Vyšlo na Lupě, 3.1.2006
Vytištěno z adresy: http://www.earchiv.cz/b06/b0103001.php3

Ohlédnutí za rokem 2005 - II.

V roce 2005 nabyl účinnosti nový zákon o elektronických komunikacích. Naopak nové úpravy digitálního vysílání jsme se stále nedočkali. Řádné digitální televizní vysílání však přesto začalo. Dva mobilní operátoři spustili své sítě UMTS, a mezi pevnými operátory pokračoval proces konsolidace, hlavně nákupy ze strany GTS.

Včera jsme si zde na Lupě, v rámci malého ohlédnutí za právě skončeným rokem 2005, začali popisovat to nejvýznamnější nebo alespoň nejzajímavější, co se vloni odehrálo v oblasti elektronických komunikací. A jelikož toho opravdu nebylo málo, nestihli jsme zdaleka vše - a tak je zde dnešní pokračování. Tím se jako příslovečná červená nit potáhne přijetí nového zákona o elektronických komunikacích. Takže začneme právě s ním.

Nový zákon

Přijetí nového zákona o elektronických komunikacích mělo být významnou událostí už v roce 2004, protože jsme jej měli mít již v okamžiku našeho vstupu do EU. Ale to se nestalo. Příprava zákona, kterou mělo v gesci Ministerstvo informatiky ČR, se poněkud protáhla, a zákon nabyl účinnosti přesně rok poté, kdy původně měl. Evropská unie nám kvůli zpoždění pohrozila sankcemi (otevřela vůči nám tzv. infringement procedure, neboli "řízení o porušení Smlouvy"), ale to se naštěstí nedostalo dále než do fáze "prvního vážného varování". Nakonec jsme se tedy nového zákona dočkali, byť jako jedni z posledních i mezi novými členskými státy.

Práce na novém zákoně začaly prakticky již se založením Ministerstva informatiky ČR, k 1.1.2003 (a přípravné práce ještě na původním Ministerstvu dopravy a spojů), a probíhaly bez předchozího vypracování návrhu věcného záměru zákona. Zde je malý přehled nejdůležitějších milníků v historii zákona:

listopad 2003: první návrh se dostává do mezirezortního připomínkového řízení,
  • 2.3.2004: MI ČR dokončuje přípravu návrhu a předává jej do vlády (konkrétně do legislativní rady vlády)
  • 13.8.2004: legislativní rada vlády, která si také vyžádala řadu úprav v návrhu zákona, dokončila jeho projednávání a předala jej ke schválení do vlády
  • 1.9.2004: vláda návrh zákona schválila, a předal jej k projednání do Parlamentu
  • 17.12.2004: návrh zákona schválila ve 3. čtení Poslanecká sněmovna Parlamentu
  • 27.1.2005: Senát schvaluje návrh zákona, ale s pozměňovacími návrhy
  • 22.2.2005: Poslanecká sněmovna přehlasovala Senát a vrátila se ke svému původnímu návrhu. Tím byl návrh zákona v Parlamentu definitivně schválen.
  • 21.3.2005: prezident podepsal návrh zákona
  • 31.3.2005: zákon je vyhlášen ve Sbírce zákonů, částce 43 (jako zákon č. 127/2005 Sb.)
  • 1.5.2005: nový zákon nabývá účinnosti

Nejdéle se tedy návrh zákona zdržel v legislativní radě vlády, a pak také v Parlamentu, kde také doznal významných změn. Zdaleka největší změnou asi bylo vyjmutí celé problematiky digitálního vysílání, která v původním návrhy obsažena byla, a které také nový zákon vděčí za své jméno - místo dosavadního zákona o (samotných) telekomunikacích se už označuje jako zákon o "elektronických komunikacích" právě proto, že zahrnuje navíc také problematiku médií, přesněji digitálního vysílání. Jenže tu poslanci nakonec z návrhu zákona vyjmuli, protože se na ní nedokázali shodnout. Takže návrh byl nakonec přijat fakticky jako "pouze telekomunikační", ale označení "o elektronických komunikacích" mu zůstalo.

