Jak naložit s digitální dividendou?

Pozemní (terrestrické) digitální televizní vysílání má proti stávajícímu analogovému vysílání řadu předností. Například kvalita příjmu může být výrazně vyšší, bez tzv. duchů a dalších rušivých vlivů. Stejně tak se diváci mohou dočkat většího počtu programů, a navíc ještě širší nabídky doprovodných služeb - od vylepšeného teletextu a tzv. elektronického programového původce (EPG), až po různé doprovodné interaktivní služby. Pravda, určitou daní na straně diváka je nutnost pořídit si buď novou televizi, podporující digitální příjem, nebo tzv. set-top box, který je jakýmsi konvertorem mezi digitálním a analogovým vysíláním (a umožňuje sledovat vysílání na běžné analogové televizi).

Úspory z digitálního vysílání

Už méně se ale ví o i dalších přednostech a úsporách, které digitální vysílání přináší. Například pro vysílatele (tzv. broadcastery) je podstatné, že digitální vysílání je vyjde levněji: alespoň podle tohoto odhadu na cca 100 milionů Kč ročně, místo cca 160 až 300 milionů u analogového vysílání. Ochránci životního prostředí a hygieniky zase zajímá to, že digitální vysílání vystačí s podstatně menším vysílacím výkonem (což souvisí i s úsporami). No a správce frekvenčního spektra zase potěší, že digitální vysílání je mnohem úspornější než vysílání analogové, co se spotřeby frekvencí týká: k vysílání stejného, resp. ještě většího počtu programů a dalších služeb vystačí jen s menším rozsahem frekvencí.

Pravda, v současné době ještě musí digitální vysílání koexistovat vedle analogového, protože není možné jen tak, z ničeho nic a ze dne na den, přejít z jednoho způsobu vysílání na druhý. Prostor a čas k postupnému přechodu se musí dát všem subjektům, zúčastněným na celém řetězci televizního vysílání - nejen vysílatelům (producentům programům) a divákům (pro nákup set-top boxů či celých nových TV přijímačů), ale třeba také provozovatelům sítí pozemních digitálních vysílačů.

V současné době, vzhledem ke koexistenci obou způsobů vysílání, se úspora frekvencí dosud neprojevuje. Dostavuje se spíše opačný efekt, neboť začínající digitální vysílání spotřebovává další frekvence navíc, k těm které jsou využívány pro vysílání analogové. Například u nás v ČR je to docela problém, protože vhodné frekvence jsou vzácné jak šafrán - a tak u nás zatím máme jen tři sítě digitálních vysílačů s takovým pokrytím, které má do celoplošného opravdu hodně daleko.

Digital switchover

Skutečné úspory na frekvencích se projeví až po ukončení stávajícího analogového vysílání. V angličtině se pro to vžil termín "digital switchover", tedy jakési "digitální přepnutí". Ovšem kdy to nastane, není dosud zcela jasné. Přesněji: až do konce minulého týdne to bylo jen na jednotlivých zemích. Minulý čtvrtek pak Rada ministrů členkách států EU, momentálně "naplněná" ministry zodpovědnými za elektronické komunikace, rozhodla o společném termínu: analogové televizní vysílání by mělo skončit nejpozději do roku 2012.

Z uvažovaných variant to byla ta pozdější - alternativou byl rok 2010.

Co je digitální dividenda?

Část frekvencí, které se uvolní již postupným vypínáním analogového vysílání, bude jistě "reinvestována" do vysílání digitálního. Ovšem vzhledem k podstatně vyšší efektivnosti využití frekvenčního spektra (schopnosti vysílat v menším rozsahu frekvencí) je již dnes jisté, že po dokončení digitalizace nějaké frekvence určitě zbudou. No a právě pro takovéto frekvence se již vžilo označení "digitální dividenda".

Jak velká tato "digitální dividenda" bude, není ještě přesně známo. Existují ale kvalifikované odhady, které hovoří o celkové úspoře v rozsahu 300 až 350 MHz. Navíc půjde o velmi "bonitní" frekvence, s příznivými vlastnostmi a podmínkami šíření, vhodné například pro mobilní a bezdrátové operátory a jejich sítě. Existují dokonce i první odhady, které říkají za kolik by se takovéto frekvence daly zpeněžit: alespoň podle tohoto zdroje (agentury Reuters) jde o 8 až 9 miliard EUR. To je sice méně, než kolik vynesly licence za mobilní sítě UMTS, ale stále je to velmi slušná částka. Přinejmenším na to, aby stálo za to bojovat o pravidla hospodaření s takto získanou "digitální dividendou".

Kdo bude určovat pravidla?

S frekvencemi, kterými nás obdařila matka příroda, a které jsou ze své podstaty neobnovitelným přírodním zdrojem, si hospodaří jednotlivé státy samy. Mají k tomu své národní správce kmitočtového spektra (u nás jde o Český telekomunikační úřad), a ti se při své činnosti řídí svými národními zákony (které by měly být v souladu s regulačním rámcem EU).

Samozřejmě však musí existovat i určitá nadnárodní koordinace využití nejrůznějších kmitočtů, kvůli vzájemné interferenci signálů, které nerespektují národní hranice ani národní legislativu, a šíří se výhradně podle zákonů fyziky. Ovšem stále jde jen o koordinaci, s tím že "suverenitu" má příslušný národní správce.

