Interaktivní služby v DVB-T experimentu ČTc
Jak vypadají interaktivní aplikace, které Český Telecom provozuje v rámci svého experimentálního 60-denního vysílání DVB-T? Nechybí mezi nimi on-line hlasování v televizní hitparádě, či vyhledávání v databázi odcizených vozidel. Přinášíme vám ukázky.Kolem interaktivity digitální televize panuje řada fám a mýtů. Třeba ta, že samotné digitální vysílání konečně zpřístupní Internet masám, nabídne plně interaktivní aplikace, a svým způsobem učiní počítače méně potřebnými - díky tomu, že to co lidé potřebují a chtějí, jim poskytne již jejich televize, spolu se svým dálkovým ovladačem. To mi přijde jako hodně zcestná představa, a to hned ze dvou důvodů.
Jedním je to, že digitální televize (DVB-T) nemá zpětný kanál, skrze který by mohla zajistit interaktivitu svých služeb. Pravda, technologii DVB-T je možné doplnit o (pozemní, vzdušný) zpětný kanál, skrze technologii DVB-RCT. Ale jak zaznělo při nedávném startu ostrého digitálního vysílání, v odpovědi na můj dotaz, České radiokomunikace s tím v blízké době nepočítají. Dovolím si předpokládat, že s DVB-RCT nepočítají ani v Czech Digital Group, ani v Českém Telecomu - a že se všichni, včetně Českých radiokomunikací, budou orientovat na jiné možnosti pro realizaci zpětného kanálu, přes přístup k veřejnému Internetu. Například na ADSL, GPRS, CDMA, UMTS, eventuelně i klasický dial-up. Takže místo toho, aby digitální televize nahradila Internet, bude jej sama potřebovat ke svému plnohodnotnému fungování. Tedy i "digitální divák" bude potřebovat nějaké připojení k Internetu, aby mohl naplno vychutnat možnosti své digitální televize, včetně jejích interaktivních služeb.
Výhodou (jednosměrného) digitálního televizního vysílání však nadále zůstane jeho všesměrový charakter (tzv. broadcast), a s ním i možnost dopravit jedna a ta samá data k velkému (apriorně neomezenému) počtu příjemců. Pro služby, které jsou stejné pro všechny, to je báječná schopnost. Ale běda, jak uživatel požaduje něco individuálního. Třeba nějakou odpověď na svůj dotaz - ať už do nějaké vyhledávací databáze, nebo cokoli jiného (třeba zobrazení svých emailů, svých souborů, fotografií atd.). Takováto "individuální" data již musí k uživateli přicházet jinou cestou, než přes společný a sdílený distribuční kanál, který vytváří DVB-T. Zde většinou přichází k dobru to, že když se zpětný kanál realizuje "nějakou jinou" technologií (různou od DVB-T, například pomocí dial-upu, přes GPRS, ADSL apod.), většinou funguje obousměrně - a jeho dopředný kanál se využívá právě k tomu, aby se k uživateli ("digitálnímu divákovi") dopravila potřebná individuální data.
Zapamatujme si to dobře: má-li tolik vychvalovaná digitální televize nabízet skutečně interaktivní služby, potřebuje nejen (individuální) zpětný kanál, ale také (individuální) dopředný kanál. Pak už jí na straně výhod zbývá vlastně jen to, že místo klasického počítače, kterého se řada lidí může nadále bát jak čert kříže, používá klasický televizní přijímač. A že jde o řešení značně "blbovzdorné", které nevyžaduje žádnou údržbu a správu.
Pojďme ale od plané teorie k reálné praxi. Ukažme si, jak konkrétně vypadají a fungují interaktivní služby digitální televize, a to na příkladu experimentálního vysílání Českého Telecomu. To probíhá od 7. října v Praze a v Brně, na základě krátkodobé (60-denní licence) od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Z televizních programů obsahuje toto experimentální vysílání pouze stanici Óčko (a dále dvě "testovací" pozice, zaplněné jen svislými barevnými pruhy). Obsažnější je alespoň nabídka doprovodných služeb, u kterých se zastavíme podrobněji.
