Je .mobi tou správnou cestou?

Systém DNS (Domain Name System), používaný v Internetu a umožňující používat symbolická doménová jména místo málo mnemonických číselných adres, se s postupem času rozšiřuje, a to hned v několika různých směrech. Ne všechny změny se ale setkávají s kladným ohlasem a jednoznačných potleskem. Například snaha rozšířit doménová jména o možnost použití znaků národních abeced (skrze koncept IDN, Internationalized Domain Names) je někde velmi šikovná, ale jinde může způsobovat i nepříjemné komplikace. Zkuste třeba ze své české klávesnice zadat nějaké symbolické doménové jméno v čínštině či japonštině, a hned poznáte o čem je řeč. Navíc jde o možnost, která se netýká právě domén nejvyšší úrovně (tzv. TLD, Top Level Domains) - a snahy rozšířit systém IDN i na tyto domény nejvyšší úrovně mohou mít velmi zajímavé důsledky (viz nedávný příklad Číny).

Nová TLD .mobi

Dalším směrem, kterým se celý systém DNS rozšiřuje, je přibývání nových domén nejvyšší úrovně (TLD) generického charakteru. Tedy takových, které nejsou (alespoň formálně) vztaženy k určitému státnímu celku, ale jsou zaměřeny na nějaký specifický okruh uživatelů či způsob využití, bez ohledu na geografické podmínky. Vedle "zavedených" generických domén, jakými jsou třeba domény .com, .edu, .net a další, se v poslední době objevuje také řada nových, jako třeba doména .mobi. A právě u té bych se chtěl dnes zastavit.

Nejprve si o ní řekněme, že už vlastně existuje a funguje. Můžete se o tom přesvědčit třeba kliknutím na adresu http://mtld.mobi/, a to jak ze svého počítače, tak i ze svého mobilu či PDA. Případně vyzkoušejte rovnou demo, na adrese http://demo.mtld.mobi/.

Pokud byste si chtěli sami zaregistrovat nějakou vlastní doménu druhé úrovně pod TLD .mobi, pak to v zásadě již možné je. Právě ale probíhá tzv. sunrise period, neboli doba kdy na takovéto registrace má právo jen někdo, a jiný zatím nikoli. Konkrétně od 22. do 29. května 2006 si domény druhé úrovně pod .mobi mohly registrovat subjekty z mobilního průmyslu. Od 12 června to budou majitelé ochranných známek (trademarků), a od 28 srpna bude možnost registrace otevřena obecně pro všechny zájemce.

Tím, kdo novou doménu nejvyšší úrovně (TLD) .mobi spravuje, a tím i určuje pravidla registrace včetně výše uvedeného časování, je konsorcium "mobile Top Level Domain Ltd" (mTLD), ve kterém jsou zastoupena snad všechna velká jména mobilního světa, od operátorů, přes dodavatele technologií, až po dodavatele obsahu: Ericsson, Google, GSM Association, Hutchison, Microsoft, Nokia, Orascom Telecom, Samsung Electronics, Syniverse, T-Mobile, Telefónica Móviles, TIM a Vodafone (podrobnosti).

K čemu má nová doména sloužit?

Jeden možný pohled na to, proč vznikají nové domény nejvyšší úrovně (TLD), je ten že se tím otevírají nové a lukrativní obchodní příležitosti. Registrace domén druhé úrovně totiž mohou být pro někoho docela zajímavým byznysem. Ale velká jména mobilního světa, která za TLD doménou stojí, něco takového zcela určitě nemají zapotřebí (neboť své výnosy generují jinde). K čemu jim tedy je nová TLD .mobi?

Odpověď zní tak, že doména .mobi je od toho, aby skrze své subdomény a na nich založená doménová jména (jako třeba http://movistar.mobi, http://t-mobile.mobi či http://vodafone.mobi apod.) garantovala přístup k obsahu, který je uzpůsobený a vhodný pro mobilní zařízení, s jejich omezenými zobrazovacími schopnostmi. Konsorcium mTLD, které za doménou .mobi stojí, dokonce připravilo určitá pravidla pro takovýto obsah (tzv. Switch On! Guides), které mají dokonce tři úrovně:

• povinnou: jejich splnění je podmínkou k registraci domény druhé úrovně
• vřele doporučenou
• volitelnou

Kromě toho jsou tato doporoučení členěna i podle různých účelů a způsobů práce. Příkladem toho, co takováto doporučení obsahují, jsou (kromě jiného):

• žádná vyskakující (pop-up) okna
• základní (minimální) navigační prvky na vrcholu každé stránky
• omezit skrolování (posouvání) okna jen na jeden směr, kromě případů kdy to opravdu nejde jinak
• nepoužívat klikatelné (senzitivní) mapy, kromě případů kdy je to opravdu nezbytné
• nepoužívat tabulky pro layout
• ke stanovení layoutu používat style sheets (kromě případů kdy je zařízení vůbec nepodporuje)

Je to ta správná cesta?

Stanovení konkrétních doporučení pro formátování obsahu tak, aby se vhodně zobrazil na displejích s omezenými zobrazovacími schopnostmi, je určitě velmi potřebné. Také určitý tlak na jejich prosazení a dodržování (skrze podmínku pro registraci domén druhé úrovně pod .mobi) mi přijde jako docela vhodný.