Nepříjemné ale je, že neschopnost poslanců dohodnout se na úpravě digitálního vysílání pokračovala ještě celý rok 2005, až do jeho konce. Vyjmutá část původního návrhu se stala podkladem pro novelu stávajícího zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, kterou ale poslanci nestihli ani za celý rok 2005 přijmout, kvůli obrovskému počtu pozměňovacích návrhů, často dosti zásadního charakteru. V samotném závěru kalendářního roku, konkrétně 14. prosince 2005, poslanci přijali návrh novely alespoň v tzv. druhém čtení, s tím že třetí čtení by mohlo proběhnout ještě na lednové schůzi (tj. již v letošním roce 2006).

Důsledky nového zákona

Nový zákon o elektronických komunikacích dosti zásadně změnil již ustálená "pravidla hry" v celém odvětví. Konkrétních důsledků je celá řada, ale mnohé z nich jsou patrné a významné jen pro poskytovatele služeb, a nedotknou se tolik koncových uživatelů. Například národní odvětvový regulátor (Český telekomunikační úřad), existující na základě původního zákona, ke konci dubna zanikl, a místo něj vznikl nový úřad, již podle nového zákona č. 127/2005 (se stejným názvem, moc nekorespondujícím se změnou terminologie). Změnil se například i způsob jeho vedení, z individuálního na kolektivní (v čele nyní stojí pětičlenná Rada ČTÚ, byť zatím jen se čtyřmi jmenovanými členy).

Samozřejmě se mění i způsob fungování regulátora, ale tady je na místě spíše budoucí čas: regulátor musí při své činnosti vycházet z hodnocení situace na jednotlivých částech trhu, kterou je povinen připravit již podle nových regulí. Jde o tzv. analýzy relevantních trhů, které má z povinnost připravit do 9 měsíců od účinnosti zákona (tj. do konce ledna 2006). Takže již brzy poznáme, zda to stihne (a pokud ano, tak v jaké kvalitě). Teprve na základě těchto analýz bude regulátor moci stanovit případná regulační opatření, pokud zjistí že příslušný relevantní trh není ještě dostatečně liberalizován, a je vůbec potřeba do jeho fungování nějak zasahovat. Tato regulační opatření by měl vyhlásit do 3 měsíců od dokončení analýz, a tedy do konce dubna 2005.

Do všeho však ještě zasahují také přechodná ustanovení nového zákona. Ta například říkají, že původní rozhodnutí regulátora, učiněná ještě podle "starých pravidel hry", zůstávají v platnosti, ale nejdéle 12 měsíců (či do vydání nových rozhodnutí). Proto regulátor mohl v závěru loňského dubna vydat, doslova na poslední chvíli, řadu nových rozhodnutí (viz první díl), a ty stále ještě platí. Pokud ale regulátor nestihne včas dokončit nové analýzy a vydat nová regulační opatření, může to být ještě zajímavé. Zákon mu totiž umožňuje vydat nová regulační opatření, ještě podle "starých pravidel", ovšem nejpozději do 12 měsíců od účinnosti nového zákona. Pak, po těchto 12 měsících, je už ale nemůže měnit. No, uvidíme.

Další významnou změnou ve způsobu fungování regulátora je i jeho větší otevřenost. Už nemůže rozhodovat tak kabinetním způsobem jako dříve, ale svá budoucí rozhodnutí musí nejprve konzultovat se zainteresovanou veřejností, a následně pak svá výsledná rozhodnutí také zdůvodňovat. Jinými slovy: než nějak rozhodne, měl by se ptát těch, které jeho rozhodnutí ovlivní. A když už rozhodne, měl by říci proč a jak.

Nová opatření a oprávnění

Nový zákon regulátorovi ukládá vydat řadu konkrétních vyhlášek a prováděcích předpisů, ve formě tzv. opatření obecné povahy. Vedle toho došlo i ke změně dosavadních individuálních a generálních licencí, na individuální a všeobecná oprávnění. Držitelé individuálních licencí si museli sami zažádat o nová oprávnění, zatímco generální licence musel regulátor nahradit všeobecnými oprávněními z vlastní iniciativy, opět po veřejné diskusi a se zdůvodněním.