Následující ukázky byly nasnímány na letošním Invexu, na stánku Českého Telecomu, který zde své experimentální vysílání předváděl na velké plasmové obrazovce (vespod vidíte hned dva přijímače, resp. set-top boxy, vpravo pak ještě počítač).
 |
Začneme nejprve zcela základní službou digitální televize, kterou je elektronický programový průvodce (EPG, Electronic Programming Guide). Ten bývá obvykle dostupný ve dvou variantách:
- jako aplikace, zabudovaná přímo v TV přijímači (resp. v set-top boxu)
- jako aplikace, která je "součástí vysílání" (je doprovodnou službou, šířenou v rámci příslušného multiplexu)
Příklad první varianty (EPG, zabudovaného přímo v TV přijímači) vidíte na následujícím obrázku. Povšimněte si, že zde jsou "vidět" všechny programy, které jsou pro TV přijímač (set-top box) v danou chvíli dostupné.Takže zde vidíte jak obsah multiplexu v síti C Českého Telecomu (čtyři nejvyšší pozice), tak i obsah již "ostrého" digitálního vysílání (multiplexu v síti A Českých radiokomunikací, čtyři spodní pozice, končí vždy písmenem A). Tato aplikace totiž vyhodnocuje doprovodné "programové" informace, vkládané do všech přijímaných multiplexů, a z nich sestavuje svůj obsah. Proto ukazuje všechny dostupné programy.
 |
Výhodou této verze EPG je to, že jako aplikace zabudovaná přímo do TV přijímače (resp. set-top boxu) je okamžitě k dispozici, a nemusí se načítat " z éteru". Na druhou stranu nemusí být vždy lokalizovaná (všimněte si, že její menu je v angličtině), a někdy může mít i problémy s češtinou. Pozor také na to, že pro každý digitální TV přijímač (set-top box, TV tuner) tato aplikace obecně vypadá a funguje jinak.
Na následujícím obrázku vidíte detailnější popis pořadů programu ČT1, v rámci multiplexu v síti A Českých radiokomunikací (jde tedy již o ostré vysílání). ČRa přitom dočasně vysílá data pro "zabudovaná" EPG bez diakritiky.
 |
Druhá varianta EPG, ve formě aplikace vkládané do vysílání, se musí nejprve načíst. Je sice specifická pro daný multiplex a ukazuje pouze jeho programy, ale na druhou stranu je stejná pro všechny příjemce tohoto multiplexu. Díky tomu může být k divákům dopravována jednosměrným distribučním kanálem DVB-T, tj. jako součást příslušného multiplexu. Konkrétní způsob, jakým se tak děje, je obdobný jako u klasického teletextu - příslušný kód je vysílán stále dokola, na principu tzv. karuselu. Není tedy zapotřebí žádný zpětný kanál, ani individuální dopředný kanál. Stačí jen chvilku počkat, než se karusel správně "natočí", a potřebná data se stáhnou.
Na následujícím obrázku si povšimněte malé modré ikonky ve tvaru kvádru. Její přítomnost signalizuje, že se právě stahují nějaká data. Nemusí jít jen o kód aplikace EPG, mohou to být i další aplikace a služby.
 |
Charakteristickým rysem této varianty EPG, stejně tak jako dalších interaktivních služeb, je to že jejich kód musí být schopen "běžet" na různých digitálních TV přijímačích či set-top boxech, které mohou diváci používat. To vyžaduje, aby na těchto přijímačích (set-top boxech) existovalo jednotné prostředí pro běh takovýchto aplikací. Dnes je v této roli nejčastěji používána platforma MHP (Multimedia Home Platform), ale je otázkou, zda tomu bude i do budoucna. Nepředbíhejme ale, v rámci tuzemského experimentálního i řádného digitálního vysílání jsou doprovodné služby psány právě pro tuto platformu.