Ale co samotná myšlenka domény .mobi? Pokud by měla být jen čímsi jako nálepkou "mobile ready" a přinášet uživateli informaci o tom, že to co zde najde, je pro jeho mobilní zařízení vhodně uzpůsobeno, pak by mi to přišlo jako velmi rozumné a účelné. Jenže jak to bude s ostatním obsahem, který je a nadále bude dostupný přes jiná doménová jména (pod jinými TLD)?

Správně vytvořený web dokáže již dnes rozpoznat, že se na něj dívá někdo z mobilu či z PDA, a dokáže přizpůsobit svůj layout, chování i další vlastnosti omezeným schopnostem takovéhoto zařízení. Pravda, ne každý to dělá, ale řada webů se o to již snaží. Včetně mého archivu, kde mobilní zařízení rozpoznávám podle řetězce User-Agent v hlavičce žádosti o příslušnou stránku.

Neměla by tedy pravidla Switch On! Guides, připravená pro doménu .mobi, být prosazována obecně pro všechny weby, které chtějí být "mobile ready"? Bez ohledu na to, zda se na ně uživatel právě dostává přes URL adresu s doménovým jménem pod .mobi, nebo přes jakékoli jiné URL? Měla by být doména .mobi vstupenkou do úplně jiného světa, nebo jen nálepkou na části jednoho společného světa, která skrze URL adresu stvrzuje určité jeho vlastnosti?

Z toho, jak je doména .mobi dosud prezentována, mi vychází spíše vize paralelního světa "pro mobilní zařízení", zcela odděleného od stávajícího světa obsahu "pro počítačová zařízení" s plnohodnotnými zobrazovacími schopnostmi. A to mi nepřijde správné. Už jen proto, že hranice mezi oběma takovýmito světy není ani dnes ostrá, a do budoucna se bude asi ještě více rozplývat do neurčita.

Vše má ale i zajímavé historické souvislosti.

Jak tomu bylo dříve?

Když počátkem devadesátých let minulého století vznikal World Wide Web, světu ještě nevládly osobní počítače (alespoň ne v takové míře, jako dnes). Tvůrci Webu počítali spíše s existencí terminálů, které mohou mít poměrně různorodé (a relativně skromné) zobrazovací schopnosti. Proto také vtiskli jazyku HTML, ve kterém jsou psány WWW stránky, jeden velmi základní rys: koncipovali jej jako značkovací jazyk (Markup Language). Jako takový pak vždy "označkuje" nějaký kus textu či jiný objekt, a říká "čím označený objekt je". Třeba že je nadpisem první úrovně, nadpisem druhé úrovně, položkou číslovaného či naopak nečíslovaného seznamu atd.

Takovéto "označkování" naopak neříkalo, jak má příslušný objekt vypadat, resp. jak má být zobrazen. To bylo ponecháno až na klientovi (prohlížeči, browseru), který se staral o vizualizaci příslušného objektu - protože právě a pouze on věděl, jaké jsou na daném zařízení možnosti pro takovéto zobrazení. Důsledkem pak bylo to, že různé stránky mohly na různých zařízeních vypadat i dosti odlišně. Jenže to byly pionýrské doby webu, kdy to lidem nijak nevadilo.

S postupem času se ale začala i do jazyka HTML prosazovat rozšíření, umožňují explicitně předepsat prohlížeči (browseru), jak má co zobrazit. Třeba skrze předepsané druhy a velikosti písma, a později i skrze mechanismus style sheetů. V době, kdy osobní počítače s téměř unifikovanými zobrazovacími schopnostmi prakticky ovládly Internet, to nezpůsobovalo problémy. Naopak to umožnilo zdokonalit prezentační možnosti webu, až téměř k dokonalosti. Byť za cenu toho, že se zvětšil objem dat, přenášených mezi serverem a jeho klientem (browserem), a občas to také mohly vyskytnout drobné problémy (třeba když na klientském počítači není k dispozici požadované pásmo).

Jenže dnes se situace zase jakoby vrací po spirále zpět, k situaci kdy zobrazovací schopnosti koncových zařízení již opět nejsou (víceméně) stejné, ale liší se i podstatným způsobem. Snad netřeba zdůrazňovat, že je to právě díky nástupu různých mobilních zařízení, od PDA až po chytré mobily.

Jak se ale s touto situací vyrovnat? Po věcné stránce to není principiálně těžké, a cestu ukazují výše zmiňovaná doporučení pro obsah, který má být dostupný pro mobilní zařízení (ona pravidla Switch On! Guides). Ale jak tato pravidla aplikovat? Umělým oddělováním dvou světů, skrze domény nejvyšší úrovně, s tím že jeden svět bude "pro mobilní zařízení" a ve druhém ať se děje cokoli (a nás to nezajímá)?

Nebylo by vhodnější směřovat k zachování jen jednoho světa, který sám dokáže rozpoznat použité zařízení a přizpůsobit se mu? A doménu .mobi používat jako jakousi nálepku, certifikující dodržování standardů a doporučení? Podobně jako je tomu třeba u Wi-Fi?