: "To ovšem neznamená, že bychom měli vyhráno. Nová vláda bude muset v souladu se svými programovými prioritami dokument aktualizovat a na základě zkušeností z posledních dvou let stanovit nové úkoly. K závěru, že se sice podařilo mnohé, ale že je nutné si stanovit ambicióznější cíle, dospěla i Evropská komise ve své nedávno zveřejněné výroční zprávě."

K poznámce o aktualizaci snad jen formální připomenutí, že by se mělo spíše jednat o úplně nový dokument, protože ten dosavadní je ohraničen koncem roku 2006. Ale podstatnější asi bude ono "v souladu se svými programovými prioritami". Soudě podle již zveřejněné Koaliční smlouvy by se asi nic aktualizovat nemuselo (protože informatika mezi prioritami není vůbec).

Co bylo splněno a co ne?

Samo MI ČR vyčíslilo míru splnění Státní informační a komunikační politiky na cca 75%. To odpovídá konstatování, že

Z celkem 33 úkolů, které Státní informační a komunikační politika formulovala, se jich více než 25 podařilo úspěšně dokončit

Ovšem ověřit tento závěr není jednoduché. Ministerstvo totiž ve své zprávě explicitně neříká, zde byl úkol splněn či nikoli. Místo toho popisuje "způsob jeho naplnění", většinou bez explicitního závěru. Například hned u prvního úkolu:

do poloviny roku 2004: dokončit převzetí evropského regulačního rámce elektronických komunikací. Bude zajištěno prostřednictvím nového zákona o elektronických komunikacích.

bylo jeho plnění zhodnoceno (správným) konstatováním, že příslušný zákon nabyl účinnosti přesně o rok později:

Způsob naplnění: Dne 22. února 2005 byl v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR schválen zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), který nabyl účinnosti 1. května 2005. Tento zákon plně reflektoval regulační rámec EU pro elektronické komunikace.Na základě zmocnění zákona byly vydány prováděcí právní předpisy.

Ale znamená to, že samotný úkol byl, nebo nebyl splněn? Vzhledem k původnímu termínu (do poloviny roku 2004) nejspíše nikoli. Požadovaného věcného efektu ale dosaženo bylo, byť s ročním zpožděním. Nebo jiný příklad, kde také došlo k naplnění věcné podstaty úkolu, ale o něco později, než předpokládal původní termín:

do konce roku 2004: zpracovat Národní strategii informační bezpečnosti.

Způsob naplnění: Národní strategie informační bezpečnosti České republiky, zpracovaná MI, byla schválena usnesením vlády ČR ze dne 19. října 2005 č. 1340, o Národní strategii informační bezpečnosti České republiky a o zřízení Výboru pro informační bezpečnost České republiky.

Nesplnění úkolu je explicitně konstatováno jen výjimečně, a to hlavně tam, kde MI ČR nedokázalo prosadit své návrhy, resp. prohrálo ve vládě. To je případ jediného úkolu, týkajícího se daňového zvýhodnění:

do konce roku 2004: zvážit zavedení daňového zvýhodnění pro domácí počítače a domácí přístup k internetu.

Způsob naplnění: Tento úkol se nepodařilo naplnit, neboť vláda rozhodla o jiných prioritách v oblasti daňového zvýhodnění.

Ovšem i další úkoly vyznívají jako nesplněné, i když to u nich není řečeno explicitně. Jako například snaha zavést čipové karty ve zdravotnictví:

postupně: nahradit stávající průkazky pojištěnců zdravotních pojišťoven čipovými kartami kompatibilními se standardy EU, v souladu s harmonogramem EU.

Způsob naplnění: Náhrada stávajícího průkazu pojištěnce je řešena projektem VZP "Zavedení elektronického identifikátoru jako průkazu pojištěnce zdravotního pojištění". Byl ustanoven přípravný výbor pro zavedení tohoto identifikátoru, který připravil "Návrh usnesení vlády ČR k záměru zavedení elektronického identifikátoru jako průkazu pojištěnce zdravotního pojištění". Zásadní připomínky, vzniklé z připomínkového řízení se však nepodařilo, vzhledem k rekonstrukci vlády, vypořádat.

Vyskytl se ovšem i takový úkol, který byl v mezidobí "odpískán". Jde konkrétně o snahu zavést tzv. národní bezvýznamový identifikátor (který by mohl nahradit nikoli bezvýznamová rodná čísla, ze kterých lze vyčíst například věk či pohlaví konkrétní osoby):

do konce roku 2006: definovat, legislativně ošetřit a následně zavést do praxe jednotný bezvýznamový národní identifikátor.