Přesto ale jedno důležité konstatování: zdaleka ne všechny set-top boxy (či například digitální TV tunery) MHP podporují. Hlavně lacinější modely tuto platformu nepodporují - a pro diváka jsou pak všechny doprovodné služby na bázi MHP nedostupné. Nezapomínejme na tuto skutečnost!
Pokud ale používáte takový přijímač (set-top box, event. tuner), který MHP podporuje, budou pro vás příslušné služby a aplikace dostupné. V prvním kroku nejspíše skrze nějaké hlavní menu.
Na následujícím obrázku vidíte, jak takové "hlavní menu" (MHP služeb a aplikací) vypadá u experiemntálního vysílání Českého Telecomu.
 |
Zde si již můžete vybrat i elektronického programového průvodce (EPG) v MHP verzi. Ovšem již specifického pro daný multiplex, takže ukazuje podrobnosti jen o jeho programech. Na následujících dvou obrázcích můžete vidět ukázky EPG v multiplexu (síti) C Českého Telecomu. Povšimněte si, že ačkoli Český Telecom na prvních dvou programových pozicích (Test1 a Test2) nevysílá žádný obraz, neboť mu to nedovoluje dočasná experimentální licence, přesto do multiplexu zařazuje data o reálných programech (zřejmě ČT1 a ČT2).
 |
 |
Jednosměrný distribuční kanál DVB-T lze s výhodou využít i k distribuci nejrůznějších informací k televizním divákům. V zásadě jde o stále o stejný princip jako u teletextu: jedny a tytéž informace, které "někdo" připraví, jsou vysílány stále dokola, a divák si mezi nimi pouze vybírá (listuje). Takže pokud lze mluvit o nějaké interaktivitě, pak jde jen o "malou" interaktivitu mezi divákem a jeho přijímačem - ze všech informací, které tak jako tak "přitekly", si divák vybírá ty, které chce zobrazit. Stále ještě není zapotřebí žádný zpětný kanál, ani individuální dopředný kanál.
 |
Konkrétní podoba, v jaké jsou informace divákovi prezentovány, může být různá - od jakéhosi superteletextu, přes vlastní specifický formát, až po speciální HTML browser, který zobrazuje upravené WWW stránky. To je zřejmě případ aplikace na následujícím obrázku, která ukazuje zpravodajství převzaté ze serveru iDnes.
 |
Nabídka dostupných informací může být různě členěna, do obsahových kategorií, mezi kterými si divák může vybírat - viz následující obrázek.
 |
Jiným příkladem informační služby, která stále nevyžaduje zpětný kanál, mohou být informace o vyhlášených pátráních. Obsah zde připravuje ministerstvo vnitra, a Telecom jej zřejmě přebírá přímo z WWW stránek MV ČR.
 |
 |
Pojďme nyní již ke skutečně interaktivním aplikacím. Český telecom se na letošním Invexu pyšnil hlavně dvěma takovými aplikacemi, z nichž jednou bylo hlasování v hitparádě televize Óčko. V té je možné hlasovat více různými způsoby (přes SMS, po telefonu a přes Internet), ke kterým nyní přistupuje i možnost "televizního" hlasování. Ovšem přívlastek "televizní" je zde na místě jen částečně, protože tato možnost již vyžaduje jak zpětný kanál, tak i individuální dopředný kanál. A tudíž fakticky nějaké připojení k Internetu.
 |
Zpětný kanál je zapotřebí k tomu, aby se hlas televizního diváka vůbec mohl dopravit tam, kde je možné jej započítat, tedy k příslušnému zařízení (serveru). Naopak individuální dopředný kanál je třeba k tomu, aby se konkrétní divák (a pouze on) dozvěděl, zda jeho hlas byl či nebyl úspěšně započítán, či nikoli. I při této formě hlasování totiž platí určitá pravidla ohledně toho, jak často a kolik hlasů lze dávat. Takže třeba opakované hlasování během jednoho dne by nemělo projít, jak ostatně ukazuje jeden z následujících obrázků.