Krátce po účinnosti nového zákona tak začal úplný maratón různých návrhů, které regulátor nejprve předkládal k veřejné diskusi, tu pak vyhodnocoval a následně vydával nová rozhodnutí (opatření obecné povahy, všeobecná oprávnění a další). Do konce roku 2005 vydal celkem 13 opatření obecné povahy , a 23 všeobecných oprávnění. Diskuse k nim proběhla, a povětšinou se jí účastnili pouze operátoři, resp. poskytovatelé služeb, jejich asociace a subjekty jako je MI ČR atd.

K většímu zapojení širší veřejnosti došlo jen v jednom případě, a to u nového všeobecného oprávnění pro využití bezlicenčních pásem 2,4 a 5 GHz. Předmětem diskusí zde byl hlavně požadavek regulátora na to, aby koncová zařízení používala pouze výrobce doporučené a schválené antény. Diskuse byla místy až bouřlivá, a nakonec přeci jen přinesla určitý efekt - ve finální verzi všeobecného oprávnění se původní požadavek ohledně antén již neobjevil. Ovšem nikoli proto, že by od něj regulátor ustoupil - prý proto, že není nutné ho znovu explicitně vznášet, když už prý tak jako tak vyplývá z jiných právních předpisů.

Digitalizace rozhlasového a televizního vysílání

Jak jsme si už uvedli, poslanci nakonec vyjmuli ze zákona o el. komunikacích celou pasáž o digitálním vysílání, a rozhodli se ji připravit jako samostatnou právní úpravu (což se jim ale dosud nepodařilo). Samotná digitalizace tak zůstala kdesi "ve vakuu", což mělo své konkrétní dopady. Třeba v tom, že po technické stránce je u nás vysílání připraveno, ale kvůli neexistující zákonné úpravě u nás dlouho nezačínalo (a fungovalo jen experimentální digitální vysílání). Nakonec i regulátor musel upozornit na to, že neexistence řádného digitálního vysílání oslabuje naše pozice při vyjednáváních o kmitočtech na mezinárodní úrovni, a hrozí že přijdeme i o to málo, co už máme, resp. mohli bychom získat.

Naštěstí se v říjnu loňského roku přeci jen začalo vysílat, když České radiokomunikace (dnes už jen Radiokomunikace) "překlopily" své experimentální vysílání do řádného. Umožnila jim to "legislativní vsuvka", kterou zákonodárci přeci jen vložili do zákona o elektronických komunikacích, doslova na poslední chvíli (formou pozměňovacího návrhu). Tato vsuvka dala České televizi k dispozici jeden z tzv. multiplexů, vysílaných v digitální síti A (provozované právě Radiokomunikacemi). Na poslední chvíli pak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ještě povolila, aby ve stejném multiplexu dočasně vysílala svůj program i televize Nova. A tak se datum 21.10.2005 mohlo zapsat do historie jako datum startu řádného digitálního vysílání v ČR (po dlouhých pěti letech experimentování).

I přesto ale kolem digitálního vysílání stále přetrvává poměrně značná neurčitost (abych nemusel rovnou psát chaos). Osud dalších dvou multiplexů, resp. sítí pozemních digitálních vysílačů, je stále otevřený. Na pozice v těchto multiplexech stále probíhá výběrové řízení, vypsané Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, která se ale pře s poslanci o to, zda má či nemá právo tak činit a zda by neměla počkat až na novou právní úpravu.

UMTS odstartovalo

Už bez přímé souvislosti s novým zákonem u nás v loňském roce odstartovaly dvě mobilní sítě 3. generace, alias UMTS. Prostor k tomu totiž otevřel již předchozí zákon, na jehož základě získali mobilní operátoři příslušné licence. Mimochodem, jedna ze zajímavých změn, které nový zákon přinesl, je i to že za individuální oprávnění (nahrazující licence) už by stát nemohl inkasovat tak vysoké částky, jako dříve. I naši mobilní operátoři přitom zaplatili za své licence cenu v řádu miliard: T-Mobile nabídnul v aukci 3 861 000 001,- Kč, a Eurotel 3 535 000 000,- Kč, a to ještě v roce 2001. Český Mobil (Oskar) si počkal až na rok 2004, a třetí licenci získal za 2 miliardy.

Termín pro spouštění byl T-Mobilu a Eurotelu dvakráte posunut, naposledy na začátek roku 2007. Oba jej ale splnili s předstihem, a to ještě v loňském roce 2005. Oskar (už vlastně Oskar/Vodafone) nikoli, ale má čas ještě o rok déle.