Způsob naplnění: Pracovní skupina, která byla založena na základě usnesení vlády č. 340/2005 k možnosti postupného zavedení bezvýznamového identifikátoru obyvatele, za účelem vypracování hodnotící studie o nutnosti zavedení bezvýznamového identifikátoru neshledala nutnost zavedení nového identifikátoru pro obyvatele ČR, který by nahradil stávající rodná čísla. Ministerstvo informatiky však zajistí řešení jednoznačné identifikace osob při elektronické komunikaci (do 30.6.2007).

Moje hodnocení

Z mého pohledu (a i při odhlédnutí od formálních termínů, které nebyly vždy dodrženy) se míra naplnění Státní informační a komunikační politiky jeví místy přeci jen poněkud skromnější, než jak to vychází samotnému ministerstvu (na cca 75 procent, resp. splněním 25 úkolů z 33).

Co se vcelku dařilo naplňovat (byť většinou s určitým časovým skluzem), byla příprava navazujících koncepčních materiálů ve vlastní gesci MI ČR. Tím mám na mysli zejména broadbandovou strategii a bezpečnostní strategii. Horší už to bylo s koncepcemi kolem digitálního vysílání, kde se věci zadrhly spíše mimo samotné ministerstvo.

Pokud jde o veledůležitý legislativní rámec elektronických komunikací, zde MI ČR nakonec prosadilo svůj návrh zákona o elektronických komunikacích (byť přesně s ročním zpožděním účinnosti). Ovšem další úkoly ze SIKP, požadující podporu rozvoje trhu elektronických komunikací a konkurence na tomto trhu, již byly vyhodnoceny ve stylu "toto se nás netýká, to je věc ČTÚ".

Úkoly, týkající se rozvoje broadbandu (hlavně: co nejdříve zajistit dostupnost vysokorychlostního přístupu na celém území ČR), se z mého pohledu plnily mnohem více samy, než díky aktivnímu přičinění ministerstva informatiky. To mělo vlastně jen jednu vlastní "páku", a to peníze z broadbandového fondu, kterými mohlo přispět na rozvoj infrastruktury. Však to při hodnocení uvedeného úkolu také náležitě vyzdvihlo:

Vysokorychlostní přístup (broadband) byl na základě tzv. Broadbandové strategie aktivně podpořen Broadbandovým fórem, které připravilo návrh dotací pro jednotlivé žadatele z broadbandového fondu.

Pravdou ale je, že na rozvoj infrastruktury šlo z broadbandového fondu relativně nejméně peněz. Vlastně jen desetina: 20 milionů Kč z 200 milionů, alokovaných pro letošní rok. Mnohem více pak šlo na projekty zaměřené na obsah, a také na osvětu a marketing. Také výsledný efekt, kterého bylo dosaženo v oblasti broadbandu, mi přijde poněkud "přibarvený na růžovo", tak aby situace vypadala alespoň o něco optimističtější. Samo ministerstvo totiž říká, že

dostupnost vysokorychlostního internetu přes technologii ADSL je dnes na cca 90 % území České republiky a zejména bezdrátové technologie zvyšují tuto dostupnost prakticky na 100 %.

Ovšem Český Telecom, jehož ADSL má nejvyšší pokrytí, naposledy hlásil dostupnost na 90% telefonních linek (což zcela určitě není to samé, jako 90% území). Podobně je to i s podílem bezdrátových přípojek na celkových počtech broadbandu: říká-li MI ČR, že

"v 1. čtvrtletí 2006 bylo v ČR celkem 894 000 přípojek k vysokorychlostnímu internetu",

pak je v tom započítáno i cca 200 000 bezdrátových přípojek, což je jednak dosti hrubý odhad (u kterého není jasné zda skutečně jde o vysokorychlostní přípojky). Ale hlavně: obdobné statistiky v zahraničí takovéto přípojky nezapočítávají, takže náš výsledek není zcela souměřitelný se zahraničím.

Zajímavě to dopadlo i s ambiciózním cílem:

do roku 2006: rozšířit základní informační gramotnost (na úrovni NPPG) alespoň na polovinu obyvatelstva.

Čísla za rok 2006 ještě nejsou k dispozici, ale za rok 2005 vykazují výsledky šetření STEM/MARK, že podíl počítačově gramotných je 27%. I když nebudeme bazírovat na rozdílu mezi informační a počítačovou gramotností, ani na konkrétní "výšce laťky", kterou průzkumy vyhodnocovaly, přeci jen to za rok 2006 nevypadá na "tygří skok", který by z 27 procent rázem udělal 50 procent. To se ukazuje jako skutečně příliš ambiciózní. Na druhou stranu je třeba kvitovat, že právě v oblasti rozvoje informační gramotnosti nejširší veřejnosti se MI ČR docela snažilo, ať již skrze program NPPG (národní program počítačové gramotnosti), či skrze zveřejňování on-line kurzů na Portálu veřejné správy.