 |
 |
 |
Nespornou výhodou "televizního" hlasování je to, že může být dovedeno do maximálně jednoduché podoby - redukované na pouhé zmáčknutí toho či onoho tlačítka na dálkovém ovladači. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že i tento způsob hlasování nejspíše bude nějak zpoplatněn, tak jako i ostatní formy hlasování. Navíc hlasující bude mít ještě další náklady s tím spojené, na zajištění potřebného zpětného kanálu a individuálního dopředného kanálu - bude si muset platit příslušné připojení k Internetu. Pokud zpětný kanál nebude mít, nebude moci ani hlasovat.
A ještě jedna specifická nevýhoda: televizní hlasování má spíše kolektivní než individuální charakter. Digitální televizní přijímač (set-top box, event. tuner) slouží spíše potřebám celé domácnosti, než jejím jednotlivým členům. Proto i odevzdaný hlas je spíše hlasem za celou domácnost, než za její jednotlivé členy. Pokud organizátor nepovolí vícenásobné hlasování, může být z jednoho přijímače odeslán jen jeden hlas - ale čí vlastně? Co když jít členové domácnosti mají různý názor a chtějí hlasovat každý jinak? Tady vzniká problém.
Jinou interaktivní aplikací, kterou se Telecom na Invexu pyšnil, bylo vyhledávání v databázi odcizených vozidel, spravovanou ministerstvem vnitra. Jde o databázi, kterou MV ČR zpřístupnilo veřejnosti již 1. ledna 2000, zpočátku pouze skrze Internet. Postupně se přidaly možnosti přístupu k této databázi a vyhledávání skrze SMS, skrze telefon a fax - a nyní tedy přibývá i možnost přístupu skrze digitální televizi.
Jak práce s touto databázi "skrze televizi" vypadá, vidíte na následujících obrázcích. Princip je stejný, jako při přístupu z Internetu.
 |
 |
Pro samotné položení dotazu do databáze je tedy zapotřebí vhodný zpětný kanál. A pro odpověď, kterou vidíte na druhém z obrázků, již je zapotřebí také individuální dopředný kanál, protože ve sdíleném datovém kanálu DVB-T není místo pro individuální odpovědi konkrétním uživatelům.
Jen mne ale v této souvislosti napadá - když už je pro takovéto aplikace zapotřebí dopředný i zpětný kanál, a fakticky tedy fungující připojení k Internetu, vyplatí se vůbec vytvářet takovéto interaktivní aplikace pro digitální televizi? Jako ukázka jejích možností (a pro předvádění na Invexu) jistě ano. Ale pro reálné použití? Tady už si dovolím silně pochybovat. Ten, kdo by takovéto služby chtěl využívat systematičtěji, si určitě pořídí počítač a Internet, nebo alespoň mobil. A když už má strach z moderní techniky, tak využije třeba možnost telefonického dotazování (jako to jde i v případě databáze odcizených vozidel).
A ještě jeden argument., možná nejvýznamnější a nejpádnější: svět interaktivních aplikací v rámci DVB-T (ať již na platformě MHP či jiné) je uzavřeným a omezeným světem. Má jen omezenou kapacitu dat, které je schopen dopravit ke svému uživateli (divákovi) v rámci multiplexu, a tudíž je schopen nabídnout jen velmi omezený počet různých aplikací. A o tom, které aplikace to budou, rozhoduje ten, kdo sestavuje výsledný datový tok, resp. multiplex.
Něco takového ve světě Internetu neplatí - počet nabízených služeb zde není nijak apriorně omezen. Stejně tak zde není nikdo takový, kdo by rozhodoval o tom, která služba bude mít šanci se dostat ke koncovým uživatelům a která nikoli. A to je druhý důvod, proč si myslím to, co jsem napsal v úvodu článku - že považuji za nereálnou představu, že digitální televize nahradí Internet a učiní počítače nepotřebnými.