I zde na Lupě jste se mohli dočíst o tom, že T-Mobile zvolil dosti odlišný přístup ke své sítí UMTS/3G, než Eurotel. Rozhodl se totiž pro technologii na bázi TDD (Time Division Duplex), místo přeci jen obvyklejší FDD (Frequency Division Duplex). To mu umožnilo dosáhnout hned od začátku vyšších přenosových rychlostí - což je zvláště důležité v souvislosti s tím, že služby své nové mobilní sítě (prodávané pod "přehánějící" značkou Internet 4G) pojal jen jako tlustou trubku do Internetu. Nenabízí tedy žádné hlasové služby ani žádný "3G obsah", ale jen a pouze přístup do Internetu. Zajímavé a podstatné je také to, že T-Mobile spustil svou UMTS síť v "3G pásmu" jen v Praze, ale do ostatních částí ČR hodlá expandovat v jiném pásmu (872 MHz), na které získal jinou licenci.

Eurotel zvolil přeci jen tradičnější řešení na bázi FDD, a ve své mobilní sítí UMTS nabízí jak hlasové služby, tak i videohovory, a s nimi i určitý nový obsah. Rychlost jeho datových přenosů je ovšem zatím relativně nízká (teoreticky 384 kbit/s), ale již v průběhu letošního roku ji hodlá zvýšit pomocí technologie HSDPA. Tím "dorovná" náskok, který již dnes má jeho konkurent T-Mobile, s technologií na bázi TDD.

Celkově si ale dovolím konstatovat, že spuštění mobilních sítí 3G/UMTS žádný velký převrat na našem trhu neudělalo. A to ani cenou, ani podobou nabízených služeb (videohovory, resp. rychlost datových přenosů). Nebo alespoň zatím - budoucnost je ošemetné odhadovat.

(Do)privatizace Českého Telecomu

Pojďme nyní k další události, která alespoň ve včerejší anketě zde na Lupě získala nejvíce hlasů, coby nejvýznamnější událost loňského roku. Jde o prodej zbývajícího (majoritního) balíku akcií Českého Telecomu, dosud v držení státu, do rukou španělské společnosti Telefónica. Co tomu předcházelo, a jak to vlastně dopadlo, asi netřeba příliš rozvádět, protože čtenářům Lupy to je nejspíše dobře známo (jinak např. viz zde). Podívejme se spíše na konkrétní důsledky, které tento krok přinesl. Zatím si dovolím zkonstatovat, že "směrem navenek" jich zatím moc není, a že Španělé se v našem Telecomu teprve zabydlují a rozkoukávají.

O jednom důsledku jsme si řekli již v první části tohoto článku. Jde o osud strategického spojenectví Českého Telecomu s Microsoftem, zejména v oblasti IPTV. To se nerealizovalo, a místo toho dostalo přednost technické řešení zvolené již dříve Telefónikou (na platformě Lucentu). Teprve avizovanou změnou asi bude změna názvu Českého Telecomu, a možná i Eurotelu. Kandidátem na změnu, vyvolanou působením nových majitelů, mohlo být zavedení režimu FRIACO, v polovině listopadu loňského roku. Dříve se něčemu takovému Český Telecom bránil jak čert kříži - a nyní to (byť v tichosti) nabídl sám. Jenže podle dostupných informací to nebylo ani tak na jeho vlastní vůli, ale šlo o důsledek rozhodnutí regulátora, v individuálním sporu mezi Tiscali a Českým Telecomem. Tiscali se ještě od dob Fóra pro dial-up (v roce 2002 až 2003) dožadovalo režimu FRIACO, a nyní celý spor regulátor rozhodl zřejmě v jeho prospěch. A Telecomu pak nezbylo nic jiného, než FRIACO nabídnout všem (protože jinak by nesplnil povinnost zákona nediskriminovat některé své konkurenty oproti jiným). Ale kdoví, možná v tom nové vedení skutečně sehrálo nějakou roli, stejně jako v následném zavedení dial-upu za paušál. I zde totiž Telecom postupoval hodně "postaru", když místo řádné komerční služby spustil opět jen další testovací režim.

