Kazí Internet studenty?

Koncem října, během konání letošního Invexu, referovala naše média o zajímavém výroku Václava Klause na adresu Internetu: ten prý kazí studenty, které nenutí ke koncepční práci a není pro ně vždy jen přínosem. Měl se tak vyjádřit na besedě se studenty pražské Policejní akademie. Například iHNed o tom napsal, v článku s názvem "Václav Klaus: Internet kazí studenty":

Prezident Václav Klaus soudí, že nové veřejně dostupné informační technologie nejsou pro studenty vysokých škol vždy jen přínosem.

Například na internetu podle něj sice studenti najdou obrovské množství informací, nenutí je to ale s nimi koncepčně pracovat.

Neméně zajímavé mi přijde, že reakcí na tento výrok bylo poměrně málo, a to i v rámci diskusí pod články (např. zde či zde), které si ve své anonymitě obvykle neberou žádné servítky. To reakce na dřívější výroky a postoje Václava Klause k Internetu byly bouřlivější a početnější.

Asi nejdiskutovanější byl jeho článek z roku 1997, s názvem "Chybí nám informace, nebo argumenty?" (najdete v plném znění např. zde, uprostřed stránky). V něm Václav Klaus argumentoval tím, že dostupnost informací je jedna věc, ale jejich zpracování a využití je věc úplně jiná - a že podstatné a klíčové je právě ono využití informací. Alespoň za sebe bych si s tím dovolil plně souhlasit. Jenže negativní reakce tehdy vyvolalo spíše celkové ladění tehdejšího článku, které vyznívalo pro Internet jako takový dosti negativně:

nemohu [se] připojit k těm, kteří vidí v Internetu, v satelitních televizích, v teletextech, v celulárních telefonech a v dalších podobných vynálezech novou éru lidstva, nový lepší svět.

Nečtuli si doma celá desetiletí v encyklopediích, nebudu asi příliš často využívat ani Internet. Nevímli, co v těchto encyklopediích hledat, nebudu umět hledat ani v Internetu.

Na zmiňovaný článek a citované pasáže z roku 1997 jsem si vzpomněl i nyní, když jsem v médiích narazil na zprávy o nynějším výroku Václava Klause - že studenti najdou na Internetu obrovské množství informací, ale to je nenutí s nimi koncepčně pracovat. Nacházím zde významnou paralelu s tím, co Václav Klaus o Internetu napsal před sedmi lety, ale také jednu významnou odlišnost: v roce 1997 to byl článek přímo od Václava Klause. Takže lze předpokládat, že použité formulace byly skutečně jeho vlastní, a že sám také nastínil kontext, do kterého svá tvrzení zasadil. Nyní je to ale jiné, protože teď o jeho výrocích referují zprostředkovaně novináři. Aniž bych chtěl cokoli předjímat, nemohu si být jistý celkovým kontextem, ve kterém uvedené výroky zazněly. Stejně tak není zcela zřejmé, co ještě řekl Václav Klaus, a co už jsou vlastní formulace a závěry novinářů. Co třeba samotný titulek relevantních článků:

• Internet podle Klause kazí studenty
• Václav Klaus: Internet kazí studenty

Když Václav Klaus řekl, že Internet není pro studenty vždy přínosem, odvodil z toho on sám závěr, že Internet studenty kazí? Nebo je to závěr učiněný novináři, podle pravidla že titulek musí být dostatečně "šťavnatý", aby nalákal čtenáře?

K výroku, že "veřejně dostupné informační technologie nejsou pro studenty vždy jen přínosem", mne napadají i jiná možná vysvětlení. Třeba to, že mohou být příslovečným bičem na studenty. Ano, studenti mají více možností jak někde něco opsat, resp. "přijít k hotovému", aniž by to vymýšleli či jinak připravili a zpracovali sami. Ale stejně tak učitelé mají díky informačním technologiím a Internetu více možností, jak to zjistit a reagovat na to. Když už jim nepomůže jejich orientace v oboru, mohou si vzít na pomoc fulltextové vyhledávání v celém veřejném Internetu. Ale to je právě o způsobu využití informačních technologií a Internetu. Stejně jako se studenti mohou uchylovat k mechanickému a bezduchému kopírování již existujících materiálů, mohou se i učitelé uchylovat k bezduchému kontrolování toho, zda student odevzdal "alespoň něco" a nezabývat se tím, jaké to vlastně je, jakou to má kvalitu, z jakých zdrojů to čerpá atd.

Internet ale může být bičem na studenty i v jiném ohledu. Učitel po nich může chtít například to, aby o určitém tématu, problému atd. zjistili co nejvíce dostupných a aktuálních informací právě na Internetu, pak předvedli, jak je umí zpracovat, vyhodnotit atd. - a podle toho byli hodnoceni. Pravda, zatím se to týká spíše jen vysokých škol, kde Internet už je samozřejmostí a studenti se nemohou vymlouvat na to, že k němu nemají přístup. Ale opět je to o nás lidech, na obou stranách "školské barikády", a o způsobu jakým moderní informační technologie a Internet využíváme.

Když už jsem ale u přirovnání k biči - ono to platí i obráceně, a informační technologie a Internet jsou bičem i na učitele. Velmi rychle totiž stírají rozdíl mezi tím, jaké informace jsou dostupné jim i jejich studentům. Nebo alespoň těm studentům, kteří jsou aktivní a mají zájem o příslušný obor. Ti si pak mohou snadno a rychle ověřit to, co jim učitel říká - zda je to skutečně pravda, resp. zda je to ještě aktuální, přesné atd. Ve "faktografii" a její dostupnosti tak učitelé rychle ztrácí původní náskok před studenty, a už nemohou své působení stavět na tom, že pouze oni mají výlučný přístup k informacím. Stále se však mohou (a měli by) opírat o vlastní zkušenosti, o celkový přehled a orientaci v oboru, i o schopnost pracovat s dostupnými informacemi a relevantními informačními zdroji. A vlastně mají ještě jednu nezanedbatelnou výhodu: zatímco studenti se musí věnovat všem předmětům, učitelé se mohou plně soustředit jen na ten svůj.

Zpět ale k výrokům Václava Klause, citovaným v úvodu. Konkrétně k výroku:

.. na internetu […] sice studenti najdou obrovské množství informací, nenutí je to ale s nimi koncepčně pracovat

I u tohoto výroku si dovolím pochybovat, zda to bylo myšleno jako výtka vůči Internetu, či dokonce jako argument pro závěr o "kazení studentů", ať už ten pochází od kohokoli. Vždyť Internet je přeci jen informačním zdrojem, stejně jako třeba knihovny (zmiňované Klausem v roce 1997), a současně i mocným nástrojem. Jenže stále je pouze zdrojem a nástrojem v něčích rukou. To, že sám nenutí svého uživatele pracovat koncepčně, bych mu nevytýkal. To je věcí nás, jeho uživatelů, jak s ním budeme pracovat. I u studentů je to na nich samotných, a ve velké míře i na jejich učitelích - zda to studenty vůbec naučí, zda je k tomu budou vést, zda to od nich budou vyžadovat atd.

Stejně tak je na nás lidech, zda se ve stále větší záplavě informací začneme topit, a na obranu si budeme budovat jakousi "informační imunitu", nebo zda se naučíme s informacemi pracovat, vyhodnocovat je a využívat ke svému prospěchu (ne zneužívat). Tedy přetvářet informace na znalosti, a ty pak zhodnocovat.

P.S. Autor vyučuje na Matematicko-fyzikální fakultě UK a nechce skrývat, že je tím ovlivněn.