Dnešní "status quo" v koordinaci frekvencí na mezinárodní úrovni vychází stále ještě z dohod, stanovených v rámci Regionální dohody pro Evropské rozhlasové pásmo Stockholm 1961). Nynější potřeby digitalizace se ale již řeší v rámci nové Regionální radiokomunikační konference (RRC), kterou svolala Mezinárodní telekomunikační unie (ITU). Její první zasedání proběhlo v květnu 2004, a druhé proběhne v květnu 2006. Teprve to určí definitivní rozdělení frekvencí pro potřeby digitální televizního vysílání, na základě jejich mezinárodní koordinace (zejména s ohledem na situaci v příhraničních oblastech).

Nicméně ani mezinárodní koordinace, na půdě regionální konference, zatím stále neřeší co se stane s digitální dividendou, a komu a jak bude "vyplacena" - k čemu a jak budou uvolněné frekvence využity. To je otázka, kterou se nyní začínají zabývat ti nejprogresivnější z národních správců kmitočtového spektra.

Například britský Ofcom k tomu minulý měsíc zahájil roční projekt s názvem "Digital Divide Review" (DDR), v rámci kterého se hodlá poradit s všemi zainteresovanými stranami, a pak kvalifikovaně rozhodnout. Podobné plány mají i někteří další národní správci.

Také EU chce mluvit do rozdělování dividendy

Jenže národní správci nejsou jedinými subjekty, které do "vyplácení digitální dividendy" hodlají promluvit. Své se chystá říci i Evropská unie, která si na to již připravila určitou výchozí strategii. Přesněji dokument s názvem "Priority politiky EU v oblasti spektra pro přechod na digitální vysílání …", který minulý týden schválila Rada ministrů, momentálně naplněná ministry zodpovědnými za oblast elektronických komunikací. Tento dokument také volá po co nejrychlejším zahájení debaty o způsobu využití digitální dividendy, a to na úrovni národních správců. Současně ale už určitým způsobem nastiňuje preference Unie (resp. její Komise) v tomto ohledu.

Jednou z preferencí Unie je apel na to, aby členské státy (i Komise) zajistily, aby "budoucí regulace získaného spektra byla v souladu s rámcem EU pro elektronické komunikační služby a aby byla jednotně prováděna v celé EU".

Frekvence na prodej?

Kontroverzi však vzbudil jiný záměr EU, a to zmínka o možné obchodovatelnosti vysílacích pásem (viz tento dokument). Fakticky by se jednalo o určité rozvolnění současných, relativně přísných licenčních podmínek, směrem k více tržnímu přístupu k hospodaření s frekvencemi.

Mezi členskými státy se to ale nesetkalo vždy s kladnou odezvou, a například Finsko dalo najevo své znepokojení nad takovýmto přístupem.

Harmonizace na evropské úrovni?

Snad největší odezvu však již stačil vzbudit jiný požadavek Unie, a to že

"část získaného spektra by měla být vyhrazena pro harmonizaci na evropské úrovni".

Některé členské státy si to totiž vyložily tak, že mají ztratit svou "suverenitu" nad příslušnou částí frekvencí, se kterými by naopak hospodařil Brusel, resp. Evropská unie. A to se jim pochopitelně nelíbí.

Na druhou stranu i požadavek EU má svou logiku. Nově uvolněné frekvence totiž skýtají vzácnou a nejspíše neopakovatelnou příležitost, jak zavést jednotné využití určitých frekvencí po celé Evropě, a tím otevřít prostor i pro jednotně fungující nové služby. Mohly by to být třeba bezdrátové technologie na bázi Wi-Fi či WiMAX, pro které by mohlo být v celé Unii uvolněno stejné (bezlicenční) pásmo. Stejně tak by to ale mohly být i služby provozované operátory v licenčních pásmech. V obou případech by koordinovaný postup při nové alokaci příslušných frekvencí měl mít řadu předností před živelným přístupem, kdy by každý národní správce naložil s uvolněnými frekvencemi jinak.

V čem je problém?

Jenže největší problémem asi bude diplomatický aspekt celé záležitosti - jak najít vhodnou polohu mezi zachováním suverenity národních správců a direktivismem ze strany Bruselu - s maximalizací efektu pro uživatele budoucích služeb, a asi i výnosů pro národní správce z udělování licencí (či již přímo prodeje) nových frekvencí.

Příslušný dokument s prioritami EU, jehož českou verzi můžete nalézt zde, obavy národních správců spektra nejspíše předvídal, a tak hned přispěchal s vysvětlením, jak je to vlastně míněno s "harmonizací ne evropské úrovni":

Termín "harmonizace" je nutno chápat v širších souvislostech umožnění zavádění celoevropských služeb, včetně společného přijetí pružných přístupů k řízení spektra jako je obchodování se spektrem a používání bez licence.

Také komisařka Viviane Redingová musela na čtvrteční Radě ministrů mírnit obavy z toho, že Brusel chce převzít suverenitu nad frekvencemi od národních správců:

Komise dala jednoznačně najevo, že odpovědnost za správu kmitočtového spektra zůstane na národní úrovni. Předmětem diskuse je pouze to, jak moc máme koordinovat národní odpovědnosti, abychom dosáhli vhodného využití spektra, v zájmu našich ekonomik.

No, škoda že paní komisařka zmínila jen blaho ekonomik, a ne už jednotlivých uživatelů, resp. spotřebitelů. V každém případě jsme teprve na začátku celého procesu, který by měl vyvrcholit až v rozmezí let 2010 až 2012. A do té doby se ještě může mnoho věcí změnit, tím i oním směrem.