Nu, na výraznější dopady od změn vlastníka je asi skutečně ještě moc brzy. Zatím jsem nezaznamenal žádné signály o významnějších změnách v přístupech a strategii Telecomu při různých vyjednáváních. Ale stejně tak jsem nezaznamenal ani žádnou výraznější změnu v postoji a chování státu (resp. ČTÚ a ÚOHS) vůči již plně zprivatizovanému Telecomu. I nedávná rekordní pokuta ve výši 205 milionů (kvůli kreditům), byla vlastně jen druhoinstančním potvrzením prvoinstančního rozhodnutí ÚOHS z května 2005, kdy (do)privatizace teprve vrcholila.

Pravdou je, že i na eventuelní změnu postoje ze strany regulátorů (hlavně ČTÚ) je stále ještě čas, protože vzhledem k novému zákonu se nová "pravidla hry" teprve formují - viz analýzy relevantních trhů a následná určení regulačních opatření vůči těm, kteří mají na nedostatečně liberalizovaných relevantních trzích dominantní postavení. To jsou věci, které letošní rok teprve přinese, a na které si tedy musíme ještě chvíli počkat.

GTS na nákupech

Ve výčtu významných událostí roku 2005 určitě nesmí chybět ani konsolidace operátorů, ke které největší měrou přispěla společnost GTS Novera, resp. její vlastníci (GTS Central Europe, se sídlem v Nizozemí). Po koupi Aliatelu, ještě v závěru roku 2004, a následném splynutí GTS Czech a Aliatelu do nové GTS Novery, přišlo v závěru roku 2005 další velké oznámení, a to hned dvojité: vlastnící GTS Novery koupili nejprve Contactel, a pak také českou Nextru a Telenor Networks (i s jejich slovenskými sourozenci). Opět lze předpokládat integraci těchto akvizic do GTS Novery, která tak dále naroste a dále zvýší svou schopnost důstojně konkurovat zdaleka největšímu Českému Telecomu.

Bude zajímavé sledovat, jak se větší a silnější GTS Novera "rozjede", a jak se jí na trhu bude dařit. Zda zůstane u své dosavadní orientace spíše na firemní segment, nebo zda bude dále rozvíjet i aktivity jejích nových akvizic v oblasti rezidenčních zákazníků. A také jak se vyrovná s tím, že ve svém portfoliu nemá žádné mobilní služby. Podaří se jí stát se alespoň virtuálním mobilním operátorem, nebo se dohodne s některým ze stávajících mobilních operátorů alespoň na nějaké užší spolupráci? Nebo nebude mobilní služby nabízet vůbec?

A také bude zajímavé sledovat, zda zbytnění GTS Novery nějak ovlivní výsledky analýz probíhajících relevantních trhů. Poněkud totiž mění poměry na trhu, tím že zmenšuje odstup Telecomu od alternativních operátorů.

Ale to už jsme se od ohlédnutí za právě skončeným rokem 2005 dostali spíše k tomu, co nás teprve čeká.

Co nás teprve čeká?

Hned v nejbližších dnech (do 15. ledna) to bude start mobilní přenositelnosti. Snad už brzy by Český Telecom mohl představit svou novou nabídku hlasových služeb, ve které avizoval vyšší uplatnění paušálů. Někdy v polovině roku by pak mohl nabídnout něco ze svého IPTV, i když to asi stále bude jen testovací provoz (už ale snad veřejný). Pokračovat jistě bude i digitalizace, a bude zajímavé sledovat, zda dříve přijde novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání (upravující celou problematiku), či zda dříve skončí výběrové řízení na nové digitální licence, které vypsala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, ještě podle dosavadní právní úpravy. Avizována už je i digitalizace v kabelových sítí (ohlásil ji např. Karneval, ostatní snad nezůstanou moc pozadu). Určitě bude pokračovat i nástup internetové telefonie, který probíhal i v roce 2005. No a čím překvapí mobilní operátoři, kromě mobilní přenositelnosti? Určitě rozšiřováním rychlejších datových přenosů (na bázi 3G/UMTS) i mimo hlavní město. A snad se v letošním roce přidá i Oskar/Vodafone, vlastně už asi jen Vodafone. Takže se určitě máme na co těšit.

předchozí část