Duben 2005: konec starých časů

Duben 2005 vejde do historie jako měsíc, kdy vyvrcholily tahanice politiků kolem osudu vlády Stanislava Grosse, i osoby samotného premiéra.. Nakonec se sice vše vyřešilo, ale v průběhu těchto tahanic měl namále i náš nejmladší vládní resort - ministerstvo informatiky. Záměr zrušit ho již dříve avizovala opoziční ODS, která by jej ráda nahradila nějakou malou skupinkou úředníků kdesi na úřadu vlády. V průběhu vládní krize pak přišla s obdobnou myšlenkou i nejsilnější koaliční strana, ČSSD. Také ona jej náhle chtěla buď úplně zrušit, nebo alespoň neobsadit samostatným ministrem a pověřit řízením tohoto resortu některého jiného ministra, tak aby se počet členů vládního kabinetu snížil. Nakonec se tak ale nestalo, a v čele resortu nakonec stanula dosavadní náměstkyně ministra informatiky pro oblast e-governmentu, Dana Bérová.

Jednou z posledních aktivit odcházející vlády Stanislava Grosse bylo dokončení procesu privatizace Českého Telecomu. Ve výběrovém řízení, kde hlavní roli hrála nabízená cena, nakonec přišla s nejvyšší nabídkou španělská společnost Telefonica. Bylo to docela překvapení, protože většina analytiků favorizovala spíše švýcarský Swisscom, nebo finanční fondy spolu s France Telecom. Nakonec ale Telefonica nabídla 82,6 mld. korun, což bylo nejvíce, a to rozhodlo.

Počátkem dubna vláda na doporučení privatizačního poradce rozhodla o tom, že Telecom prodá právě do rukou společnosti Telefonica - a hned 12. dubna s ní podepsala příslušnou smlouvu o prodeji majoritního balíku 51,1% akcí ČTc, které byly až dosud v držení státu. Transakci musí ještě schválit antimonopolní orgány ČR i EU, a celý proces akvizice by mohl být dokončen do tří měsíců, tedy někdy do poloviny roku.

Relativně vysoká cena, které bylo při prodeji dosaženo, má jeden zajímavý dopad i na rozvoj broadbandu v České republice. Vláda totiž již dříve (26. ledna 2005) schválila tzv. národní broadbandovou strategii (formálně: Národní politiku vysokorychlostního přístupu), v rámci které se zavázala věnovat jedno procento z výnosů privatizace Českého Telecomu právě na rozvoj broadbandu v ČR. No a tak na tento účel (skrze příslušný fond, spravovaný ministerstvem informatiky v rámci jeho rozpočtu) bude k dispozici téměř 826 milionů korun. Budou moci být využity jak na rozvoj broadbandového obsahu, tak i na rozvoj infrastruktury v lokalitách, kde na to nestačí trh sám.

Měsíc duben byl také posledním měsícem, kdy ještě platil původní zákon o telekomunikacích (zákon č. 151/2000 Sb.). Ten v roce 2001 otevřel náš telekomunikační trh prvnímu nástupu konkurence, ale sám musel ustoupit dalšímu zákonu, který do našeho právního řádu transponoval nový evropský regulační rámec.

Tentokráte již ale nejde jen o "pouhé" telekomunikace, nýbrž o poněkud širší rámec, zahrnující také informatiku, a hlavně problematiku médií. Tedy alespoň tu její část, která se zabývá technickými aspekty, zejména šířením signálu pro rozhlasové a televizní vysílání, nyní již v digitální podobě. Proto se také již nehovoří o telekomunikacích, ale o širším oboru tzv. elektronických komunikací.

Nový zákon, který by do našeho právního řádu transponoval zmíněný evropský rámec elektronických komunikací, jsme původně měli mít již k datu našeho vstupu. To se nepodařilo, a místo toho jsme nabrali přesně jednoroční zpoždění. Nás nový zákon o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb.) nakonec nabyl účinnosti k 1.5.2005. A to v něm ještě zcela schází problematika médií, resp. šíření televizního a rozhlasového signálu. Tu totiž poslanci z návrhu zákona vyjmuli a rozhodli se ji řešit samostatně, novelou tzv. vysílacího zákona.

Jednou ze změn, které přináší nový zákon č, 127/2005 Sb. (o elektronických komunikacích), je i vytvoření nového národního regulátora pro oblast elektronických . komunikací. Jmenovat se sice bude stejně jako dříve, tedy "Český telekomunikační úřad", ale zásadně se změní například způsob jeho vedení. Až dosud stál v jeho čele předseda, který rozhodoval o zásadnějších věcech, a byl také odvolací instancí pro rozhodnutí jednotlivých složek jeho úřadu.

V čele "nového ČTÚ" již stojí vládou jmenovaná pětičlenná rada, která kolektivně rozhoduje o nejzásadnějších věcech. Jednoho z členů Rady vláda jmenuje předsedou, a ten pak Úřad řídí a jedná jeho jménem. Sám také rozhoduje o některých méně zásadních věcech.

Novým předsedou ČTÚ vláda v dubnu zvolila (byť až na druhý pokus) původního předsedu ČTÚ Davida Stádníka. Spolu s ním pak do Rady ČTÚ jmenovala bývalého prvního náměstka ministra informatiky Michala Frankla, poradce vedení Českého Telecomu Pavla Dvořáka, a bývalou náměstkyni ministra spravedlnosti Janu Fürstovou. Páté místo v Radě zůstalo zatím neobsazené.

Nový zákon o elektronických komunikacích přinese i celou řadu dalších změn. Mezi ně patří také způsob uplatňování regulace trhu elektronických komunikací. Nově bude vyžadovat vypracování tzv. analýz relevantních trhů (jakýchsi významných dílčích trhů), a teprve podle nich bude regulátor moci ukládat konkrétní povinnosti těm subjektům, které na těchto dílčích trzích budou mít "významnou tržní sílu". Nový regulátor by měl dokončit všechny takovéto analýzy do 9 měsíců od účinnosti nového zákona.

Doslova na poslední chvíli, jen pár dnů před koncem dubna (konkrétně 25.4.2005) , pak ještě "starý regulátor", a ještě podle "starých pravidel" (podle původního zákona č. 151/2000 Sb.) vydal hned pět významných rozhodnutí, na které telekomunikační trh předtím marně čekal řadu měsíců. Jde o rozhodnutí ohledně cen regulovaných služeb (v rámci univerzální služby), o ceny za tzv. zpřístupnění místních smyček, o ceny za propojení, o rozhodnutí o internetové terminaci i originaci, a ještě o dodatek jednoho dřívějšího rozhodnutí o ADSL propojení.

Touto "regulační smrští" pak původní regulátor, ještě před svým zánikem (a znovuzrozením, již podle nového zákona) způsobil úplné zemětřesení. Snad všichni operátoři ještě dlouho studovali jeho rozhodnutí a počítali ….